I could show you love.
In a tidal wave of mystery,
you'll still be standing next to me.

Slunce se dokutálelo k západu, Charlie s Hermionou seděli na lavičce a pili víno. Hermiona měla nohy přehozené přes Charlieho stehna. Charlie Hermioně jemně prsty ťukal na kolena jako při hře na klavír. Hermiona se smála, protože ji to lechtalo. ,,Myslíš, že je život na Marsu?" zeptal se Charlie. Hermiona se zamyslela.
,,Na Marsu... Tím si jistá nejsem. Ale rozhodně si nemyslím, že jsme ve vesmíru sami," odpověděla.
,,Dobrá odpověď," pochválil ji Charlie a napil se vína. ,,Víš, Hermiono, já přemýšlel."
,,A o čem jsi přemýšlel? K čemu jsi při přemýšlení došel? Přemýšlel jsi o nás? O mně? Mám se bát?" zahrnula Hermiona Charlieho otázkami.
,,Přemýšlel jsem o nás dvou. Nevím, jestli by ses měla bát, ale přiznávám, že já se bojím víc než kdy dřív. Došel jsem k tomu..." zarazil se, aby se mohl zhluboka nadechnout. ,,Myslím, že tě mám vážně moc rád. A domnívám se, že... když budeme trpěliví a budeme mít dostatek času... mohl bych tě mít rád ještě mnohem víc." Hermiona nevěřícně zamrkala na mladíka, kterého měla taky vážně moc ráda. ,,Hermiono, prosím, řekni něco, jinak se zblázním," požádal ji Charlie. Hermioně se zběsile rozbušilo srdce. ,,Stačí jedna věta. Nebo aspoň jedno slovo," pokračoval Charlie. Hermiona se kousla do rtu, aby neřekla něco bez rozmyšlení. ,,Hermiono?" Vyděšeně na něj hleděla. Bála se cokoliv říct, protože byla pověrčivá a znala se. Měla na tohle velikou smůlu. Nemohla mu přece vyznat lásku! Vždyť se skoro neznali! A ona nevěděla, co plánuje se svým životem dělat. Do toho ta zamilovanost, která to všechno ztěžovala... K tomu všemu to ještě měla říct nahlas? To přece nemohla... Tím by přivolala velikou katastrofu!
,,Mám tě moc ráda," řekla nakonec Hermiona a (tak trochu) se rozplakala. Charlie ji chytil za ruku.
,,Myslel jsem si, že se nikdy nezamiluju," zašeptal. ,,Necítil jsem, ani jedinkrát, to, co cítím teď. Neumím v tom chodit. Vůbec nerozumím těmhle... pocitům. Ale věř mi, že se budu ze všech sil, abych tě nezranil. To je ta poslední věc, kterou bych si přál." Hermiona se pokusila o úsměv, ale vypadalo to dost tragikomicky, protože jí stále tekly z očí slzy.
,,Mám tě ráda," zopakovala Hermiona jako úvod. ,,Nejsem si jistá, co přesně to znamená, ale jsem si jistá, že tě mám ráda. Bude to znít jako klišé, ale je to jiné než předtím, když jsem měla ráda někoho jiného. Je to takové nové a podivně snadné. Jako kdyby neexistovala jednoduší věc. Poddala jsem se tomu, protože nepochybuju, že je to správné."

Hermiona se vplížila do pokoje po špičkách. Ginny rozsvítila lampičku a vyčítavě pohlédla na Hermionu, jako kdyby ji přistihla při krádeži. ,,To jsem zvědavá, jak mi vysvětlíš celou záležitost s tebou a Charliem," začala Ginny přísným tónem. ,,Celou dobu jsi mě ujišťovala, že o nic nejde, a pak si zmizíte na noc stanovat."
,,Ginny, věř mi, nic mezi námi nebylo," řekla Hermiona.
,,Nemluv o té noci. Ne, ne, ne..." Ginny si zakryla uši. ,,La, la, la! Já tě neposlouchám! O tomhle nemluv!" Hermiona zděšeně pozorovala, co s její kamarádkou udělala představa, že spala s jejím bratrem.
,,Dobře. Nebudu o tom mluvit," slíbila Hermiona, ale Ginny ji neslyšela. Hermiona zamávala rukama na znamení, že si už nemusí zacpávat uši.
,,Hlavně nemluv o tom, co jste dělali," zopakovala Ginny a varovně zvedla ukazováček.
,,Nic nebylo..." hlesla Hermiona. ,,Co bys teda chtěla vědět?" Ginny se narovnala v zádech, jako kdyby se připravovala na důležitý proslov.
,,Máš ho ráda?" zeptala se.
,,Není to snad evidentní?" opáčila Hermiona zmateně.
,,Nevím. Sama jsi před pár dny říkala, že ti není příjemné, když s tebou Charlie mluví," připomněla Ginny vyčítavě. Hermiona pochopila, proč se Ginny obává a musela se smířlivě pousmát.
,,Moc se mi líbil, Ginny," přiznala Hermiona. ,,Když se se mnou začal bavit o knize, měla jsem pocit, že se to celé nepovedlo. Byla jsem zklamaná, že jsem s ním nedokázala normálně mluvit. Bylo mi to nepříjemné, protože jsem tak dlouho čekala, až mě osloví a už jsem v to ani nedoufala." To Ginny trochu přesvědčilo.
,,Takže mu nezlomíš srdce?" pípla Ginny nesměle. Hermiona si sedla vedle své kamarádky na postel a objala ji kolem ramen.
,,Nechci mu zlomit srdce, ani mu lhát, rozhodně nebudu nic předstírat," slibovala Hermiona.
,,Víš," Ginny se odmlčela, ,,je to můj brácha a vím, jak moc hodnej je."
,,Já vím, Ginny. Vím, jak jste si blízcí a přísahám, že mé city jsou pravé a čisté. Charlie je výjimečný, moc výjimečný. Mám ho moc ráda a jestli nám to nevyjde, budu mít zlomené srdce stejně jako on."
,,Mám tě ráda, Hermiono. Promiň mi. Nechtěla jsem být zlá," zašeptala Ginny.
,,Nelámej si s tím hlavu. Taky bych se o svého bratra bála, kdybych nějakého měla," odvětila chápavě Hermiona.

Hermiona usínala s dobrým pocitem. Ani na chvíli nezapochybovala. Vše bylo správné. Věděla, že to nebude tak jednoduché, jak se teď zdálo, ale byla ochotná riskovat své srdce. Charlie za to stál. Dolehla na ni únava. Spokojeně zavřela oči a propadla se do snění o Charliem.