Chrissy

Očividně jsem řekla něco jinak než jsem zamýšlela. Špatně jsem se vyjádřila, nebo tak. Rozhodně jsem ale nečekala, že skončím na obědě s Eddiem Munsonem. Bylo to celé tak rychlé a zvláštní, co jsem měla dělat? Alespoň jsem měla jistotu, že na něho Billy někde nenarazí a přeci jenom ho znovu nezbije. A ano, věděla jsem, že Eddie nejspíš napadl malou holku, tak nějak jsem ale i přes to nechtěla, aby byl ještě více zbitý. Upřímně mě z nějakého podivného důvodu více děsilo, že by díky mně musel znovu čelit Billymu, než že jsem s takovým člověkem seděla u jednoho stolu. Strach, který jsem z něho ještě to ráno měla prostě nějakým záhadným způsobem zmizel. Zcela určitě za to mohl fakt, že vážně nevypadal jako nějaký násilník. 

,,Jsi vždycky tak zamlklá?" vytrhl mě najednou z hlubokých myšlenek jeho hlas.

Vrátila jsem se zpátky na zem a poděšeně zjistila, že se na mě nejspíš už nějakou dobu díval, co díval, on mě dočista zkoumal pohledem. Srdce v hrudi mi začalo tvrdě tlouct. Že by se ve mně znovu probudil strach? Muselo to být kvůli strachu. Kvůli čemu jinému bych na jeho pohled takto reagovala? Než jsem stačila na jeho otázku vymyslet odpověď ukázala se u našeho stolu mladá servírka.

,,Co to bude?" optala se znuděným hlasem a cvakla propiskou, kterou měla připravenou v jedné ruce, aby si s ní mohla zapsat naše objednávky do notesu, který svírala v druhé.

,,Jednu tu s chilli papričkama a colu, díky," poručil si Eddie.

Já zvolila svojí stálou klasiku, ,,Hawaii a neperlivou vodu, prosím."

,,Hawaii?" vypadlo najednou z Eddieho. ,,Tak pokud si objednáváme i dezerty, dám si ještě i tiramisu,"  dodal s pobaveným smíchem.

Já i servírka jsme na něho upřely své pohledy. Servírka se však oproti mě tvářila značně kysele. ,,Takže ještě tiramisu?" ujišťovala se nevrle. Stejně jako já si nebyla jistá, zda to myslel vážně, nebo jen jako vtip.

,,Jasně," kývl na ní souhlasně hlavou.

Servírka si s povzdechem něco rychle načmárala do notesu a pak odkráčela pryč.

,,Je to tu docela pěkný," řekl Eddie nejspíš aby prolomil rozpačité ticho, které mezi námi po jejím odchodu nastalo. Upřímně jsem vůbec netušila o čem bych se s ním měla bavit. Byli jsme tak rozdílní až to bilo do očí. Jako den a noc, bílá a černá. Těžko bychom našli nějaké společné téma.

,,Jo," přitakala jsem, ,,a jídlo je skvělé. Jen obsluha není bůhví jak milá."

,,To je fakt, neuškodilo by, kdyby jí někdo na ten protáhlý ksicht nakreslil úsměv," souhlasil. ,,Třeba takový jako je ten tvůj," dodal, když jsem se vlivem jeho slov pousmála.

To mě trochu vyvedlo z míry. Myslel tím snad, že se mu můj úsměv líbil? Nebo to prostě řekl jenom tak? A proč nad tím vůbec přemýšlím? Záleží mi snad na tom?

Znovu na mě vrhl svůj pohled a zkoumavě si mě prohlížel. Jako by snad v mém obličeji po čemsi pátral. ,,Víš pořád mi tak nějak nepřestává vrtat hlavou, proč tu se mnou sedíš," pronesl po chvíli.

Téhle otázky jsem se obávala. Nemohla jsem mu přeci říct pravdu. Naštěstí mezi nás znovu vstoupila servírka, která nám přinesla pití, čehož jsem ihned využila a dala si pár pořádných doušků vody.

,,Kdyby si neměla kluka, mohl bych si myslet, že se ti líbím."

