Part of the beauty of falling in love with you
is the fear you won't fall.

Hermiona seděla v křesle a četla si. Svět mohl počkat, teď ji zajímaly příběhy, které se nikdy neudály. Kluci hráli venku famfrpál, Ginny s nimi, Molly připravovala oběd, Arthur Weasley něco kutil v dílně. Měla skvělou příležitost si oddechnout. ,,Co to čteš?" zeptal se hlas. Tak nerada byla vyrušována při četbě. Místo odpovědi pouze zvedla knihu tak, aby na ni hlas viděl.
,,Fosforeskující světy? Co to je?" zeptal se Charlie. Hermiona si povzdechla, založila rozečtenou stranu a vzhlédla k němu.
,,Jsou to různé příběhy o náhodách a osudu, často se tam objevují prvky fantasy, ale je to mudlovská kniha," odpověděla Hermiona stroze. Nikdy dřív se nestalo, že by ji oslovil. Většinou se jenom pozdravili a dál si už neměli co říct.
,,Aha," odvětil Charlie zamyšleně. ,,Je to hezký?"
,,Jinak bych to nečetla," odvětila znovu Hermiona co nejstručněji, aby se mohla vrátit ke čtení. Na vteřinu ji napadlo, že odpověděla zbytečně arogantně a odtažitě, ale v další vteřině tu myšlenku zapudila.
,,Tak to jo," řekl Charlie, krátce se usmál a s rozloučením odešel. Hermiona nemohla přiznat, že jí to bylo nepříjemné. Vůbec Charlieho neznala, nevěděla, jaký je. Snažila se s ním moc nebavit. Tento trapný rozhovor o ničem ji vyvedl z míry a celý zbytek odpoledne se k tomu vracela.

,,Ginny?" zašeptala Hermiona zkusmo, protože nevěděla, jestli její kamarádka náhodou nespí. Rozsvěcet lampičku jí přišlo sobecké.
,,Copak?" odpověděla Ginny. Podle hlasu nedokázala Hermiona odhadnout, jestli Ginny vzbudila, nebo byla ještě vzhůru.
,,Dneska se mnou mluvil Charlie," řekla Hermiona. Čekala, že na ni Ginny vychrlí spoustu otázek.
,,A?"
,,No... Nevím, proč se se mnou vůbec začal bavit, když toho moc neřekl." Nastalo ticho. Hermionu napadlo, že Ginny usnula. Po pár vteřinách se ozvalo: ,,Mio, Charlie je jiný, přemýšlíš nad tím špatně. Když někoho osloví, chce toho člověka poslouchat. On sám se rozmluví málokdy, takže jestli ti řekl aspoň dvě věty, tak je to veliký úspěch."
,,Takže to mám brát jako... dobré znamení?" vyptávala se dál Hermiona.
,,Asi jo. Jinak si lidí moc nevšímá," pravila Ginny a zívla. ,,Nijak nad tím nedumej. Prostě tě chtěl poznat a dát najevo, že ví, že tu jsi. Dobrou." Hermiona chtěla Ginny požádat, aby ještě chvíli zůstala vzhůru, ale ani netušila, na co by se jí ještě zeptala. Zatímco její kamarádka usnula, Hermiona hleděla do tmy.

,,Vstávej, bude snídaně," zaslechla z dálky dívčí hlas. Hermiona něco nespokojeně zamumlala, otočila se na bok a přikryla si hlavu peřinou. ,,Mio, už je ráno," pokračovala trpělivě Ginny.
,,Není," oponovala rozespale Hermiona a nehodlala ani otevřít oči. Usnula až k ránu.
,,Hermiono, představ si, že teď nevstaneš a přijde tě vytáhnout z postele mamka. Víš přece, jak je citlivá na to, když někdo nedorazí ke snídani včas." Hermiona zakňourala, ale nakonec vylezla. Vzala si zubní kartáček, hřeben a mýdlo a vydala se ke koupelně. Slyšela tekoucí vodu, takže trpělivě vyčkávala přede dveřmi. Oči se jí zavíraly jako kuřeti, hlava jí klesala. Zaslechla otáčení klíčem, připravila se. Vyšel Charlie, to ji překvapilo, čekala kohokoliv jiného. Třeba někoho, s kým by jí nebylo hloupé si povídat.
,,Dobré ráno," pozdravil ji mile a vyšel ze dveří. Hermiona sklopila zrak a pípla stejný pozdrav. ,,Máš ráda králíčky?" zeptal se. Hermiona na něj zmateně pohlédla. ,,To pyžamo..." dovysvětlil. Hermiona se na sebe koukla a pochopila. Bledě modré pyžamo s bílými králíčky si o to říkalo.
,,Ach tak... Ne. Teda... Králíčci mě nijak neberou, ale dostala jsem to pyžamo od babičky... Je to příjemné pyžamo," obhajovala se, protože by si ji mohl (právem) dobírat. Charlie se zasmál. ,,Já nejsem dětinská!"
,,To jsem netvrdil," řekl Charlie přívětivě. ,,Naopak, doufal jsem, že řekneš, jak moc králíčky zbožňuješ! A nebral bych to jako dětinskost, ale jako lásku ke králíčkům." Hermiona se zastyděla nad svým paranoidním přístupem. Nemohla mu na to nic říct, cítila se zahanbeně a hloupě.
,,Nemám ráda králíčky, je to pouze příjemné pyžamo," pravila nakonec a zavřela se do koupelny.

U snídaně Hermiona seděla mezi Ginny a panem Weasleym. Všichni debatovali, jen ona zamyšleně hleděla na jablko. Chtěla zaspat svou únavu a svůj stud. ,,...že jo, Hermiono?" Hermiona vzhlédla a nechápavě zvedla obočí. ,,Posloucháš?" zeptal se Harry, když si všiml, že jeho nejlepší kamarádka netuší, o čem je řeč.
,,Já se trochu zamyslela," odvětila omluvně.
,,Mia se už těší, až si půjde číst," vysvětlil Ron s plnou pusou. Všichni se zasmáli, Hermiona se nazlobeně zamračila, ale nic neřekla.
,,To ji náhodou ctí," zastal se jí Charlie. Hermiona překvapeně vytřeštila oči. Nečekala, že by se jí někdo takhle hezky zastal, o to víc by to neřekla do Charlieho.
,,To je fakt, taky bys měl víc číst, Rone," přidala se Ginny a povzbudivě žďuchla Hermionu do ramene.