Když se Anthony Stark konečně uráčil také vstát, čekalo na něj v obývacím pokoji ne zrovna příjemné překvapení. Na sedačce seděla ředitelka jeho firmy s rukama založenýma na hrudi a podupávala netrpělivě nohou. Přednáška, které se mu dostalo, jakmile světlovlasá žena zaznamenala jeho přítomnost, se mu opravdu nelíbila. Nic na to ale neříkal. Namísto toho jen protočil otráveně oči a nalil si do šálku černé kávy, jenž už na něj čekala v kávovaru. Pepper hubování po pár minutách vzdala a se slovy, že je miliardář naprosto nepoučitelný prostě odešla. Tony se ušklíbl. Vyvalil se na gauči, který žena právě opustila, a zapnul si televizi. 

Trvalo to asi tři dny, než Oleksandrovi zazvonil telefon. Na druhé straně linky se ozval hluboký a tajemný hlas. Všichni tři jeho spolubydlící seděli na jeho posteli napjatě poslouchali rozhovor, který jejich přítel vedl s klientem. "Stále nemám na účtu peníze," pronesl Ukrajinec bez jakékoliv emoce. "Nejdříve plány, poté peníze," ozvala se odpověď z telefonu. Mladík se zasmál. "Ne, ne, ne, nic takového. Dokud nebudeme mít peníze na účtech nedostanete nic," reagoval hned. Posadil se do otočného křesla u stolu a na počítači vyhledal své online bankovnictví, aby mohl sledovat, kdy peníze dorazí. "To tedy ne. Jakou mám záruku, že je skutečně máte?" ohradil se muž, který právě seděl za svým spacím stolem v sídle své firmy ve Washingtonu. "Měli jsme dohodu. Žádné peníze, žádný kšeft. Hele, já na tebe nemám celý den. Nechceš ty, bude chtít jiný," pronesl Oleksandr s nezájmem, jako kdyby snad mluvil o počasí a ne o informacích, které by klidně mohly změnit svět. A to velice snadno a pravděpodobně asi ne zrovna k lepšímu. "Máte třicet sekund, než všechno nabídnu dalšímu zájemci," začal vyjednávat. Z mobilu se ozvalo mrzuté zabručení. "No dobře," hlas nezněl moc potěšeně. V následujícím okamžiku se na obrazovce objevila příchozí transakce. Na noteboocích tří zbylých přítomných se objevilo totéž. Oleksander se usmál. "Přidej k tomu ještě totéž ještě jednou," vyzval telefonujícího. "Cože? To ani náhodou!" obořil se na něj muž a bylo slyšet, jak se pobouřeně postavil, až převrhl sklenici na stole. "Za ty tvoje hloupé řeči," objasnil mu hacker. Muž něco nesrozumitelně zavrčel a v dalším okamžiku se částka, která jim před chvílí přistála na účtech zdvojnásobila. "Výborně," pochválil jej. "Plány už jsou na cestě k tobě." Chvíli bylo ticho, načež se muž z druhého konce Spojených států přímo zatetelil, když si prohlížel plány obloukového reaktoru a slavného létajícího obleku. "Výtečně," řekl. "Radost s vámi obchodovat," odvětil Oleksandr a zavěsil. Všichni čtyři se jako na povel začali radovat. Právě se zajistili do konce života a ještě si vybudovali jméno mezi hackery. A velké!

Přibližně ve stejnou dobu si majitel Startower uvědomil, že něco není úplně v pořádku. Tonymu se zdálo, že Jarvise nefunguje úplně tak, jak by měl. Jeho reakce byly pomalé a často úplně mimo mísu. Nejdříve to téměř ani nepostřehl. S každým dalším dnem se ale chyba v jeho operačním systému rozšiřovala a najít si se stalo prioritou. I někomu takovému, jako byl Tony to trvalo téměř dva dny vůbec ji najít. Poprvé se mu ale stalo, že nevěděl, co s tím. Celá umělá inteligence nejchytřejšího domu v Americe, možná i na světě, byla mimo provoz po dlouhých osm dnů, než se její taťka konečně pohnul z místa. Ani to se ale nedalo považovat za moc velký úspěch, protože když už to vypadalo, že se mu začíná dařit najít řešení jeho problému, se před ním objevilo okénko a tam bylo jasně červeným písmem napsáno: Hepčík!
Tony si nejdříve myslel, že se mu to jen zdálo. Párkrát zamrkal ve snaze odehnat tu šílenou halucinaci, ale když oči opět otevřel, okno tam bylo stále. Naštvaně praštil oběma pěstmi do skleněné desky stolu tak silně, že se agent Coulson až podivil, že se nerozsypala na nespočet střepů. Jako první mu vyvstala na mysl vzpomínka na Iron manovu reakci na skutečnost, že je stále naživu. Během chvíle ale jeho tvář opustil jakýkoliv náznak úsměvu. Přistoupil blíže k muži a nahlédl mu přes rameno. "Co se stalo?" zeptal se jej. Anthony se na něj polekaně otočil. Přes své rozčílení si ani nevšiml, že přišel, a protože byl Jarvise mimo provoz, tak mu to ani neměl kdo oznámit. "Ale nic," odsekl mu a opět vrátil svou pozornost k obrazovce. "Neodpovídáte na zprávy. Dokonce ani Jarvise," informoval jej o něčem, co pravděpodobně věděl. Tony si povzdechl a zoufale mávl rukou k černým obrazovkám, kde se stále objevovaly další a další, pro agenta naprosto nesmyslné shluky písmenek a čísel. Coulson chvíli váhal, netušil, co říct. Nakonec z něj vypadlo: "Vám hackli systém?" Tony naštvaně vstal a začal pochodovat po místnosti. "Netuším kdy, nevím jak, nevím nic! Jediné, co je mi jasné, je to, že Jarvise chytil rýmu!" Agent se na něj otočil s pozdviženým obočím. "Rýmu?" "Kýchá!" vyhrkl Tony. Jako naschvál se na obrazovce opět objevilo ono inkriminované okno a v něm nápis: Hepčík!

Coulsonovi nejdříve začaly cukat koutky, pak si ale uvědomil, že to znamená, že někomu se pravděpodobně podařilo dostat se k velice choulostivým informacím, nejen o Avengeres, ale i o samotném Shieldu. To bylo zlé. Bylo nutné co nejdříve zjistit, kdo to má na svědomí. Nechal Tonyho, aby se nadále pokoušel zprovoznit asi nejdražšího imaginárního přítele všech dob a opustil jeho mrakodrap. Ten se mezitím vrátil na své místo u stolu, aby mohl pokračovat tam, kde skončil. 

Čtyři mladí studenti technických oborů si tou dobou už nedělali se Stark tower žádné starosti. Vlastně už je moc nezajímala ani škola. Všichni se právě nacházeli v útrobách obrovského domu na Miami beach, o jehož koupi Tayisija uvažovala. Zrovna stáli uprostřed obývacího pokoje, který od terasy s bazénem oddělovalo pouze obrovské okno, jenž celému prostoru dodávalo efekt nekonečnosti. Tayisiji se velmi zamlouval ten všudepřítomný kontrast. Mezi hrubě opracovaným šedým kamenem, kterým byla obložena západní stěna, a hladkými, naprosto přesnými liniemi dřevěného nábytku. Mezi bledě modrými stěnami a tmavou ebenovou podlahou. Prošla otevřenými dveřmi na terasu na okraj bazénu. Chvíli se dívala do zahrady, za kterou se rozkládala soukromá pláž. Otočila se na makléře a pevným hlasem prohlásila: "Beru ho."