When I wake up well I know I'm gonna be,
I'm gonna be the man who wakes up next to you...

Hermiona se probudila zády k Charliemu, otočila se k němu a pozorovala ho. Milovala pohled na toho zrzavého muže. Ležel na zádech, jednu nohu měl pokrčenou, ruce rozepjaté jako kdyby byl ukřižovaný. Vypadal spokojeně, ústa měl lehce pootevřená a pravidelně dýchal. Při bližším zkoumání zjistila, že je vidět, jak se jeho oči pohybují pod víčky. O něčem se mu zdálo. Tyhle chvíle ji vždy přesvědčily, že si vybrala správně. Nikdy si nebyla ničím tolik jistá jako láskou k Charliemu. Posadila se do sedu, aby na něj lépe viděla. Peřinu si přehodila přes ramena, aby byla stále v teple. Rukou si podepřela bradu. Věděla, že je to (asi) jen její subjektivní názor, ale Charlie byl nejkrásnější a nejhodnější muž ve vesmíru. Nechápala, jak si mohl vybrat ji. Pořád mu tvrdila, že se navzájem zaslouží, ale sama se necítila být ho hodna. O Charlieho se měly ženy rvát, protože si nedokázala představit lepšího člověka. Měla veliké štěstí, že se do sebe zamilovali. Děkovala bohům. Věděla moc dobře, jak často se lidé míjejí a jaké je to požehnání oplácet city jiného člověka. Charlie se pomalu nadechl nosem, zívl a zamžoural na Hermionu.
,,Jitřenko, ty zase nad něčím dumáš, že jo?" zeptal se rozespalým hlasem. Hermiona si nemohla odpustit zachichotání.
,,Přemýšlela jsem nad tím, jak moc ti to sluší, když spíš," odpověděla mu.
,,Mmm... Tak to abych zase co nejrychleji usnul," hlesl a zavřel oči.
,,Ne, nespi," poprosila ho Hermiona, lehla si těsně vedle Charlieho a natáhla ruce k jeho tváři. Hladila ho po obličeji, prstem přejela po jeho nose a cvrnkla do něj.
,,Au..." postěžoval si a zamračil se. ,,Běž udělat čaj a já se možná mezitím vykutálím z postele."
,,Na to ti neskočím. Buďto půjdeš se mnou, nebo tě tu budu otlapkávat a pinkat tě do nosu."
,,Ty máš jediný štěstí, že tě mám tak moc rád," poznamenal.

Charlie položil svou hlavu na Hermionin klín a zavřel oči. ,,Vyprávěj mi," požádal ji.
,,O čem bych ti měla vyprávět?" zeptala se a zajela mu prsty do vlasů. Ráda se v nich vískala, uklidňovalo ji to, milovala jeho vlasy víc než cokoliv jiného na světě. Charlie spokojeně zamručel.
,,Třeba o tom, jak jsi přišla k té jizvě na hřbetu ruky," řekl a pootevřel na vteřinu oči. Hermiona pohlédla na svou ruku.
,,Ach..." vydechla. ,,Málem bych na ni zapomněla. Přitom ten večer jsem se dušovala, že nikdy na tu nespravedlnost nezapomenu."
,,Už teď to zní napínavě," poznamenal Charlie a znovu zavřel oči. Hermiona svou rukou znovu doputovala k jeho vlasům.
,,Byla jsem v pátém ročníku, když na školu nastoupila Umbridgeová."
,,O tý mi táta asi vyprávěl. Je možný, že pracovala na ministerstvu?"
,,Ano, to je přesně ona," přitakala Hermiona. ,,Založili jsme tehdy Brumbálovu armádu, kde jsme se učili skutečně bránit proti černé magii... Řekněme, že se to paní profesorce nelíbilo a její metody trestu by se mohly nazvat předpotopními a nelegálními. Ale už to ani není vidět, dřív to bylo rozeznatelné písmo, teď je to jen jizva."
,,A ta na předloktí?" zeptal se Charlie, který do té doby vypadal, že usnul. Hermiona se zasmála.
,,Lestrangeová," odvětila Hermiona. ,,Ta si pro změnu myslela, že mi tím rozváže jazyk."
,,Zdá se mi to, nebo po tobě všichni chtějí vyrývat vzkazy?" otázal se a vzhlédl k ní. Hermiona se znovu zasmála a přikývla.
,,Nejspíš jo. Teď jsi na to kápl. Oni si totiž myslí, že nejsem dívka, ale jsem zápisník. Promiň," řekla, když Charlieho omylem zatahala za vlasy. Charlie mávl rukou na znamení, že to přežije. ,,Víš, dlouho jsem se kvůli těm jizvám trápila. Říkala jsem si, že jsou ošklivé. Snažila jsem se jich zbavit různými lektvary, ale úplně se mi to nepovedlo. A pak jsem si na ně zvykla a začala je mít ráda, protože jsou součástí mého životního příběhu."
,,To jsi řekla moc hezky," pochválil ji Charlie. ,,Mám rád tvé jizvy."
,,A já tvé," přidala se Hermiona. ,,Jsem vděčná, že ses na ně zeptal. Nikdy se o ně nikdo moc nezajímal... Teda kromě rodičů, ti byli vždy jati hrůzou, že se vracím do nebezpečného kouzelnického světa."