Za celý týden nepřišel jediný dopis. Hermiona skoro nespala, chodila jako tělo bez duše a nemluvila. Uzavřela se do sebe. Začala o všem pochybovat, o sobě, o Charliem, o nich. Ginny ji starostlivě pozorovala, občas se jí zeptala, jestli něco nepotřebuje. Hermiona vždy odpověděla, že děkuje, ale nic nepotřebuje. Ginny byla zklamaná, že své nejlepší kamarádce neumí zvednout náladu. ,,Mio, kdyby cokoliv... Víš, že tu pro tebe jsem, že?" říkávala den co den a Hermiona vděčně přikyvovala. Všichni se jí snažili pomoct, ale nevěděli jak. Šeptali si o ní, Hermiona to poznala, protože kdykoliv vešla do kuchyně, všichni ztichli a mlčky ji pozorovali. Dokonce ani nečetla, jen často hleděla z okna, jako kdyby se snad měl Charlie každou chvíli objevit na cestě k Doupěti. Obávala se ale nejhoršího, měla strach, že už nikdy Charlieho neuvidí. Bylo jí hloupé stále přespávat u Weasleyů, domnívala se, že už je nezvaným hostem a často se její myšlenky stočily k tomu, že by se měla vrátit k rodičům a na všechno zapomenout. Jenže ji stále držela maličká naděje. Měla Charlieho skutečně ráda, takže bylo těžké vzdát se všech snů.

Uprostřed horké noci se probudila z ošklivého snu. Zdálo se jí o tom, jak Charlie mizí v dálce a ona na něj volá, aby se vrátil. Běžet za ním nemohla, jakoby měla nohy z rosolu. Hermiona se rozhodla, že už nechce usnout. Vstala a vydala se do kuchyně. Nalila si citronovou limonádu a usadila se na židli. Otáčela skleničkou a zachmuřeně přemýšlela. Ani jedinou se nenapila. Její představivost se rozběhla všemi směry, žádný se jí nelíbil. Napadala ji spousta důvodů, proč Charlie odešel, ale nechtěla věřit ani jednomu. Stačilo by, kdyby jí napsal, že je v pořádku. Víc nepotřebovala. Jenže on nepsal, neozval se ani jedinkrát a Hermiona se cítila osaměle. Chtěla mu být nablízku. Tyto úvahy ji vyčerpávaly. Opřela si hlavu o ruku, přivřela oči a sama sebe přemlouvala, aby se nerozplakala.

V polospánku si uvědomila, že ji někdo poplácal jemně po rameni, s nadějí vzhlédla. ,,Dobré ráno, Hermiono," pozdravil pan Weasley. Hermiona místo pozdravu kývla hlavou. Pan Weasley posmutněl, nerad Hermionu viděl nešťastnou. Připravil si čaj a před Hermionu položil šálek kávy. Posadil se naproti ní.
,,Proč se ještě neozval?" zeptala se tichounce Hermiona. Arthur znejistěl, dlouho mlčel a rozmýšlel, jak odpovědět.
,,Víš, Hermiono, Charlie teď prožívá těžké chvíle," začal pan Weasley. ,,Nechce tím nikoho zatěžovat, hlavně ne tebe."
,,Ale já bych mu pomohla! Chci mu pomoct. K čemu by tohle všechno bylo, kdybychom si navzájem neměli být oporou?"
,,Je to jeho rozhodnutí," řekl prostě pan Weasley. ,,Na tom nic nezměníme."
,,Pak je to špatné rozhodnutí," opáčila Hermiona. ,,Měla bych vědět, co se děje, abych se podle toho zachovala co nejsprávněji." Arthur Weasley se znovu ponořil do tichého uvažování.
,,Slíbil jsem mu, že to nikomu neřeknu," pravil.
,,Vždyť vám na vašem synovi záleží... Kdo jiný by mu mohl pomoct, když ne já? Nechcete ho v tom přece nechat samotného," řekla Hermiona naléhavě. ,,Mám ho tolik ráda..." zašeptala zoufale. ,,Nechci, aby byl sám, pokud je nešťastný." Arthura tato slova přesvědčila.
,,Jeden z jeho draků onemocněl. Velice vážně. Podle toho, co mi říkal, ten drak nejspíš umírá. Charlie tyto situace nese velmi těžce. Má ke svým drakům silné pouto," pravil pan Weasley a bylo na něm poznat, že se mu ulevilo, že to vyslovil nahlas.
,,Musím za ním," odvětila Hermiona, aniž by se nad tím zbytečně zamýšlela. Arthur se smířlivě usmál a zavrtěl hlavou.
,,Nemůžeš si jen tak cestovat přes celou Evropu, Hermiono."
,,Co je potřeba k tomu, abych mohla? Udělám cokoliv. Stačí, když mi řeknete, co mám udělat," trvala na svém rozhodnutí Hermiona.
,,Jsi dívka, Hermiono. Bál bych se tě pustit do Rumunska."
,,Jsem skvělá čarodějka, která se o sebe dokáže postarat. To, že jsem žena, neznamená, že jsem neschopná." Pan Weasley uznale pokýval hlavou. Tímhle si získala jeho respekt a důvěru.
,,Je tu možnost... Musela bys na Ministerstvo, požádat o povolení a teoreticky by se dalo odcestovat," řekl pan Weasley, i když v tom Hermionu nechtěl podporovat.
,,Dobře. Můžu tam hned dneska?" Arthur se pousmál nad její rozhodností a žasl nad jejím spontánním chování.
,,Pokud chceš, pozeptám se, až dorazím do práce. Jestli všechno půjde lehce, mohl bych se pro tebe stavit o polední přestávce."
,,Co mám do té doby dělat?" zeptala se Hermiona.
,,Připrav si své doklady. A možná... Možná by sis mohla předem sbalit věci. I když ti nic neslibuju." V tu ránu byla Hermiona na nohou. Krátce objala pana Weasleyho.
,,Moc vám děkuju. Děkuju. Děkuju!" opakovala a rozběhla se do pokoje.

Čas se vlekl. Hermiona už měla vše připravené. Dokonce oznámila paní Weasleyové, že se hodlá vypravit za Charliem. Molly na to reagovala radostně, byla vděčná, že má někdo takový zájem o jejího nejpodivínštějšího syna. Slíbila Hermioně, že až to bude jisté, sbalí jí spoustu jídla.