Cože? Jeho slova mě tak zaskočila až mi pití zaskočilo a já se zběsile rozkašlala.

,,Klid...klid," zasmál se Eddie, ,,to byl jen vtip."

Ulevilo se mi. Nechtěla jsem, aby si situaci, ve které jsme se ocitli vyložil tímto způsobem. Odložila jsem zpola prázdnou skleničku na stůl a bloumala nad tím co si o něm myslet. 

,,Stejně je to ale trochu divný. Zrovna mě někdo obvinil z pedofilie. Byla jsi u toho a stejně se mnou jdeš na oběd," mluvil dál, když jsem zamyšleně mlčela.

,,No já," vysoukala jsem ze sebe, přemýšlejíc co bych mu na to měla vlastně říct. Nakonec jsem se rozhodla pro pravdu, ,,tak nějak se mi nechce věřit, že by si napadl Billyho sestru...prostě na to nevypadáš."

,,Ne?" tázal se se zvednutým obočím.

,,Ne, totiž...působíš trochu děsivě to jo, ale...když s tebou teď tak mluvím, nebojím se tě," připustila jsem.

Eddie se mým slovům tiše zasmál. ,,Jsem rád, že se mě nebojíš a taky jsem rád, že nevěříš tomu z čeho mě Billy obvinil, protože to není pravda," řekl a pak se dal do vysvětlování toho, jak to vlastně celé bylo. ,,Mí kamarádi jsou úplní pitomci a celý to pomotali, takže jsem měl za to, že je Billyho ségra starší a že bych si s ní třeba mohl něco na oko začít, abych ho naštval. Pak ale za mnou přišla ta malá holka," povzdychl si, ,,nikdy bych dítěti neublížil...vážně jsem se jí ani nedotkl," dodal a já mu z nějakého divného důvodu věřila.

Netrvalo to dlouho a měli jsme na stole naše pizzy. Neušlo mi jak po té mé házel znechucené pohledy. ,,Není tak špatná," pronesla jsem a přisunula pizzu směrem k němu, ,,zkus to."

,,Když to říkáš," pokrčil rameny a přistrčil ke mně na oplátku tu svojí.

Vzala jsem si z jeho talíře jeden kousek, chvíli na něho foukala, abych se nespálila a pak se do něho opatrně zakousla. Po jazyku se mi téměř okamžitě rozlila pálivá chuť papriček. Štípalo to tak moc, že jsem musela dílek upustit a rychle se zvlažit vodou, což jak jsem záhy zjistila, nakonec nebyl zase tak dobrý nápad. 

,,V pohodě?" vyhrkl ze sebe Eddie starostlivě. Sám už stačil kousek z mojí pizzy celý sníst, ale přes zápolení s pálivostí jsem ani nezpozorovala jeho reakci. 

Odložila jsem prázdnou skleničku a bojovala s nutkáním vypláznout bolavý jazyk na vzduch.

,,Na dej si tohle, to by ti mělo pomoct," popadl malou lžičku, zabořil jí do tiramisu, které mu servírka přinesla hned po pizzách a nabral na ní pořádnou porci bílého krému posypaného kakaem. Poté se mírně natáhl přes stůl. Jeho ruka se lžičkou mířila k mým ústům.

Setkali jsme se pohledy. Byl to velice zvláštní moment, tak intimní. Najednou jsem ale ucítila něco studeného na svém nose a divný moment byl rázem pryč. Eddie mi lžičkou rozmazával onen kávový dezert po špičce nosu. Šokovaně jsem ucukla.

,,Sakra...promiň," vyhrkl ze sebe stejně šokovaně. Zapíchl lžičku do dezertu a pohotově hmátl po ubrouscích.

,,To je v pořádku," ujistila jsem ho ještě stále trochu v rozpacích z té podivné chvíle, která mezi námi na moment nastala, ,,raději si to ale půjdu smýt vodou."

,,Nakonec to ale pomohlo, na tu pálivost si zapomněla, že?" zasmál se.

Měl pravdu. Také jsem se zasmála a pak s omluvou zamířila na toaletu, smýt si z obličeje tu spoušť.