...because I dream of you in colors that don't exist.

Hermiona si po obědě šla lehnout, horké dny ji unavovaly, mohlo za to to parno a dusno. Trochu pospávala. Ozvalo se zaklepání, Hermiona se narovnala a upravila si pomačkané tričko. ,,Dále!" zvolala.
,,Ahoj," pozdravil už ve dveřích Charlie. ,,Neprobudil jsem tě?"
,,Ne, jistěže ne, já nespala. Jen jsem odpočívala," odpověděla Hermiona. Charlie na ni pohlédl s ušklíbnutím.
,,To je jasný, vůbec nevypadáš jako člověk, který se zrovna probudil." Hermiona se zamračila.
,,Pročpak jsi přišel? Ptám se jen proto, že chci pokračovat ve spánku, i když jsem vůbec nespala."
,,Přišel jsem ti vrátit knihu," řekl Charlie a zamával knížkou. ,,Je fakt moc dobrá. Hrozně mě bavilo ji číst, zhltl jsem to za jeden den, a to je co říct, protože je to dlouhá kniha."
,,To jsem ráda, že se ti líbila," pravila Hermiona a natáhla pro ni ruku.
,,Můžu se ti nějak odvděčit?" Hermiona se zatvářila zmateně. ,,Za to, že jsem si ji půjčil bez tvého svolení."
,,To nech být," řekla Hermiona a máchla rukou. Snažila se působit co nejlhostejněji.
,,Ne, vážně," trval na svém Charlie a upíral na Hermionu pohled. Díval se na ni, aniž by jedinkrát mrkl, Hermionu to přivádělo do rozpaků. ,,Rád bych se ti revanšoval." Hermiona nevěděla, co by měla odpovědět, takže mlčela. ,,Třeba... Nechtěla bys dneska po večeři na procházku?" Hermiona se musela probrat, trochu sebou trhla a hlavě jí všechno křičelo, že musí odpovědět.
,,Jakože... bychom... my dva...?"
,,Šli na procházku," dořekl za ni Charlie. ,,Přesně tak jsem to myslel."
,,Já... Já  nevím..."
,,Pokud nechceš, nebudu tě nutit," pravil spěšně Charlie.
,,Tak jsem to nemyslela," vyhrkla Hermiona v hrůze, že by svou nabídku mohl vzít zpět. ,,Půjdu moc ráda." Charliemu očividně spadl kámen ze srdce, protože si oddechl a úlevně se zasmál.
,,Už jsem se bál, že odmítneš. Tak po večeři s tebou budu počítat." Hermiona stydlivě sklopila zrak a odpověděla, že s tím taky bude počítat. Když Charlie odešel, padla na postel a očima těkala z jednoho rohu do druhého. Cítila se tak krásně zmateně! A byla si víc než jistá, že se celá červená. Všechno to vonělo malinami a novými pocity. Neznala to, co cítila, ale velice se jí to zamlouvalo. Tak trochu bláznivé, maličko hezké, hřálo to u srdce a třáslo to její kostrou. Nedokázala se přestat usmívat.

Nemohla se dočkat večeře. Čas se tak vlekl! Hermiona nikdy nebyla netrpělivější.  Chodila sem a tam, neměla nikde chvilku stání. Snažila se něčím zabavit, ale nic ji neupoutalo natolik, aby zapomněla na to, jak pomalu čas ubíhá. Chodila po schodech nahoru a dolů, občas ji někdo na vteřinu zastavil a zeptal se jí, co dělá. Hermiona všem odpovídala, že trénuje svaly na nohou. Nikdo se jí dál nevyptával, nejspíš všechny vyděsila.

Konečně nastal čas večeře. Hermiona si oblékla svetřík, seběhla schody a vešla do kuchyně. Všichni už byli na svých místech, dokonce i Charlie. Hermiona si sedla přímo naproti němu, krátce na něj pohlédla, ale hned sklopila zrak. Srdce jí bušilo šílenou rychlostí. Nevěděla kam s očima, takže si prohlížela suky na dřevěném stole. Ostatní o něčem mluvili, ale Hermiona je nedokázala vnímat. Slyšela hlasy, ale slova ne. ,,Dáš si taky, drahoušku?" zaslechla Molly Weasleyovou a napadlo ji, že je ten dotaz mířený na ni. Podívala se na paní Weasleyovou, držela talířek s malinovým koláčem. Přikývla a poděkovala. ,,Charlie?" zeptala se Molly.
,,Ne, děkuju," odmítl Charlie. ,,Já mám raději čerstvé maliny, které si můžeš vzít z ruky někoho jiného." Hermiona na něj překvapeně koukla, ale hned sklonila hlavu. Ginny do Hermiony šťouchla a zašeptala: ,,Co se tady děje?" Hermiona zpanikařila.
,,Nic se neděje. Vůbec nevím, o čem to mluvíš," odpověděla tiše a velice nápadně se věnovala čistě koláči.
,,Mio," špitla Ginny. ,,Chováš se podezřele, celé se mi to nějak nezdá." Hermiona se podívala na svou kamarádku, nahnula hlavu na stranu a hlesla: ,,Ginny, hledáš za tím zbytečně víc, než bys měla." I tak měla Hermiona pocit, že Ginny nepřesvědčila.
,,Charlie, mohl by sis se mnou dneska popovídat?" zeptala se Ginny najednou mnohem hlasitěji. Charlie chvíli mlčel, pak odpověděl: ,,Promiň, Gin. Dnes večer už mám jiné plány." Ginny přimhouřila oči a uvažovala. Pak pohlédla na Hermionu, pak na Charlieho, pak se zamračila a znovu se koukla na Hermionu.
,,Mio," zašeptala znovu Ginny a šťouchla do ní. Hermiona trpělivě odložila lžičku.
,,Ano, Ginny?"
,,Prosím tě, mohla by sis se mnou dneska promluvit?" Hermiona pár vteřin mlčela, stejně jako Charlie.
,,Já... Ginny, já... Dneska ne, jestli to nevadí..." vydala ze sebe Hermiona. Ginny se podívala po ostatních, protože se jí zdálo, že je to tak průhledné. Zbytek rodiny Weasleyů a Harry si však vůbec nevšímali této scény. Ginny pootevřela ústa a chtěla něco říct, jenže by jí asi nikdo neuvěřil.