Chrissy

Opravdu mě překvapilo, když na mě Eddie ve školní jídelně zamával, co mě ale překvapilo ještě víc byla touha, se kterou jsem mu na pozdrav málem odpověděla. Naštěstí jsem se ale stačila rychle vzpamatovat. Přeci jenom byl vedle mě Jason. Co by asi řekl tomu, kdybych opravdu zamávala.

A co by tomu teprve řekl Billy, který seděl u stolu společně s týmem, a ke kterému jsme se k mé smůle blížili. Samozřejmě, že jakmile jsem se k němu s Jasonem posadila, upřel na mě svůj pronikavý pohled. Od té doby, co Eddie nedorazil za školu a on si tak s ním nemohl vyřídit účty, jsem jeho pozornost přitahovala neustále. Skenoval mě podezřívavě přivřenýma očima a já si byla téměř jistá, že mě musel prokouknout. Přísahala bych, že věděl, že jsem v jeho nepovedeném plánu měla prsty, i když to neměl jak zjistit.

Snažila jsem se tvářit co možná nejnormálněji a moc na sebe neupozorňovat, ale ať jsem se snažila sebevíc pohled mi stejně utíkal směrem k Eddiemu. Byl obklopený svými přáteli, kteří si o něčem horlivě povídali, ale on vypadal, jakoby je vůbec neposlouchal. Pohled měl zaražený do stolu a na čele se mu rýsovala drobná vráska. Tvářil se tak kvůli mně? Mrzelo ho, že jsem neodpověděla na jeho pozdrav?

Jason naštěstí v pátek končil ve škole dřív, takže jsem domů šla sama. Nevadilo mi to. Hlavu jsem měla plnou myšlenek na Billyho a taky na Eddieho, takže jsem byla ráda za možnost chvíli popřemýšlet. Billyho jsem musela pro své vlastní dobro pustit z hlavy, nikdo kromě Eddieho přeci nevěděl, že jsem s ním to odpoledne byla v pizzerii a i kdyby nás tam nebo po cestě někdo zahlédl už by to dávno vybublalo na povrch. Billy na mě ale s ničím nevyrukoval, takže neměl o ničem ani ponětí a dokud jsem po svém boku měla Jasona, ani se ode mě nepokoušel nic vyzvídat. Podle jeho pohledu jsem tušila, že mi nevěřil, když jsem mu řekla, že mě Eddie prostě asi prokoukl, ale zřejmě se se mnou nechtěl hádat, aby nepřišel do křížku s mým klukem.

S Eddiem to bylo složitější. Čím dál tím víc ve mně rostl pocit provinilosti za to, že jsem ho nepozdravila. Pravdou sice bylo, že jsme nebyli přátelé nebo tak, pouze jsme spolu jednou obědvali, i tak jsem v sobě cítila, že mé chování nebylo správné. Možná za to mohl fakt, že jsem se s ním v pizzerii docela dobře bavila. Bylo to úplně jiné než čas strávený s mými přáteli. S nimi jsem se musela mít stále na pozoru, abych vypadala a chovala se co nejlépe, ale s Eddiem ne. Nevím čím to bylo, ale s ním jsem se dokázala uvolnit jak už dlouho ne. V mžiku jsem zastavila svoje kroky. Měla bych za ním zajít. Rozhodně jsem se zadívala směrem k lesu za školou. Doufala jsem, že ho tam najdu.

A taky že našla. Seděl tam sám na dřevěné lavičce s obličejem sklopeným k zemi. Nejspíš byl hluboce zamyšlený, protože to vpadalo, že si mého příhodu vůbec nevšiml. Nervózně jsem se kousla do spodního rtu. Vypadal vážně sklesle.

,,Ahoj," broukla jsem po chvilce ticha a začala v rukou nejistě žmoulat lem své sukně.

Ve vteřině narovnal hlavu a namířil na mě svůj pohled, ve kterým se mu jasně zrcadlil smutek. Mlčel, skoro to vypadalo, že mi ani neodpoví, zasloužila bych si to, ale on nakonec po chvíli zamumlal pozdrav.

,,Můžu?" ukázala jsem nejistě na lavičku.

Mlčky pokrčil rameny a pohled znovu zabodl do země. Opatrně jsem se vedle něho posadila, jako bych se snad bála, že na mě každou chvíli vyrukuje s nadávkami. V hlavě mi to šrotovalo na plné obrátky. Co bych mu měla říct?

,,No...já...promiň, že jsem tě ve škole ignorovala," vysoukala jsem ze sebe nakonec.

,,To je v pohodě," hlesl.

,,Není," namítla jsem. ,,Ty...jsi na mě naštvaný?"

