Hermiona v polospánku zašátrala po Charliem, aby se ho mohla chytit. Její ruka spadla na povlečení. Pomyslela si, že si šel odskočit. Vyčkávala, ale Charlie nepřicházel. To ji rozebralo. Promnula si oči, venku byla ještě tma. Obula se, přes ramena si přehodila deku a vyšla ven. V té temnotě toho neviděla moc, spíš nic, ale u Mrakobijce plápolal malý ohýnek. Hermiona si povzdechla a vydala se směrem k drakovi a Charliemu. Seděl v trávě a hleděl na spícího draka. Hermiona si klekla k němu a zezadu ho objala.
,,Měla bys spát," zašeptal Charlie a pohladil ji po ruce, která ho objímala.
,,Měl bys spát," opáčila něžně Hermiona. ,,Spal jsi vůbec? Nebo jsi to jen nafingoval a hned, jak jsem usnula, jsi zmizel sem..." Charlie neodpověděl, Hermioně tím potvrdil její domněnku. ,,Běž si lehnout."
,,Nemůžu ho opustit," pravil Charlie. ,,Bojím se, že se otočím a on zemře - sám. Nikdo by neměl umírat sám." Hermiona mu chtěla vyznat lásku, ale v této chvíli se to zdálo nepatřičné.
,,Nemyslela jsem to tak, že půjdeme spát oba," řekla. ,,Ty se půjdeš vyspat, já tu zůstanu."
,,To vůbec," zamítl Charlie, ani se nad tím nemusel rozmýšlet. ,,Jsi přece host. Nemůžu po tobě vyžadovat takovou oběť..."
,,Charlie," oslovila ho Hermiona trpělivě a pousmála se. ,,Očividně celé dny nespíš, to není zdravé. Já jsem se teď nádherně prospala. Ráda tu budu, není to žádná oběť, nijak se tím nepřekonávám."
,,To po tobě nemůžu chtít..." opakoval Charlie.
,,Jsi vyčerpaný. Co když najednou usneš, zrovna v té důležité chvíli? Měli bychom se střídat, abychom udržovali bdělost." Samotnou Hermionu překvapilo, jak moudře promluvila. Charlie se dlouze zamýšlel a těkal očima z Hermiony na draka a zase zpátky. ,,Kdyby se cokoliv stalo, hned tě poběžím vzbudit," slíbila Hermiona. ,,Pamatuj, jsem tady. Proč bych jinak cestovala přes celou Evropu, kdybych tu nebyla pro tebe a pro tyhle chvíle?"
Charlie Hermionu pevně objal.
,,Jsi ta nejlepší..." zašeptal do jejích vlasů.
,,Hlupáčku," odbyla ho Hermiona. Charlie vstal a odešel. Ani se nerozloučil. Hermiony se to trochu dotklo, ale vlastně to chápala.
,,Tady máš čaj a tady jídlo," řekl hlas za ní. Hermiona vzhlédla k Charliemu, který v jedné ruce držel plechový hrneček a v druhé mísu s jídlem. ,,Nevím, jak se ti odvděčit." Hermiona mísu položila do trávy a hrneček chytila oběma rukama, aby si ohřála dlaně.
,,Nemusíš se mi odvděčovat, stačí, když si pořádně odpočineš." Charlie se sehnul k sedící Hermioně a políbil ji do vlasů.
,,Jen se na chvíli natáhnu a hned tě vystřídám," slíbil. Hermiona se nenápadně usmála, ale přikývla.

Bylo jasné, že Charlie usne tvrdě a neprobudí se ,,za chvíli". Hermiona seděla na dece a popíjela čaj. Ztratila pojem o čase, nevěděla, v kolik se vzbudila, ale tipovala, že hlídá Mrakobijce minimálně hodinu. Možná dvě. Když se objevily první sluneční paprsky, drak otevřel oko. Hermiona by přísahala, že byl v první chvíli zmatený a hleděl na ni se značnou nedůvěřivostí. Pak se ale rozvzpomenul a mrkl na ni.
,,Dobré ráno," pozdravila ho Hermiona, i když věděla, že je to trochu trapné. ,,Já tu teď budu, jestli to nevadí," pokračovala. Drakovi to bylo jedno, nebo se tak aspoň tvářil. Ostatní draci se probouzeli a protahovali se. Mrakobijec pouze ležel. Někteří z draků vzlétli do výše a kroužili okolo, Mrakobijec pozvedl svůj zrak a Hermiona měla pocit, že si posteskl. Jen zkusmo si narovnal křídla, ale hned je svěsil k tělu. Už jen myšlenka, že by letěl, ho vyčerpala. Položil bradu do orosené trávy a nozdrami vydechl teplý vzduch. Mrakobijec bezesporu věděl, že umírá. A i když se zdálo, že je s tím smířený, jeho oči byly smutné. Hermiona sklopila zrak do trávy a vytrhávala stonky. ,,Mrzí mě to," zašeptala po chvíli a vzhlédla. Mrakobijec jen pomalu mrkl a zahleděl se do oblak.

Charlie přišel, když už dávno slunce hřálo a příroda zběsile pracovala. Hermiona vstala a objala ho. ,,Promiň, nedokázal jsem se vzbudit dřív," omluvil se. Hermiona zavrtěla hlavou.
,,To vůbec nevadí," řekla. ,,Přes noc spal, celé ráno odpočívá," informovala. Charlie došel k Mrakobijci a pohladil ho. Drak zvedl hlavu a hlasitě začmuchal.
,,Ahoj, hochu," pozdravil ho Charlie s posmutnělým úsměvem. ,,Vydržíš to tady chvíli bez nás?" Drak se uložil a přivřel oči. ,,Pojď, uvařím kávu," řekl k Hermioně.

Seděli u stolu. Charlie hleděl z okna a mračil se. Hermiona pustila hrneček z kávou a chytila Charlieho za ruku. Natočil k ní hlavu a pokusil se o úsměv. ,,Mám strach," zašeptal.
,,Já vím. Je to pochopitelné," odpověděla Hermiona.
,,Pořád si říkám, že jsem na to připravený... Ale až se to stane..."
,,Na tohle není nikdo nikdy připravený," řekla Hermiona. ,,Zvládnete to. Zvládneme to," opravila se.
,,Ale bude to hrozný."
,,To bude," přikývla Hermiona a pevněji stiskla jeho ruku.
,,Nevím, co bych si bez tebe počal," řekl a volnou rukou uchopil hrneček a napil se. ,,Bohové, to kafe je otřesný. Promiň." Hermiona se zasmála.
,,Je to moc dobrá káva," ujistila ho Hermiona. ,,Nebuď na sebe tak přísný, Charlie."