Oliver, Oleksandr a Tayisiya seděli na pohovce v pokoji v přízemí, který by se dal považovat za obývací, i když tak moc nevypadal. Nad krbem naproti pohovky vysela televize, na níž přátelé právě hráli závodní hru. Každý se za pomoci ovladače pokoušel dostat na první místo a udržet se tam až do konce. To se neobešlo bez hlasitého doprovodu hudby a jejich vítězných, případně naštvaných zvolání. "Davay!" pobízela Tayisiya své žluté auto na obrazovce, když se pokoušela předjet Olivera a dostat se tak do čela. Podařilo se, ale nebylo jí to nic platné, protože ji z druhé strany objel Oleksandr. Dívka do něj naštvaně vrazila ramenem, díky čemuž opustil s autem dráhu a závod pro něj skončil. Naštvaně se obořil na Tayisiyu a spustil něco v ukrajinštině. Oliver s nimi žil už dlouho, i tak ale rozuměl pouze: "...blbá kráva." Musel se tomu zasmát. Vždy shledával jejich hádky velmi zábavné. Zatím co Oleksandr na ni křičel, ona se pobaveně usmívala a tvářila se při tom, jako by tam snad ani nebyl. Oliver využil jejich nepozornosti a opět si zabral první příčku, kde zůstal až do konce závodu a nakonec tak zvítězil. "Vy dva to prostě neumíte hrát," okomentoval svou výhru a dal se na rychlý úprk z pohovky, protože se po něm jeho přátelé v následující chvíli vrhli jako smečka hladových psů. 
Jejich pošťuchování nakonec přerušil až Gabriel, který vešel do místnosti ve chvíli, kdy Tayisiya seděla na zádech jeho bratra a Oleksandr mu držel novy, aby nekopal. Mladík zůstal stát ve dveřích a chvíli všechno sledoval. Následně nad tím jen zakroutil hlavou a hlasitě hvízdl, aby je tak upozornil na svou přítomnost. Hned se na něj otočily tři tváře. "Co to děláte?" zeptal se, ale nenechal je mu odpovědět, "víte co? Já to radši nechci vědět." Přesunul se k obrazovce a zasunul do USB portu svůj Flash disk. Jeho spolubydlící se vrátili zpět na pohovku a sledovali ho. "Už máš ten virus?" zeptal se Oleksandr. Gabriel se zlověstně usmál a přikývl. Na obrazovce před nimi se postupně začala objevovat změť písmenek a čísel. Počítačový kód. 
"O tomhle," ukázal na obrazovku, "se bude mluvit ještě dlouho." Byl na svou práci patřičně hrdý, ale Oleksandr se moc netvářil. "Co je?" obořil se na něj Gabriel, když si všiml jeho výrazu. "Půjde dostat do systému hackem nebo ho tam budeme muset dostat na tom disku a pak ho dálkově aktivovat?" Všem třem stačil jediný pohled do je tváře, aby věděli na čem jsou. Gabriel totiž s nejistým úsměvem uhnul pohledem. 

Charitativní ples Stark industries byl každí rok považován za vrchol společenského života. Když vám přišla pozvánka, znamenalo to, že už jste někdo. Pokaždé se zde sešla smetánka nejen z celého New Yorku, ale i ze všech různých koutů Spojených států. Po červeném koberci vcházely do sálu nejvýznamnější lidé. Mezi nimi i sám Tony Stark. Bez něj by to přeci nebylo ono. 
Tentokrát sem ale dorazili i lidé, kteří původně na seznamu hostů nebyli. Dva chlapci s mezi číšníky ztratili snadno, další muž v obleku na tom byl podobně. Kromě nich tu ale ještě byla mladá žena, která na sebe musela strhnout pozornost, a to hlavně tu hostitelovu. A o to se nemusela bát, že by se jí to nepovedlo. Sice na sobě měla pouze jednoduché dlouhé bílé šaty, které sice velmi těsně obepínaly její štíhlou postavu, pohledy hostů však upoutaly hlavně její vlasy. Spletené do jednoduchého copu zářily na celý sál královsky modré prameny. Kluci se Tayisiyu pokoušeli přesvědčit, aby si před plesem vlasy obarvila na nějakou běžnější barvu, ona o tom ale nechtěla ani slyšet. Co přijela do Ameriky vystřídala už nespočet barev, nikdy ale nebyla obyčejná. Nehodlala své zvyky měnit kvůli práci. Stačilo jí, že ji donutili obléct si šaty.
Stála s Gabrielem u baru a se sklenkou Marttiny v ruce se dívala po již přítomných hostech. Když se její pohled střetl s očima slavného Tonyho Starka. Svůdně se na něj usmála a napila se ze své skleničky. Miliardář to pochopil jako pozvání a vydal se davem k ní. Popravdě si jí všiml již mnohem dříve, ona se dá mladá žena s modrými vlasy v místnosti plné snobů přehlédnout jen těžko. Už okolo ní nenápadně nějakou chvíli kroužil, ale čekal až na tenhle pohled. 

"Začínáme," řekl Oleksandr nenápadně do malého mikrofonu, když sledoval Starka, jak se prodírá davem k Tayisiyi. Když k ní přišel, opřel se loktem o bar a usmál se na ni. "Smím vás poznat na další sklenici?" zeptal se. Žena se na něj otočila a postavila před něj prázdnou sklenici. Vzala do ruky párátko, na kterém byly napíchnuty dvě malé olivy a vložila si je do úst. "Olivy navíc," řekla svůdně, když se k němu naklonila. Muž s úsměvem objednal. Barman před ně hned položil dvě Marttiny. Každý si vzal jednu a než se napili, tak si přiťukli. 

Antony strávil v příjemné společnosti modrovlasé dívky celý večer, aniž by tušil, s kým to vlastně mluví. Když se jí zeptal na jméno, tak ho prostě odpálkovala větou: "Copak vy nemáte přehled o pozvaných hostech na vlastním plese?" I tak si ji ale nakonec odvedl domů. Od okamžiku, kdy Tayisiya opustila po boku Iron mana ples, už bylo vše jen na ní. Kluci sice budou poblíž, ale to hlavní, dostat flash disk na jeho místo, leží jen na jejích bedrech.