So do it now, do it right now!
Don't waste a minute
on the darkness and the pity sitting in your mind and
do it right now!
Do it right now!  

,,Připravena?" zeptal se Charlie a v jeho očích se blýskalo na tisíc světlušek. Hermiona se začervenala a přikývla. Vyšli ven, už byla tma a jediné, co bylo slyšet, byli cvrčci. ,,Lumos!" řekl Charlie a jeho hůlka začala svítit jako baterka. Hermiona si dala ruce do kapes. Pomalým krokem se vydali od Doupěte. Po dvaceti metrech mlčení se Hermiona odhodlala promluvit.
,,Nevím, co bych mohla říct," přiznala.
,,Tak nic neříkej," odpověděl Charlie, bylo vidět, že jemu mlčení vůbec nevadí.
,,Když já nejsem zvyklá na ticho. Zvlášť, když jsem ve společnosti někoho dalšího."
,,Tak, pokud nemáš ráda ticho, něco povídej." Hermiona zapřemýšlela, ale nic ji nenapadlo. ,,Třeba mi řekni, co máš ráda."
,,Jako celkově?" zeptala se Hermiona. Charlie se potutelně zasmál.
,,Jako celkově," odkýval. Hermiona se znovu zamyslela.
,,To je těžké jen tak vyjmenovat... Mám ráda spoustu věcí, ale zrovna teď mě žádná nenapadá."
,,Já mám třeba rád pampelišky, vtipy o slonech, barevné deštníky, slovo brebentit, lampičky a tak dále."
,,Vtipy o slonech?" zopakovala Hermiona to, co ji zaujalo nejvíc.
,,Například... Víš, proč sloni nenosí pohorky?" Hermiona zavrtěla hlavou. ,,Protože baletní piškoty jsou na nošení mnohem pohodlnější." Hermiona se zasmála jenom maličko, tiše. ,,Zkus mi taky vyjmenovat, co máš ráda," požádal ji Charlie.
,,Myslím, že je to zbytečné. Nic mě nenapadá a nepřijde mi nic natolik zajímavé, aby tě to zaujalo."
,,Snažíš se mě zaujmout?" zavtipkoval Charlie.
,,Ne!" odvětila spěšně Hermiona.
,,Tak v tom případě budu rád, když se pokusíš mi o sobě něco říct."
,,Proč? Řekla bych jen spoustu hloupostí..." Charlie se zastavil a posvítil Hermiona do tváře.
,,Proč? Protože mi přijdeš víc než zajímavá. Hrozně rád bych tě poznal. I kdybys vyjmenovala samé hlouposti, aspoň tě budu znát o trochu víc. A to se počítá." Hermiona se zastyděla. Nebyla zvyklá na takhle upřímná vyznání.
,,Mám ráda žlutou barvu," začala Hermiona, Charlie sklonil hůlku a znovu se rozpohybovali. ,,Mám moc ráda knížky, ale to o mě víš, takže neříkám nic nového," drmolila a cítila se nejistě. ,,Líbí se mi, když lidé mluví potichu. Mám ráda šneky, ne k jídlu, jen tak..."
,,Moc pěkné. No vidíš, mně to jako hloupost nepřijde. Řekla jsi samé zajímavé věci, jsem rád, že o tobě vím, že máš ráda šneky," pravil Charlie.

,,Moc děkuju za procházku," špitla Hermiona, když došli k Doupěti.
,,To já děkuju tobě," opáčil Charlie a poprvé za noc vypadal nesměle. Chvíli na sebe hleděli, pak oba sklopili zrak, znovu se na sebe podívali.
,,Tak..." hlesla Hermiona.
,,Takže..." řekl Charlie a trochu se k Hermioně nahnul. Jenom o centimetr, ale Hermionu hned napadlo, že ji chce políbit. Byla na to připravená? Měla mu to dovolit? Celá se roztřásla, napůl vyděšeně, napůl natěšeně. Zvedla bradu, zavřela oči a čekala. Charlie ji však nepolíbil. ,,Dobrou noc, Hermiono," zaslechla jeho hlas. Když otevřela oči, už tam Charlie nebyl. Stála před domem sama. Cítila se zrazeně. Nechtěla ho políbit! Vůbec se o něj nezajímala! Neočekávala, že by ji mohl políbit! Přesto... tak trochu... byla smutná.

,,Bohové! Mio, teď mi všechno povíš! Celý večer jsem jako na trní! Musíš mi to vysvětlit a říct, co a jak a proč!" houkla Ginny na Hermionu už ve dveřích.
,,Není, co bych ti povídala," odpověděla Hermiona, skočila do postele a zahrabala se pod peřinu.
,,Stalo se něco?" zeptala se Ginny jemněji a posadila se k Hermioně, ta vykoukla zpod peřiny a zatvářila se zklamaně.
,,Nic se právě nestalo," odvětila Hermiona. ,,Já ani nic nečekala," dodala. ,,Nejsem pitomá, nic jsem si nemyslela a nic jsem si nepředstavovala, že by se mohlo stát..." Ginny šokovaně poslouchala svou kamarádku.
,,Upřímně, Mio? Já vůbec netuším, o čem mluvíš."
,,O ničem," vyhrkla Hermiona. ,,Nic se nestalo, nic se nestane, nic jsem nechtěla, aby se stalo..." chrlila Hermiona. ,,Nikdy, nic, nikdo! Konec, šmytec!"
,,Hermiono," oslovila ji Ginny a pohladila velikou horu schovanou pod peřinou, ,,ráda bych ti nějak pomohla." Hermiona zavzlykala.
,,Mně není pomoci," postěžovala si Hermiona nešťastně.
,,Nechceš se aspoň převléct do pyžama? Třeba bys to mohla zaspat," navrhla Ginny.
,,Nechci spát. Nechci se převlékat. Nechci nic," odpověděla Hermiona. ,,Přeju si být zahrabaná v posteli po celý zbytek svého života."

Byla jedna hodina ráno, ale Hermiona nemohla usnout. Sice se převlékla do pyžama, ale to jí nijak nepomohlo. Prohlížela si nudný strop a trochu se vztekala. Charlie byl bídák, když ji nechal takhle hloupě postávat a čekat na polibek. Jak byla hloupá, když si myslela, že by ji chtěl políbit! Byla to jen jeho chyba! Celou dobu se tvářil mile a ty jeho řečičky o tom, jak rád by ji poznal blíž... Hermiona se zapřísahala, že už s ním nepromluví ani jedno slovo. Nezasloužil si to. Nejdřív jí sebral knihu, pak ji takhle zranil a jestli čekal, že to Hermiona přejde, tak se šeredně mýlil! Hermiona si tohle nenechá líbit, je totiž dospělá žena, která má svou hrdost. Byl stejně hrozně dětinský a jeho vtipu o slonovi nerozuměla, protože byla mnohem chytřejší než on. Přetočila se na bok a pokračovala v myšlenkovém nadávání na Charlieho Pitomýho Chlapa Weasleyho.