,,Přivezla jsem jídlo. Spoustu jídla," informovala Hermiona, když vešli do Charlieho skromného příbytku. Položila na židli tašku se zavařeninami a jinými trvanlivými potravinami.
,,To je fajn, mám tady totiž víceméně jenom brambory. Cítil bych se špatně, kdybys tu byla o hladu," odvětil Charlie.
,,Mám brambory ráda," řekla Hermiona. Nikdy neměla o jídlo nouzi, takže si nedokázala dost dobře představit, co znamená ,,víceméně jenom brambory". Měla pocit, že by jí bramborová strava nijak nevadila, byť brambory vždy jedla jen jako přílohu. Ve skutečnosti neměla vůbec tušení, jaké utrpení je jíst pouze a výhradně brambory.
,,Dobrá, až dojde jídlo, budeš mít k snídani chléb s máslem, k obědu bramborovou polévku a k večeři brambory na loupačku," zasmál se Charlie.
,,To zní fajn," zalhala Hermiona. Charlie ji objal a políbil ji do vlasů.
,,Po pár dnech ti ta strava bude lézt krkem. Doslova," varoval ji něžně. Hermioně to bylo v tu chvíli jedno. Kdyby ji Charlie držel v náručí celý život, klidně by se živila kameny a hlínou, aniž by si postěžovala. Nebo trochu přeháněla, ale to sama sobě odpustila, protože byla zamilovaná. Zamilovaní přece vždy trochu přehání...

Usadili se ke stolu a hodovali. Charlie občas vstal, odešel ven a zkontroloval Mrakobijce. Hermiona to pozorovala tiše, nic neříkala, protože ji nenapadala žádná vhodná slova. Ráda by ho podpořila, pomohla mu, ale nemohla. Modlila se, aby Charlie věděl, že s ním soucítí. Jeho ztrápená tvář se vždy vyjasnila jen na chvilku, když se jejich pohledy setkaly. Hermiona věděla, že se Charlie snaží být radostný, ale jeho duši obýval strach o draka. A Hermiona to naprosto chápala. Měl rád draky, měl rád svou rodinu a měl rád i ji. Měla Charlieho o to radši, když věděla, jak moc mu na živých bytostech záleží. Možná ho milovala, ale nad tím se bála přemýšlet. Nechtěla zakřiknout ty city, které jí kvetly uprostřed hrudníku. Potutelně se usmála, Charlie si toho nevšiml, o to víc měla pocit, že její zamilovanost přerostla v něco většího. Nutila se neplakat, ale oči se jí leskly, kdykoliv pohlédla na toho úžasného a hodného mladíka. Takhle se dojímat, to se nehodí, řekla v duchu sama sobě. Stejně ji to nepřinutilo, aby neslzela.

Hermiona se převlékla do pyžama, ale zjistila, že je jí zima. Navlékla si ještě svetr a teplé ponožky. Vypadala jako eskymák. Charlie se musel zasmát, když ji uviděl. Sám měl tričko s krátkým rukávem a kraťasy. Byl zvyklý na rumunské podnebí. Pro něj bylo horko, pro Hermionu vládla polární noc. Otužilý mladík a zhýčkaná holka, pomyslela si Hermiona. Kdyby nebyla tak zimomřivá, pokusila by se tu zimu zvládnout bez svetru.
,,Nesměj se," požádala ho Hermiona. ,,Vím, že vypadám hloupě." Charlie k ní došel a políbil ji na čelo.
,,Naopak. Je to rozkošně vtipné," odvětil jemně. ,,Moc se mi líbíš, když mrzneš." Hermiona se pokusila tvářit uraženě, ale koutky úst jí cukaly radostí.
,,Jsi bídák," špitla a opřela se čelem o Charlieho hruď. Zároveň chtěla skrýt smích, zároveň se chtěla trochu zahřát, hlavně však chtěla být Charliemu nablízku. ,,Mám tě tak moc ráda," zašeptala jako omluvu za zbytečnou urážku.
,,Já vím," odpověděl Charlie a přivinul ji k sobě. ,,Taky tě mám moc rád."

Lehli si do malé postele. Charlie položil svou ruku na Hermionin bok a hleděl na ni. Hermiona často klopila oči, protože se styděla. Oba se chvíli usmívali, chvíli smutněli - tak jak to mají mladí lidé v popisu práce. Hermiona chtěla něco říct, ale mlčela. Charlie si přál něco vyslovit, ale místo toho jen hleděl na Hermionu. Oba se styděli, aniž by znali pravý důvod svých rozpaků. Ale pokud důvod znali, tak o něm mlčeli. Hermiona zvedla ruku a pohladila Charlieho po tváři.
,,Jsi zmrzlá," pronesl jen tak Charlie. ,,Jak bych ti mohl pomoct? Mám se pokusit rozpálit krb?"
,,Ne, děkuju. Já mám ráda pocit zimy," odpověděla Hermiona s hrdinskou odvahou, ale drkotala zuby. Charlie vylezl z postele a hledal dříví vhodné na podpal. Hermiona se cítila provinile, když viděla, jak kvůli ní pobíhá po místnosti. Nakonec se mu podařilo zapálit oheň a vlezl si zpátky k Hermioně.
,,Dobrou noc, Hermiono," popřál Hermioně. Hermiona popřála Charliemu krásné sny a zavřela oči. Po cestování byla vyčerpaná, takže usnula brzy.