Charlie spal, Hermiona měla noční hlídku. Mrakobijec ležel v trávě a ztěžka oddechoval. Hermiona vstala, došla až k drakovi a opatrně zvedla ruku. Mrakobijel na ni pomalu zamrkal, jako kdyby jí dával svolení. Položila svou dlaň na jeho horké čelo. Překvapilo ji, jak je Mrakobijec hřejivý. ,,Můj maličký," zašeptala smutně. Cítila, že je něco jinak. Ve vzduchu se chvěl žal. Bála se, přicházelo to. Uvažovala, jestli půjde probudit Charlieho... Odtáhla se od Mrakobijce a užuž se chtěla vydat k domku. Drak ze sebe ale vydal nešťastné zamručení, Hermiona se zastavila a srdce ji zabolelo. Vrátila se. Mrakobijec se s obtížemi vyhrabal na nohy, sehnul se k Hermioně. Ta chtěla vykřiknout strachy a utéct, ale pak sebrala všechnu svou odvahu a důvěřovala mu. Chytil ji jemně svými zuby za svetr, zvedl ji do vzduchu a přenesl Hermionu na svůj hřbet. ,,To nemyslíš vážně," špitla Hermiona vyděšeně a chytila se pevně kolem jeho krku. ,,Ať tě to ani nenapadne," hlesla varovně a v další vteřině se vznesli do vzduchu. Hermiona zavřela oči a modlila se ke všem bohům a bohyním. Po chvíli ji to omrzelo a otevřela nejdřív jedno a potom i druhé oko. Uviděla temnou zem pod sebou a vzdychla úžasem. Vznášeli se majestátně nad ostatními (spícími) draky. Mohli vystoupat jen do určité výšky, Mrakobijec byl limitován řetězem, to mu ale nevadilo. Bylo poznat, že je rád, že může letět, jako kdyby to pro něj bylo životně důležité, jako kdyby se se vším loučil... Hermiona se k němu přitiskla o to víc, ale ne kvůli strachu, že by mohla spadnout, ale kvůli obavám, že nastala poslední drakova hodina. Nechtěla, aby umíral. Přirostl jí k srdci a věděla, jak moc ho má Charlie rád. Hermiona si přála, aby ho Smrt ušetřila a Mrakobijec se zázrakem uzdravil. Jenže přání měla s reálným životem pramálo společného a Hermiona to bohůmžel věděla, i tak nebyla připravená a nedokázala se s tím smířit. Mrakobijec zavrněl a v jeho hrdle se vytvořil žár, z jeho úst vyšlehly plameny. Hermiona to uvítala, aspoň se trochu ohřála. Po pár minutách pozvolna klesl, až nakonec dosedl na zem. Hermiona slezla, došla k drakově tváři a položila své čelo na jeho čelo. ,,Moc si toho vážím," pravila a pohladila ho. Otočila se na podpatku a rozběhla se k domu. Celou cestou tiše plakala. Vlétla dovnitř, zamířila k posteli, kde ležel Charlie. Zarazila se, vypadal tak spokojeně. Otřela si slzy. Kousla se do rtu, když s Charliem jemně zatřásla. ,,Charlie," zašeptala a byla překvapená, že ho to vzbudilo.
,,Co se děje?" zeptal se hned. Hermiona místo odpovědi zakňourala a začala znovu plakat. Charlie ihned pochopit a v tu ránu byl na nohou. Vyběhl bosý. Hermiona ho následovala. Charlie padl na kolena těsně před Mrakobijcem a položil na něj své ruce.
,,Kamaráde," zašeptal lítostivě. Hermiona si klekla vedle něj a jednou rukou hladila Mrakobijce, druhou měla položenou na Charlieho rameni.
,,Spi, můj drahý, držím stráž. V mém náručí jsi v bezpečí. Jen klidně spi, můj drahý, držím stráž..." zpívala tiše Hermiona. Mrakobijce to uklidnilo, svaly v jeho těle se povolily a on začal dýchat pravidelněji. Když se blížil konec, Hermiona už neměla sílu zpívat, už pouze brečela.
,,Děkuju ti. Za všechno ti děkuju, můj příteli," řekl Charlie a jeho hlas se třásl. Drak mu odpověděl tichým povzdechnutím. Dýchal čím dál pomaleji, jako kdyby usínal. A pak nedýchal. Charlie se rozplakal. Hermiona naposledy pohladila Mrakobijce.
,,Nechám vás na chvíli..." řekla pouze. Charlie potřeboval být chvíli sám s Mrakobijcem. Nedokázal to dát najevo, ale byl Hermioně vděčný. Hermiona mezitím došla do domku, našla vytahanou mikinu a boty. Počkala tak dlouho, aby měl Charlie čas se rozloučit a zamířila zpátky. Mikinu Charliemu jemně přehodila přes ramena. ,,Abys nenachladl," vysvětlila. Charlie zvedl ruku a chytil Hermionu. Vzhlédl k ní uslzenýma očima. ,,Charlie, moc mě to mrzí." Klekla si k němu, boty položila na zem a přivinula Charlieho na svou hruď. ,,Je mi líto, že jsi ztratil svého přítele a společníka."
,,Děkuju, že jsi mu zpívala. Měl moc rád tvůj hlas..." zamumlal sotva slyšitelným hlasem Charlie.