Den předtím

Nancy

,,Max! Bože...Jak ti je?" vyhrkla jsem ze sebe, jakmile jsem zmiňovanou zrzku zahlédla v našem domě po boku mého mladšího bráchy. Mířili zrovna do suterénu, kde můj brácha se svými přáteli trávil většinu volného času.

,,No...dobře," odpověděla mi, aniž by zastavila svojí chůzi. Tvářila se jakoby snad ani nechápala, proč se o ní tak starám a vlastně na ní ani nebylo poznat, že se jí přihodila tak hrozná věc. Nejspíš se uměla hodně dobře přetvařovat.

,,Můžeme si na chvilku promluvit?" zeptala jsem se. Po pravdě jsem čekala na to až jí někde potkám. Tak nějak jsem za to, co se jí stalo, cítila vinu.

Max se odpojila od nic nechápajícího Mikea, ,,jasně," usmála se a následovala mě do mého pokoje.

,,Víš, strašně mě mrzí co ti Eddie provedl...já...cítím se hrozně," vychrlila jsem ze sebe hned, jak jsem za námi zavřela dveře, ,,Eddie mi totiž pro tebe ve škole dal vzkaz a já nic neudělala, možná kdybych ho hned konfrontovala, neb-"

,,Počkej...počkej," přerušila mě Max s tázavě povytáhnutým obočím, ,,Eddie mi nic neprovedl."

Překvapeně jsem na ní vyvalila oči, ,,ne?"

,,Ne, chtěl abych mu pomohla vymyslet nějakou odplatu pro Billyho. Řekla jsem mu ať si s ním nezahrává a to bylo všechno," vysvětlila mi.

V tu chvíli mi ze srdce spadl obří kámen, i tak jsem se raději ujistila, ,,takže tě...neznásilnil?"

Max se zatvářila znechuceně, ,,bože ne."

,,Ježíši to jsem moc ráda," vydechla jsem ze sebe úlevně, ,,cítila jsem se hrozně, jako bych za to mohla já, i když jsem ti ten vzkaz nakonec nepředala, vlastně jsem nechápala jak si se nakonec o tom setkání dozvěděla."

,,Našla jsem ten vzkaz u tebe v koši," oznámila mi, pak se její obličej zkřivil smutkem, ,,kéž bych ho ale nenašla. Billy strašně zuřil, byl přesvědčený, že mi Eddie něco provedl a očividně to všude roztrubuje," povzdychla si.

,,Jen o tebe měl strach," snažila jsem se jí nějak povzbudit, vypadalo to, že jí Billyho chování vážně mrzelo.

Nesouhlasně zakývala hlavou, ,,ne, neměl o mě strach, jen hledal důvod proč někoho zmlátit. Zmlátil ho, že jo?" tázala se. Nejspíše vyčetla odpověď z mého zaskočeného výrazu, protože ihned mluvila dál, ,,to jsem si mohla myslet. Billy miluje rvačky," v očích se jí zaleskly slzy. ,,Zmlátil ho kvůli mně," při posledních slovech si položila tvář do dlaní, jakoby chtěla brečet.

Pohled na ní mi lámal srdce. Sice jsem moc nechápala, proč se najednou tak složila ale i tak jsem k ní přistoupila a sevřela jí v náručí. ,,Není to tvoje vina," snažila jsem se jí nějak uchlácholit. Vypadala tak zlomeně.

,,Je," oponovala, ,,doufala jsem, že se to Billy nedozví," vzlykla.

Uvnitř mé hrudi mě píchl osten provinění. To já jsem Billymu o jejím setkání řekla. On nezmlátil Eddieho kvůli Max, ale kvůli mně. Měla bych se přiznat. Ulevit tím Max. Z nějakého důvodu jsem to ale nedokázala. Jediné na co jsem s zmohla bylo stát tam a svírat chvějící se Max v objetí.

...

,,Ahoj zlato," ozvalo se vedle mě, zrovna když jsem si druhý den ráno ukládala věci do skříňky. Zavřela jsem dvířka a usmála se na Steva.

,,Ahoj," pozdravila jsem ho a věnovala mu malý polibek.

Ještě před pár dny jsem na něho byla naštvaná kvůli tomu jak se vykašlal na naše výročí. On se mi ale tak vehementně omlouval a vypadal u toho tak zdrceně, že jsem mu prostě musela odpustit. Zkrátka jsem ho měla až moc ráda a na tom ani zpackané výročí nic nezměnilo.

,,Co máš v plánu po škole?" zajímal se a jemně si natočil jeden z mých pramínků vlasů na prst, ,,Mohl bych se u tebe zastavit."

,,Musím se učit," oznámila jsem mu, což u něho, jak jsem čekala, vyvolalo frustrovaný povzdech.

,,Učit se přeci můžeš i se mnou," namítl.

Už už jsem mu na to chtěla něco odpovědět, když v tom kolem nás prošel Eddie. Při pohledu na jeho obličej jsem celá zbledla. Vypadal příšerně. A mohla jsem za to já.

,,Ten vypadá, co?" uchechtl se Steve, když si všiml na koho jsem se dívala. ,,Skoro bych ho až litoval kvůli tomu, že ho čeká další nakládačka."

