'Cause I have been waiting for a long long time
for a boy like you.
I won't be waiting anymore 'cause I know
I was made for you.

Po snídani Charlie Hermioně řekl, aby si na procházku vzala batoh a vhodnou obuv, takže si Hermiona vše připravila a vyčkávala v předsíni. Charlie sešel schody, potutelně se usmál a pravil: ,,Chválím tvou zodpovědnost." Hermiona pokrčila rameny.
,,To přece nebylo zas tak těžké, když jsi mi pověděl, co všechno si mám vzít." Ale tajně si užívala, že ji pochválil. Charlie se obul, vlasy stáhl gumičkou do culíku a došel těsně k Hermioně. Ta k němu vzhlédla a přemýšlela, co má v plánu. Charlie položil své ruce na její ramena a upravil jí ucha od batůžku.
,,Aby ti nespadl," vysvětlil, poodstoupil a ještě jednou si ji zálibně prohlédl. ,,Vypadáš kouzelně." Hermiona chtěla nejdříve oponovat, ale nakonec skromně a tiše poděkovala. Vyšli před Doupě a Charlie ukázal, kterým směrem se vydají.

Prošli polem, pak loukou a vstoupili do lesa. Hermiona nikdy tak daleko od Doupěte nebyla. Teprve nyní jí došlo, že vlastně vůbec nezná okolí Weasleyovic obydlí. ,,Kam jdeme?" zeptala se, když ji přemohla zvědavost.
,,Neptej se, nepovím," odvětil laškovně. ,,Je to překvapení. Jediné, co můžu prozradit je, že je to mé velmi velice oblíbené místo." Hermiona chápavě přikývla a štrádovala dál. Stoupali lesem, byl to sice mírný kopec, ale po hodině chůze už to bylo trochu znát. Hermiona se zastavila a zhluboka dýchala.
,,Chceš si odpočinout?" zeptal se jemně Charlie. Hermiona zavrtěla hlavou, nechtěla vypadat jako slaboch.
,,V pořádku. Pokračujeme dál," pobídla ho trochu zadýchaně. Charlie jí sundal batoh z ramen.
,,Sedneme si. Nechci, abys byla vyčerpaná. O to mi fakt nejde," pravil laskavým tónem. Svlékl si mikinu a položil ji přes pařez. ,,Prosím, posaďte se, drahá slečno." Hermiona mu věnovala děkovný pohled a sedla si. Charlie si klekl na zem před ni, zalovil v Hermionině batůžku a podal jí lahev s pitím. ,,Ještě nelituješ, že jsi se mnou šla?" zavtipkoval, ale bylo poznat, že se maličko odpovědi obává.
,,Kdybych litovala, už bych utíkala zpátky do Doupěte," odpověděla Hermiona. Charlie se zasmál.
,,Jsi skvělá," poznamenal a uklidil pití do batůžku.

Zastavili se kousek nad lesem, skrze stromy bylo vidět na celý kraj, který se pod nimi rozléhal. Uprostřed nezalesněného vršku stál malý stan, ale Hermiona tušila, že je to kouzelný stan. ,,Uvnitř čeká oběd," řekl Charlie, objal Hermionu kolem ramen a vydali se ke stanu. Charlie vstoupil do stanu první, ale jen proto, aby jí podržel závěs. Před Hermionou se rozprostřely čtyři místnosti, uprostřed bylo něco podobného obývacímu pokoji. Místo stolu a židlí ležel pouze veliký huňatý koberec a na něm byly talíře s různými pochutinami. Hermiona se otočila k Charliemu. ,,Kdy jsi to stihl připravit?" zeptala se užasle.
,,Nebudu ti přece říkat své triky," řekl s širokým úsměvem na tváři. ,,No a taky mi trochu pomohla mamka. Té jsem stejně musel říct, ať s námi na oběd nepočítá."
,,Neuvěřitelné," pravila okouzleně Hermiona, položila batůžek do rohu, vyzula se a jen v ponožkách si šla sednout na koberec. Charlie učinil to samé, akorát si na koberec lehl.
,,Dej si cokoliv. Všechno je to tu jen a jen proto, abys to snědla. Dobrou chuť," popřál Charlie, Hermiona poděkovala a popřála mu totéž. Hermiona si nabídla toust a přikusovala k tomu zeleninu. Charlie si vzal trojúhelníček melounu.

Seděli před stanem a Charlie vyprávěl, jak se dostal k drakům. Hermiona se zájmem poslouchala. Ani si neuvědomili, že se stmívá. ,,A proto jsem ho pojmenoval Mrakobijec," ukončil své vyprávění Charlie. Hermiona se zasněně usmála.
,,To je moc pěkné," pravila. Charlie konečně pohlédl na slunce zacházející za kopci.
,,Už je docela pozdě," řekl. Hermiona si zklamaně povzdechla.
,,Takže už budeme muset jít?"
,,Jo. Nebo... Kdybys chtěla, mohli bychom tu zůstat. Stejně máme ještě spoustu jídla a byla by škoda bourat stan, který jsme využili jen na oběd. Nemusíme, ale kdybys souhlasila, tak bychom tu prostě mohli být," navrhl Charlie.
,,Jakože přes noc?" Hermiona se zeptala vyděšeně, Charlie se zasmál.
,,Jakože přes noc," odsouhlasil Charlie. ,,Jsou tam dvě postele, neboj, o nic bych se nepokoušel. Ve vší počestnosti." Hermiona zapřemýšlela.
,,Ale co si budou myslet ostatní?"
,,Záleží nám na tom, co si ostatní myslí?" opáčil lehkovážně Charlie a mrkl na Hermionu jedním okem.
,,Pravda, pravda. Nezáleží nám na tom," uznala Hermiona. ,,Ale vážně ve vší počestnosti, jo?"
,,Přísahám," slíbil Charlie a pohladil Hermionu po tváři. ,,Ani kdybys mě na kolenou prosila, o nic bych se nepokusil. I kdybys žadonila, abych na tebe zkusil svůj šarm, neudělal bych nic. Jsem totiž zásadový muž. Takže mě, Hermiono, hlavně nesváděj. Nepodařilo by se ti to. Už jsem ti dal své slovo." Hermiona se rozesmála a zapýřila se jako zralé jablko. Na chvilku ji zamrzelo, že ho donutila odpřísáhnout, že se jí ani nedotkne.