Chrissy

Učením jsme s Eddiem strávili celé dopoledne. Vážně nelhal, když říkal, že to s ním budu mít těžké. Upřímně jsem žasla nad tím, jak byl s učením pozadu. S hrůzou jsem si uvědomila, že pokud měl zvládnout nadcházející maturitu, museli bychom si projet úplně všechny předměty a to minimálně od druháku, ne-li úplně od začátku.

Eddie nejspíš došel ke stejnému závěru. Jakmile jsem zaklapla učebnici a odpískala dnešní snažení se něco ho naučit, otočil se čelem k dřevěnému stolu a s hlasitou ránou na něho narazil obličejem.

,,Není to zase tak špatné," snažila jsem se ho nějak uklidnit, když se k mým uším dostal jeho táhlý povzdech.

Bylo mi ho líto. Celý čas musel snášet mé všetečné dotazy, zda něco chápe a bezradně u toho odpovídat, že ne. Být na jeho místě připadala bych si v tuto chvíli jako úplný idiot.

Zvedl hlavu ze stolu a podíval se na mě nedůvěřivým pohledem, ,,ne?"

,,Ehm," nesměle jsem sklopila pohled k zemi, vážně jsem nepatřila k lidem, kteří umí lhát. ,,Vlastně je," připustila jsem nakonec a pak na něho vrhla tázavý pohled, ,,jak ses vůbec dokázal dostat až do posledního ročníku?"

Z pro mě neznámého důvodu se v odpověď na mou otázku rozesmál. Netušila jsem zda bych se k němu měla přidat a tak jsem tam jen tak seděla se sklopeným pohledem a nejistě drtila v prstech konce rukávů od mikiny.

,,Vzdáváš to?" pronesl najednou Eddie překvapivě vážným hlasem.

Pohlédla jsem na něho a setkala se s jeho hnědýma očima.

,,Ne," hlesla jsem trochu zaskočeně z jeho nenadálé změny nálad a pak si odkašlala. ,,Ty odmaturuješ, jako že se Chrissy Cunningham jmenuju!" pronesla jsem pevným hlasem.

Eddie se znovu rozesmál a přitom pokyvoval hlavou za strany na stranu. Tentokrát jsem se k němu přidala.

,,ty jsi neskutečná," řekl a mě se v ten moment smích zasekl někde v krku.

,,To byl kompliment," ujistil mě rychle, jako by se bál, abych se neurazila.

Ani tak jsem si však nebyla jistá, jak na jeho slova reagovat a tak jsem se na něho pouze usmála.

Poté jsme se společně domluvili na tom, kdy se znovu sejdeme a protože už byl čas oběda, opustili jsme naše doučovací místo a vydali se ke škole.

,,Jak jsi se sem vůbec dostala?" prolomil Eddie krátké ticho, když jsme došli k parkovišti, na kterém se nacházela pouze jeho dodávka.

,,Šla jsem pěšky," odpověděla jsem a obávala se toho, kam svojí otázkou mířil.

,,Tak to tě svezu jestli chceš," prohlásil přesně to, čeho jsem se bála.

Ne, že bych se snad bála nastoupit do jeho auta, ostatně včera už jsem tak udělala. Nešlo ani o to, že by byl špatný řidič. Pravdou bylo, že jsem jeho nabídku musela odmítnout kvůli rodičům. Oproti včerejšku totiž už byli doma. O sobotách jezdili odpoledne na kola a vraceli se domů až na oběd. Ráno jsem si mylně myslela, že se stihnu vrátit z doučování ještě než přijedou. Bohužel jsem úplně ztratila pojem o čase. Proto mě Eddie nemohl odvést domů. Moje mamka okamžitě spěchala k oknu pokaždé, když někdo projel kolem našeho baráku a to ani nemusel zastavit na naší příjezdové cestě, takže by si Eddieho dodávky a nejspíš i jeho samotného určitě všimla a byla jsem si stoprocentně jistá, že by nebyla nadšená z toho, s kým jsem trávila čas. Ani jsem si nechctěla představovat jakými přívlastky by ho okomentovala. Má rodina byla zkrátka plná předsudků a kdyby viděli dlouhovlasého kluka v ošuntělé dodávce hned by si o něm mysleli jaký to není feťák a deviant, čímž by se vlastně moc nespletli, ale to přeci nebyly jediné Eddieho vlastnosti. Čím více času jsem s ním trávila čas, tím více jsem poznávala, že jsem se v něm celou dobu pletla. Byl to vlastně docela milý kluk. To by mi moji rodiče ale nikdy nevěřili.

,,To je dobrý, ráda se projdu," vymáčkla jsem ze sebe, když jsem na sobě ucítila pátravý pohled a uvědomila si, že čekal na mojí odpověď.

Doufala jsem, že mě nebude nijak přemlouvat. Samozřejmě, že říct mu, že ho moji rodiče nesmějí vidět, jsem nemohla. Takové věci se lidem prostě neříkají.

,,No tak jak chceš," odpověděl k mé úlevě a rozhodil rukama, jako by mu to bylo úplně jedno a hned na to se rozešel ke svému autu.

Zůstala jsem stát na místě a dívala se za ním, jak nastupuje do dodávky.

,,Tak v pondělí po škole," zavolal na mě, když už seděl za volantem a natahoval se ke dveřím, aby je zavřel.

,,Jo, v pondělí," přitakala jsem.

Dveře dodávky se s třísknutím zavřely. Zanedlouho se rozburácel motor a auto se pohnulo. Ještě než Eddie opustil parkoviště usmál se na mě zpoza volantu a zamával. Tentokrát jsem mu mohla mávnutí oplatit a taky, že jsem to udělala.

,,Chrissy?" vybafla na mě mamka hned jak jsem vstoupila do domu. ,,Kde jsi byla?" zajímala se.

,,Ehm...venku," odpověděla jsem nejistě. 

,,A s kým?" ptala se k mé smůle dál.

,,S Jasonem?" odpověděla jsem, ale znělo to spíš jako otázka než jako odpověď. Tolik k tomu, jak moc mi nejde lhaní.

,,Opravdu?" nadzvedla mamka nevěřícně jedno obočí, ,,a nebyla si náhodou s majitelem téhle...věci," řekla a u slova věc se křivě ušklíbla, hned na to zpoza zad vytáhla Eddieho vestu.

Vykulila jsem na ten kus oblečení oči. Kde ji našla? Byla u mě v pokoji?

,,Čí to je? A neříkej, že Jasona. Nejsem blbá. Ten by si na sebe něco takového nikdy nevzal. Navíc to děsně smrdí," spustila ještě než jsem jí na to všechno stačila něco říct a pověsila vestu na věšák, u kterého stála, jako by jí už déle nedokázala držet. ,,Podvádíš ho?"

,,Co? Ne!" skoro jsem vykřikla.

Chvíli jsme na sebe jen civěly, když v tom si mamka nahlas povzdychla. ,,Víš ty co, mě je vlastně úplně jedno, co děláš. Doufám, ale že si uvědomuješ, že lepšího kluka, než je Jason už nenajdeš. S ním máš jistou skvělou budoucnost, dokonce takovou jakou si ani nezasloužíš," svá slova zakončila pohrdavým úšklebkem.

Stále jsem tam jen stála a mlčela. Co bych taky na taková slova měla říct? Máma mě přejela zamračeným pohledem a pak zakývala nesouhlasně hlavou. ,,Převlékni se, vypadáš strašně!" řekla, otočila se na podpatku a odpochodovala pryč, aniž by si všimla slz, které mě i přesto, že jsem se snažila, aby tomu tak nebylo, pálily v očích.