Hermionu překvapilo, že o půl sedmé všichni vstali a usadili se ke snídani. ,,Dobré ráno, drahoušku," pozdravila Hermionu paní Weasleyová. ,,Posaď se, udělala jsem ti kávu." Hermiona se usadila mezi Harryho a Rona, oba jí věnovali úsměv.
,,To jste všichni vstali tak brzo, abyste se mnou posnídali, než odcestuju do Rumunska?" zavtipkovala Hermiona. Všichni přitakali. ,,Toho si velice vážím," řekla Hermiona.
,,To je přece jasný, Mio. Přece bychom nezaspali tvůj odchod," pravil Harry.
,,Musíme se s tebou přece rozloučit," přidala se Ginny. Hermiona žasla nad jejich podporou a laskavostí.
,,Všechno jídlo máš v téhle tašce," informovala Molly a ukázala na poměrně velkou tašku. ,,Bohové vědí, jak dlouho tam budeš, tak abys nebyla o hladu. Dokážu si živě představit, jakým způsobem se stravuje Charlie," dodala paní Weasleyová a položila před Hermionu šálek s kávou.

Hermiona měla poslední čtvrt hodinu, posadila se na postel a přemýšlela o tom, co hodlá udělat. Snažila se to skrývat, ale byla docela vyděšená. Navíc Charlie nevěděl o jejím plánu, takže ji neočekával a Hermiona netušila, jak na její příjezd zareaguje. Na druhou stranu si však byla jistá, že dělá nejlepší věc, která se v této situaci dala provést. Těšila se až ho uvidí a vynadá mu, že jí nenapsal. A pak ho obejme. Potřebovala s ním být. Čas se nachýlil, Hermiona se zhluboka nadechla, vstala a na záda si vzala batoh. Sešla do kuchyně, převzala tašku s jídlem a všem poděkovala.
,,Opatruj se, Hermionko," řekla Molly dojatě a políbila Hermionu na čelo.
,,Napiš, až budeš mít čas," pravil Harry s úsměvem a objal ji. Ginny ji objímala nejdéle ze všech a drmolila něco o tom, jak je statečná a hodná, jak moc ji má ráda, ať pozdravuje Charlieho, ať se ozve... Hermiona se lehce pousmála a všechno odkývala.
,,Můžeme?" zeptal se pan Weasley. Hermiona napočítala do tří, sebrala všechnu svou odvahu a odvětila: ,,Ano. Můžeme."

Ministerstvo už po ránu bylo plné lidí. Hermiona následovala pana Weasleyho, prodírala se davy lidí a modlila se, aby vše proběhlo dobře. Zastavili se kousek od krbu s nápisem: Evropa. Stál u něj vysoký muž, vypadal spíš jako socha. Arthur Weasley se natočil k Hermioně.
,,Máš všechno?" zeptal se. Hermiona přikývla. ,,Vážně?"
,,Mám batoh, tašku, doklady, povolení..." vyjmenovávala Hermiona. Arthur spokojeně přikývl.
,,Tady je ta adresa, tady máš peníze na nečekané výdaje," řekl a podal jí pár bankovek a lísteček.
,,Děkuju," pravila Hermiona a začala panikařit. Chtěla se sebrat, otočit se na podpatku a utéct. Pan Weasley to vycítit, protože se na ni mile usmál a položil jí ruku na rameno.
,,Zvládneš to, Hermiono," pronesl uklidňujícím tónem. Hermiona o sobě dost pochybovala, ale důvěra, kterou do ní všichni vkládali jí pomohla nejistotu překonat.
,,Na shledanou," rozloučila se a zamířila k vysokému muži. ,,Dobrý den," pozdravila.
,,Dobrý den, slečno. Doklady a povolení?" Hermiona mu vše podala. Muž se začetl, pohlédl na Hermionu a porovnal její vzhled s fotografií, přikývl a vrátil jí všechny listiny. ,,Můžete dovnitř." Hermiona vstoupila do krbu a hledala letaxový prášek. Dost ji překvapilo, že prášek v ruce držel vysoký muž. ,,Ministerstvo kouzel, Bukurešť," pronesl klidným hlasem a hodil jí letaxový prášek pod nohy. Objevily se obří plameny a Hermionu pohltily.

Najednou stála v úplně jiném krbu uprostřed bukurešťského ministerstva. Vyšla ven, položila na zem tašku a oprášila se. ,,Dobry den, slečna," pozdravil lámanou angličtinou muž. ,,Vitejte v Rumunsko, poprosit vas o vaš doklad totožnost." Hermiona mu podala doklady a povolení, muž spokojeně přikývl. ,,Místo vaš pobyt?" Hermiona začala šátrat v kapse, následně muži podala papírek s Charlieho adresou. Ten se pousmál. ,,Drakové, že?" Hermiona přikývla. ,,Sejít do nejníž patro, tam ukazatel na autobusový doprava."
,,Děkuju," řekla Hermiona (za tento den po sto padesáté), vzala si všechny věci a vydala se k obřímu schodišti.

Podle ukazatelů došla až na autobusové nádraží, posadila se na lavičku a doufala v zázrak - aby se za ni všechno vyřešilo samo. Přijel první autobus, vykoukla žena a zvolala: ,,Temešvár!" Z vedlejších laviček se zvedlo několik kouzelníků a nastoupilo. Hermiona pohlédla na lísteček, Temešvár tam napsáno rozhodně nebylo. Žena si všimla její bezradnosti, sestoupila pár schůdků a došla k ní. Natáhla ruku, Hermiona jí podala lísteček. Žena se hned rozzářila.
,,Draci," řekla s pochopením a pokývala hlavou. ,,Pár minut, autobus přijede," uklidnila Hermionu a ta s vděčnosti (po sto padesáté prvé) poděkovala. Žena mávla rukou, že o nic nejde, vrátila se do autobusu a kývla řidiči na znamení, že může pádit do Temešváru.