I didn't know I was lonely 'til I saw your face.

Po obědě Hermionu Charlie odchytl a zašeptal: ,,Mohli bychom si, prosím, promluvit? Mám pocit, že tě něco trápí a nevím, co by to mohlo být. Jsem z toho vážně špatný, Hermiono. Chci si o tom s tebou popovídat."
,,Nemám čas, jdu... Jdu..." Očima těkala z jednoho člověka na druhého. Nevěděla, co by mohla podniknout, ale byla si jistá, že něco vymyslet musí. ,,Jdu s Ginny ven." Charlie nedůvěřivě nahnul hlavu na stranu. ,,Že jo, Ginny?" houkla na svou kamarádku. Ginny na Hermionu tázavě pohlédla. ,,Jdeme ven, no ne?" Ginny zvedla obočí a chvíli uvažovala.
,,Jo? No jo, jistě, jdeme ven," odsouhlasila nakonec, ale jistá si tím moc nebyla. Hermiona po ní hodila vděčný pohled a vydala se za ní.
,,A potom?" zkusil to znovu Charlie, trochu naléhavěji. ,,Až přijdete, tak bychom si mohlo promluvit?"
,,Potom mám taky určitě něco v plánu," odpověděla Hermiona, chytila Ginny za paži a spěšně ji táhla ven.
,,Tak už mi povíš, o co jde?" zašeptala Ginny.
,,Ginny, věř mi, není o čem mluvit," odpověděla Hermiona stejně tiše.
,,Takže jsem tě zachránila jen tak? Bez důvodu?"
,,Přesně tak," ujistila ji Hermiona. ,,A jsem ti za to fakt moc vděčná."

,,Nejsem si jistá," začala Ginny opatrně. ,,Znám tě dlouho." Hermiona hned tušila, jakým směrem se tato konverzace stáčí a nebyla z toho vůbec nadšená. ,,A Charlieho znám celý svůj život," dodala Ginny. ,,Takže... Mám pocit, že poznám, když se něco děje."
,,Nic se neděje," opáčila Hermiona.
,,Ne, vážně, Mio. Charlie se nikdy nechoval tak... divně."
,,Je divný pořád, sama jsi mi říkala, že je jiný než ostatní."
,,No právě. Je jiný, on se nikdy s ničím moc nezatěžoval, nikdy nad ničím neuvažoval... Nikdy se o nikoho nezajímal, ale teď se mi zdá, že má o někoho až extrémní zájem." Hermiona mlčela. ,,Tím myslím tebe."
,,Jo, mně to došlo," odsekla Hermiona.
,,Takže mezi vámi...?"
,,Ne," skočila Hermiona Ginny do řeči. ,,Vůbec. Ani trochu. Nikdy."
,,Tak proč se chováte tak...?"
,,Hele, Ginny, já sama tomu nerozumím. Jediné, co ti můžu říct s určitostí je, že Charlie mě nechce. Nelíbím se mu. Nechce se mnou nic mít."
,,Jak to víš?" vyptávala se Ginny.
,,Prostě to vím," odpověděla Hermiona. Nemínila Ginny říkat, že ji nepolíbil, protože to nebyla její věc. Navíc, ani samotná Hermiona o to nestála, takže nebyl důvod o tom mluvit.
,,Co když...?"
,,Ne," uťala její domněnku Hermiona. ,,Rozhodně ne."

Večeře probíhala v tichosti, aspoň pro Hermionu. Nikoho neposlouchala, nikomu neodpovídala. A k jejímu překvapení, to nikomu nevadilo a s největší pravděpodobností si toho nikdo ani nevšiml. To ji trochu rozmrzelo, ale vzhledem k tomu, že už tak byla dost nevrlá, to nemělo nijak velký efekt na změně jejího chování. Ginny na ni hleděla starostlivě, občas dokonce hodila pohled po Charliem, aby s její kamarádkou něco dělal. Charlie jednou bezradně zvedl ramena, jinak se o nic nesnažil. Hermiona od něj žádnou akci ani neočekávala. Zlobila se, byla zklamaná, ale nic nečekala. Nemyslela si, že by něco mohlo změnit její názor na Charlieho. Byl to jen hloupý kluk, který ji nedokázal ocenit. Přitom Hermiona nebyla vůbec špatná partie, aspoň v to doufala. Sice nebyla nejkrásnější, ale rozhodně byla nejbystřejší a, kdyby jí dal šanci, ocenila by jeho vtipy o slonech. Teď už však o šanci nestála, protože před nikým ze sebe nehodlala dělat hlupáka.

Všichni si posedali v obývacím pokoji, nalili si víno a povídali si. Hermiona si sedla na pohovku mezi Harryho a Arthura. Schválně si nesedla vedle Ginny, která by do ní stále něco hustila. Držela v ruce skleničku, otáčela s ní a prohlížela si, jak se hladila jemně kývá. Nenápadně pohlédla na Charlieho, ten na ni koukal upřeně a bylo jasné, že přemýšlí, co udělal špatně. Hermiona s jistotou mohla říct, že Charlie Weasley zpytuje své svědomí. Hermioně to bylo jedno. Znovu se zahleděla na svou skleničku a trochu vína upila. Už se těšila, až si půjde lehnout. Dnes na večerní posezení neměla náladu, raději by se věnovala četbě. Zatímco ostatní mluvili, Hermiona v myšlenkách utíkala ke knihám.