Eddie

Od našeho posledního doučování s Chrissy uběhlo pár dní. Sejít jsme se měli až v pátek po škole. V jiných dnech nám to kvůli jejímu roztleskávání a mému hernímu klubu nevyšlo. Ne, že bych neměl hraní a scházení se s kluky rád, ale musel jsem si chtě nechtě připustit, že mi doučování chybělo...ano, slyšíte dobře, mně Ediemu Munsonovi chybělo doučování. Samozřejmě, ale že to tak úplně nebylo kvůli učení, to je asi jasné všem. Bylo až neuvěřitelné, jak jsem si na čas trávený s Chrissy dokázal rychle zvyknout. A taky jak mě dokázal pomalu ale jistě měnit. Nejen, že jsem se díky doučování stával chytřejším, i když tedy zatím jen malinko, ale nutilo mě to se i zamyslet nad svým životem.

Jen slepému by ušlo, jak se Chrissy cítila nesvá v podniku, do kterého jsem jí naposledy pozval. Když nad tím tak přemýšlím, nechápu, že jsem byl tak hloupý a nedošlo mi, že to nebylo úplně to správné místo pro holku jako byla ona. Kam ale holky jako ona chodí jíst? To byla ta správná otázka. Neměl jsem s takovými holkami zkušenosti. Všechny mé předchozí známosti byly podobného ražení jako jsem byla já sám, prostě rockerky, co se nezajímaly kolik kalorií je v jakém jídle. O tom, že byly většinu času taky sjetý ani nemluvě.

Chrissy byla úplně jiná, tak čistá, nezkažená životem. Až jsem se bál, aby jí čas strávený se mnou nějak nepoznamenal. Možná, že bych měl naše doučování pro její dobro ukončit, ale nedokázal jsem to. Co jsem ale věděl, že musím udělat, bylo to, najít pro naše doučování nějaké ideální místo. Podniky s jídlem jsem vyškrtl, protože upřímně ten, ve kterém jsme byli posledně byl ze všech, které jsem znal ten nejlepší. S otázkou, kam naše doučování přemístit jsem si lámal hlavu celé čtyři dny. Musel jsem něco vymyslet, protože učit se venku nepřicházelo v úvahu. Počasí se den ode dne horšilo a pokud jsem nechtěl, aby mě místo Chrissy doučoval sněhulák, musel jsem jí vzít někam, kde bylo alespoň trochu teplo.

Jako první mě napadla učebna, ve které jsme se scházeli s mým herním klubem, jenže ten jsem měl k dispozici pouze dva až tři dny v týdnu, takže bych buď musel zajít za učitelem, který má volnočasové aktivity na starosti a vymyslet si něco, kvůli čemu bych měl potřebovat učebnu častěji a nebo omezil naše hraní a ani jedna z těchto možností nepřicházela v úvahu.

,,Posloucháš nás?" vytrhl mně ze zamyšlení Jeffův přísný hlas.

Upřel jsem na něho zmatený pohled. Nacházel jsem se zrovna v přeplněné jídelně. V čele stolu, u kterého seděli pouze členové našeho hráčského klubu.

,,Ne," rozpřáhl naštvaně ruce, když si mého výrazu všiml, ,,jasně, že neposloucháš."

,,Co s tebou je, chlape?" zajímalo Garetha, ,,probíráme tu novou strategii."

S povzdechem jsem si promnul dlaněmi obličej, ,,sorry, jsem nějak mimo."

,,To bude určitě tím doučováním. Tolik učení ti nesvědčí," ušklíbl se Dave. Možná bych se měl pozastavit nad tím, co všechno si ke mně ten malej skřet dovolil a nejspíš jsem na něho měl ještě pořád být i naštvaný za ty jeho hodně nepřesné informace o Billyho sestře, pro tentokrát jsem to však nechal být.

,,To jsem fakt zvědavej jak ti to bude večer hrát," pronesl Gareth.

Hrát, zazněla mi v hlavě jeho slova a v tom mi konečně svitlo. Už jsem věděl, kam Chrissy zavedu na naše doučování. Naklonil jsem se ke svému kamarádovi, který mi vnukl tak úžasný nápad, a s širokým úsměvem ho plácl do ramene. ,,Budu hrát jako bůh," mrknul jsem na něj, ,,ostatně jako vždycky."

Gareth si mě přeměřoval pochybovačným pohledem, ale nic nenamítal a tak zbytek našeho oběda probíhal v klidu. Jen já jsem tedy v klidu moc nebyl. V duchu jsem se cítil jako na jehlách a nemohl se dočkat odpoledne.

Byl jsem tak nedočkavý, že mě nenapadlo nic lepšího, než počkat ve své dodávce do té doby, než se Chrissy vydá přes parkoviště k našemu obvyklému místu setkání a nevyděsit jí k smrti zatroubením. Nejspíš u mě každý dobrý nápad musí vyvážit ten špatný.

,,Promiň," vyhrkl jsem ze sebe hned po tom, co sebou blondýnka před mým autem cukla tak moc až jsem se lekl, aby neomdlela. Když na mě Chrissy pouze mlčky civěla přes čelní sklo, natáhl jsem se ke dveřím spolujezdce a otevřel je.

,,Kam jedeme?" zeptala se mě Chrissy po tom, co pochopila mé počínání.

Šibalsky jsem se na ní usmál, ,,to je tajemství."