Nancy

Neptejte se mě proč jsem s Billyho návrhem souhlasila. Nevěděla jsem to, tedy alespoň ne jistě. Možná jsem prostě jen opravdu chtěla přijít na jiné myšlenky. Čím dál tím víc mi však v hlavě hlodal červíček pochybností o tom, zda v tom nevězelo něco jiného. Už jenom to, jak jsem se několik dlouhých minut přehrabovala ve skříni a hledala, co si na sebe obléct. Proč mi záleželo na oblečení? Šla jsem přeci na večírek s Billym ne se Stevnem. Frustrovaně jsem si při myšlence na svého přítele povzdychla. Byl vůbec ještě pořád mým přítelem? Rázně jsem zakývala hlavou ze strany na stranu, abych z ní tyto myšlenky vyhnala a popadla ze skříně černé tílko poseté malými barevnými květy, k němu jsem vybrala džínovou sukni sahající do půli stehen.

S vlasy jsem nic moc nedělala, pouze jsem si je učesala, aby nebyly po celém dni ve škole zacuchané. S účesy mi většinou pomáhala Max. Bylo až překvapivé, co z mých krátkých vlasů dokázala vykouzlit. Nyní tu ale nebyla. Co by asi tak řekla tomu, že jsem se někam chystala s jejím nevlastním bratrem? Ihned se mi vybavila vzpomínka na náš poslední rozhovor o Billym. ,,To jsem si mohla myslet. Billy miluje rvačky," zazněl mi v hlavě její hlas. Hned na to jsem si vzpomněla na to, co mi řekl Billy ,,K ničemu jinému nejsem dobrej." Co tím myslel?

Ze zamyšlení mě vyrušilo zaklepání na dveře mého pokoje, hned na to se otevřely. Stála v nich má matka. Ani jsem si nevšimla, že už se vrátila z práce.

,,Ty tu máš Max?" zeptala se mě a zmateně se rozhlédla po mém pokoji.

,,Ne, nemám," odpověděla jsem, ,,proč?"

,,Před domem totiž stojí její bratr, myslela jsem si, že je tu pro ní," oznámila mi.

Sakra! To už bylo tolik?

,,Ne, ne," vyhrkla jsem a vyskočila z postele, na které jsem seděla a česala se, ,,ten tu vyzvedává mě."

Mamka na mě vykulila oči ,,Tebe?"

,,No...jo," hlesla jsem, přičemž jsem na sebe spěšně stříkala svůj oblíbený parfém.

,,Ale co Steve?"

,,Mami!" zaúpěla jsem. Nechtěla jsem na něho znovu myslet.

,,Co? Promiň, ale on?" ukázala rukou k oknu, které vedlo směrem do ulice, na které se nejspíš zrovna nacházel Billy, ,,To mi k tobě moc nesedí. Neznám ho, ale nejeví se mi jako zrovna slušný kluk."

Ne, slušný on tedy rozhodně nebyl. To jsem ale mamce samozřejmě neřekla. Rychle jsem popadla lehký svetr, kdyby byla zima a pak k ní přistoupila s úmyslem odejít z pokoje. Propalovala mě však tak rázným pohledem, že jsem jí prostě nemohla jen tak obejít. ,,Nic s ním nemám, jasný? Jsme jen..." co jsme vlastně byli? Kamarádi? Spolužáci? ,,jen jdeme na večírek."

Nezdálo se, že bych tím mamku zrovna moc uklidnila, nakonec však přeci jenom poodstoupila ze dveří, ,,hlavně žádné vylomeniny," zvolala za mnou starostlivě, když jsem kolem ní prošla a mířila ze schodů dolů do prvního patra.

Billy si se svým oblečením zjevně hlavu nelámal tak jako já, na sobě měl stejné bílé tričko a světlé džíny jako ve škole. Chyběla jen jeho džínová bunda. Bez ní jsem si nemohla nevšimnout, jak mu krátké rukávy obepínaly svalnaté paže. Polkla jsem, abych zahnala náhlou suchost v ústech a raději pohled rychle odlepila od jeho rukou a namířila ho na jeho obličej. V koutku úst mu hořela cigareta. Nesnášela jsem je. Steve taky kouřil, naštěstí tedy jen, když pil, ale i tak mi to vadilo. Nikdy jsem nechápala holky, kterým to přišlo přitažlivé až do té doby, než si Billy přede mnou z cigarety zhluboka potáhl, poté si ji vytáhl z pusy, zahodil jí někam k zadním kolům auta a vzápětí ze sebe líně vyfoukl kouř. To s kombinací pohledu, kterým mě při tom sjel od hlavy až k patě způsobilo, že mi tváře zahořely rozpaky. Bože, co to se mnou je? Plísnila jsem se v duchu a raději svůj pohled sklopila k zemi. Měla jsem přeci ráda Steva! Ano, měli jsme mezi sebou problémy, ale to přeci neznamenalo, že bych měla slintat nad jiným klukem. Ještě k tomu nad Billym!

,,Můžem?" přerušil poněkud trapné ticho, které mezi námi nastalo.

,,J-jo," vysoukala jsem ze sebe. Billy se přestal opírat o své auto, místo toho otevřel dveře u sedadla spolujezdce a kývl na mě hlavou na znamení, abych nasedla.

On prostě věděl, jak na dívky zapůsobit. Rychle jsem zaplula na sedačku, neboť jsem věděla, že pak už se Billy bude muset soustředit na silnici a nebude si mě moct prohlížet a dál mě tak znervózňovat. Jakmile za mnou zabouchl, zhluboka jsem se nadechla doufajíc, že mi to pomůže v sobě nalézt můj zdravý rozum, místo toho mě však do nosu uhodil nepříjemný pach cigaret, který však po té, co se Billy posadil za volant přehlušila silná citrusovo-dřevitá vůně.

Cesta k místu konání večírku probíhala v tichosti. Bylo to trochu nepříjemné, ale my jsme si zkrátka neměli co říct. Já jsem navíc byla celá zabraná do úvah o tom, proč jsem sakra nebyla schopná přestat pokukovat po jeho ruce, kterou svíral volant a na jejímž předloktí se mu rýsovala naběhlá žíla.

Pokud jsem si myslela, že se nebudu cítit tak nesvá, když budu vedle Billyho sedět v autě, mýlila jsem se. Proto jsem si v duchu oddychla, když jsme vystoupili z auta a mířili k domu, ze kterého už burácela hlasitá hudba.

,,Čau, Billy," zvolal s úsměvem černovlasý kluk postávající před vchodem a pak si s Billym potřásl rukou. Poznala jsem v něm jednoho z členů basketbalového týmu, ale jméno jsem neznala.

,,Áá-" vydal ze sebe táhle a upřel svůj pohled na mě. Hned na to v něm viditelně hrklo. ,,Ty jsi tu s ní?" podíval se zpátky na Billyho. Zřejmě čekal nějakou další rychlou známost, kterými byl Billy pověstný.

Až v tu chvíli jsem si uvědomila, jaké pozdvižení to ve škole vyvolá, když nás tady spolu uvidí naši spolužáci. Vyloží si to stejně jako moje matka?

,,No to bude zajímavé," uchechtl se ten kluk, když Billy jen ledabyle pokrčil rameny.

,,Proč?" zajímalo mě.

,,Protože tu máš přítele."