Eddie si zhluboka povzdychl. ,,To není kvůli tobě, i když trochu možná taky," přiznal nakonec, ,,dnes jsem byl za poradkyní. Oznámila mi, že moje studijní výsledky nejsou vůbec dobré a že pokud se to v nejbližších měsících nezlepší, nejen že s největší pravděpodobností neodmaturuju, ale bude muset kontaktovat mého strýce."

,,Oh," bylo to jediné, co ze mě vypadlo.

,,Víš, maturitu mám na salámu, ale strýc...nechci mu přidělávat starosti, už tak toho má hodně, když se o mě musí starat," svěřil se mi.

,,No...a co třeba doučování?" nadnesla jsem.

Eddie si znovu povzdychl a pak si dlaněmi promnul obličej, ,,to by nebylo zadarmo a já všechny peníze utratím za jídlo, abych strejdovi alespoň trochu pomohl," zahuhlal skrz ruce.

Sledovala jsem ho a hlavou mi hýřila jedna myšlenka za druhou. Naše životy byly tak odlišné. Neuměla jsem si představit, jaké to muselo být žít jenom se strýcem. Zajímalo mě proč tomu tak bylo, kde měl mámu s tátou? Moji rodiče sice nebyly ukázkový. Měli jsme mezi sebou problémy. Ale měla jsem je. Starali se o mě. Nemusela jsem si nikdy dělat starosti o peníze, nebo o to, zda budu mít co jíst. Brala jsem to jako samozřejmost, ale až v tuto chvíli mi došlo, že pro některé to samozřejmost vůbec nebyla.

Najednou jsem se vedle Eddieho cítila tak trochu nepatřičně. Chtěla jsem mu nějak pomoct, jakkoli, ,,no...já...bych to dělala zadarmo," vypadlo ze mě.

Eddie na mě vykulil oči, ,,ty?"

,,Jo...vím, že jsem mladší, ale kvůli rodičům se dost učím, víc než ostatní, a tak jsem dost vepředu. Vlastně by to bylo výhodné i pro mě, opakovala bych si tím učivo."

Eddie mlčel, soudě podle jeho výrazu nad mým návrhem přemýšlel.

,,Ale já jsem na školu vážně poleno...měla by si to se mnou těžké," pronesl nakonec a tvářil se u toho sklíčeně a zároveň starostlivě, jakoby snad vůbec nevěřil v to, že by mu někdo dokázal dostat učivo do hlavy, natož holka jako jsem já. Na jednu stranu to bylo smutné, pokud o sobě měl takové mínění, mě to ale přišlo tak nějak roztomilé.

V duchu jsem se pousmála, ,,myslím, že to zvládnu," pronesla jsem sebevědomě. Pokud jsem si v něčem byla jistá, byly to mé studentské výsledky. Navíc jsem už v minulosti pár spolužáků doučovala.

,,Tak dobrá," usmál se a mně se při tom po hrudi rozlil příjemný pocit. Byla jsem ráda, že už nebyl tak smutný. ,,Uzavřela jsi dohodu s ďáblem," dodal, žertovně si při tom z prstů vytvořil nad hlavou rohy a vyplázl na mě jazyk, čemuž jsem se musela nahlas zasmát.

Seděli jsme tam tak na lavičce ještě nějakou chvíli a povídali si o tom, co mu ve škole dělá největší problémy, než se do mě dala zima a mé tělo se neroztřáslo.

,,Je ti zima?" zeptal se Eddie a aniž by čekal na mojí odpověď už si sundávala svojí džínovou vestu.

,,Díky," hlesla jsem, když mi jí přehodil přes záda a rukávy zahákl za ramena.

Do nosu mě udeřila zemitá, slabě borovicová vůně. Občas jsem takovou vůni cítila na večírcích, takže jsem moc dobře věděla o co se jednalo. Většinou mi ten pach vadil, ale z Eddieho vesty byl cítit jen trochu, navíc se mísil s něčím kořeněným, nejspíš s kolínskou, což dohromady dávalo překvapivě příjemnou vůni.

,,Léto je pryč, měla by si chodit více oblečená," řekl, čímž mě vytrhl z rozjímání nad novými pachy, které jsem cítila.

,,Ó to ne, mamka by mě zabila," pronesla jsem aniž bych si vůbec uvědomila, co jsem to vlastně vyřkla.

,,Cože?" Eddie se zatvářil nechápavě.

,,No...," sklopila jsem svůj pohled zahanbeně k zemi. Proč jsem to jen říkala nahlas? ,,Víš, moje mamka se vyžívá v tom vybírat mi oblečení a tvrdí, že holka má vypadat co nejvíce žensky a...a tak," vykoktala jsem ze sebe.

,,To je ujetý."

Na to jsem nic neříkala. Pohledem jsem stále těkala po zemi a hlavou mi běželo jen to, co si teď o mě asi myslí, když tohle ví. Naštěstí mé myšlenky téměř okamžitě přerušil jeho hlas.

,,Pojď, odvezu tě domů."