Polekaně ve mně hrklo, ,,cože? Jaká další nakládačka?"

,,Billy ho prý chce po obědě nějak vylákat do lesa za školou a tam si to s ním ještě jednou vyřídit...tentokrát pořádně," oznámil mi.

,,No to snad ne," hlesla jsem vyděšeně.

,,Zaslouží si to," opáčil Steve.

,,Ne," pronesla jsem skoro neslyšně.

Steve na mě vrhnul nechápavý výraz, ale než stačil něco říct, rozezvonil se přes celou školu zvonek oznamující začátek první hodiny.

,,Musím jít!" vyhrkla jsem ze sebe a celá otřesená z toho co mi řekl jsem se vydala do třídy.

...

,,Billy!" zvolala jsem nahlas přes celou chodbu, když jsem na jejím konci spatřila Billyho vzdalujícího se záda.

Celé uplynulé vyučování jsem nemyslela na nic jiného než na to, co jsem způsobila. Cítila jsem se hrozně a proto jsem Billymu musela jeho plán rozmluvit. Naštěstí pro mě zastavil svojí chůzi a tázavě se za mnou otočil. Rychle jsem se k němu vydala.

,,Nemůžeš Eddieho znovu zmlátit!" vybafla jsem na něho bez obalu hned jak jsem k němu došla.

,,Proč ne? Znásilnil mojí malou sestru. Zaslouží si to," odpověděl.

Zhluboka jsem se nadechla. Musela jsem mu říct pravdu o tom, co Eddie po Max chtěl a doufala jsem, že ho to zastaví.

,,Eddie ale Max neznásilnil."

,,Jak to můžeš vědět?" obořil se na mě.

,,Řekla mi to."

Posměšně se uchechtl. ,,Jo, mě to taky tvrdila, ale proč by se s ní jinak scházel večer v lese?"

,,Prý se ti nějak chtěl pomstít a doufal, že mu s tím Max pomůže," prozradila jsem mu to, co mi pověděla jeho sestra.

Billy se na chvíli odmlčel, nejspíš nad mými slovy přemýšlel. ,,No a co," hlesl po chvíli, ,,I kdyby jí neznásilnil, chtěl na mě něco ušít, zaslouží si nakládačku tak nebo tak."

,,Ale vždyť už si ho zbil dost," namítla jsem.

,,Zastáváš se ho?" vyštěkl tak nahlas až jsem sebou leknutím trhla. Jeho pohled najednou ztmavl jakoby se v něm vlivem vzteku probudil k životu nějaký netvor.

Musela jsem si rychle vymyslet nějakou výmluvu, proč jsem mu snažila rvačku s Eddiem rozmluvit. Kdybych mu řekla, že se cítím vinná za to, že ho neprávem tak zmlátil, jistě by se naštval ještě víc. ,,N-ne...já jen...nechci aby si měl problémy," vysoukala jsem ze sebe trhaně.

Chvilku to vypadalo, že moje výmluva zabrala. Napjaté svaly v jeho obličeji povolily a i pohled už neměl tak temný, netrvalo to však ani pár vteřin a jeho vztek se znovu vrátil. ,,O mě se nestarej!" hlesl, obrátil se na patě a vydal se přes parkoviště k lesu.

Sakra! Zaklela jsem si v duchu. Nenapadalo mě nic lepšího než se vydat za ním. Budu prostě muset té rvačce nějak zabránit přímo na místě. Netrvalo to dlouho a došli jsem až k plácku s lavičkou. Ulevilo se mi, když jsem zjistila, že tam na nás nikdo nečekal.

,,Kde kurva je," vyhrkl ze sebe Billy naštvaně, když se Eddie ani po pár uplynulých minutách neukázal. ,,Chrissy tvrdila, že přijde."

,,Třeba poznal, že je to léčka," nadnesla jsem.

Vypadalo to, že mě však vůbec nevnímal. S hlasitým funěním pochodoval podél stromů a netrpělivě vyhlížel zda se k nám někdo neblížil. Nevěděla jsem co dělat. Byl tak vznětlivý, že mluvit s ním nepřicházelo v úvahu. Odejít jsem však také nechtěla, co kdyby se Eddie přeci jenom ukázal. Nakonec jsem se tedy mlčky posadila na dřevěnou lavičku a čekala.

,,Viděl jsem, že se to s tvým starým vyřešilo," nadhodil po delší době ticha.

,,No jo," hlesla jsem mírně překvapená jeho nenadálým zájmem o mě. ,,Steve se někdy chová jako úplný hlupák, ale v jádru je to hodný kluk," dodala jsem, když na mě mlčky zíral.

,,Možná, že by se choval lépe, kdybys mu dávala častěji," pokrčil rameny.

Zaraženě jsem zalapala po dechu, ,,co prosím?" vážně jsem slyšela dobře?

Znovu mykl rameny jakoby nic, ,,jen taková rada."

,,Jak můžeš vědět, jak často mu d...ehm...jak často spolu spíme?" obořila jsem se na něho dotčeně.

,,Musel bych být hluchý, abych o tom nevěděl. Ten tvůj Steve si na to neustále stěžuje," odpověděl.

Nemohla jsem uvěřit svým uším. To snad nemyslí vážně!