Bylo něco po šesté hodině večer a téměř všichni hosté už odešli.
Ze všech chlebíčků, koláčů a jednohubek na stole zbyly už jen drobečky. To byl pokyn pro služebné a paní Wintesovou, aby talíře uklidily.
Do místnosti přišli i Athena s Oskarem. Když viděli, jak dívky v krajkovaných šatech nosily prázdné talíře do dřezu, poslala je Athena pryč.

,,Jste si jistá, slečno? Máte dnes narozeniny, nechte to na nás," pověděla jí zrzavá dívčina.

,,Matyldo, vždyť jste celý den na nohou. Nadřely jste se už dost. Běžte si odpočinout. Uvidíme se zase zítra,"
Matylda a její kamarádky uposlechly rozkaz a odešly domů.

Athena myla nádobí a Oskar ho utíral a uklízel do příslušných poliček.

Kupodivu je to bavilo. Už jenom proto, že si Athena nepamatovala, kdy naposledy s malým bráškou něco podnikla. Pamatovala si, že když byli s Oscarem malí, hráli si spolu v jednom kuse. Vždycky se spolu dokázali dohodnout. Když si chtěla hrát Athena s panenkami, ale její bratr s autíčky, nakonec z toho vznikla hra na princezny, které jezdí v závodních autech a vyhrávají medaile. Bylo to zkrátka skvělé.

Když už měla celá rodina Wintesová uklizeno, odebrala se Athena do svého pokoje.

Zavřela za sebou dveře a přistoupila k vonné svíčce. Vedle ní ležela krabička sirek. Vzala jí do ruky a vytáhla z ní jednu sirku. Škrtla. Nic se nestalo. Škrtla opět. Zase nic. Škrtla potřetí. Konečně začala sirka hořet. Pomalu, aby jí plamen nezhasl, zapálila knot. Poté plamen na sirce sfoukla a dohořelou jí položila vedle svíčky. Netrvalo dlouho a pokojem se rozvoněla příjemná vůně vanilky.
Blonďatá dívka si sedla na šedý koberec. Před ní leželo několik dárků, které dostala k narozeninám.
Žlutavými očky těkala od jednoho dárku k druhému. Zastavila se u dárku, který jí poslala její kamarádka Andy a vzala ho do ruky.

Rozbalila balicí papír a vykoukla na ní povědomá kniha. Desky měla fialové a veprostřed stála přibližně osmnáctiletá dívka. Světlounce modré vlasy měla volně rozpuštěné. V obou rukách svírala rukojeť meče a kolem ní se linula bílá záře.

Nahlas přečetla název fialové knihy.

,,Válečnice z Terionu."

Když Athena nadpis přečetla, do očí se jí nahrnuly slzy. 

,,Vzpomínám si," zašeptala do ticha.

Na Valečnici z Terionu narazila s Andy při čtenářské soutěži, kdy Atheně bylo okolo sedmi let. Tehdy to byla její nejoblíbenější knížka a často si na ní spolu děvčata hrála.

Na Talindru - dívku s vysokými ambicemi, která se snaží dostat o armády a Serease - nejsilnějšího muže Terionu, který se jí snaží vzít magii.
Athena si hraní Talindry užívala a Andrea zase milovala hrát si na jejího nepřítele.

Malá, tehdy sedmiletá, dívenka s blonďatými culíčky se procházela mezi regály plné knih. Tak moc si přála vyhrát čtenářskou soutěž za nejtlustší knihu v kategorii 6-8 let. Věděla, že na to aby vyhrála jí stačí přečíst knížku o 120 stránkách, ale ona si chtěla být jistá, že vyhraje. Rozhodla se tedy zajít do regálu pro starší. Hledala. Hledala dlouho, ale nic nenašla. Bohužel každá, která se jí alespoň trochu zalíbila obalem, jí nenadchla obsahem. Už přemýšlela o tom, že to vzdá, když v tom jí zastavil hlas.

'Tohle nemá cenu!' pomyslela si,
,,nikdy nevyhraju."
Poraženecky si sedla na oranžový pytel.

,,Neměla by jsi to vzdávat takhle rychle."

Athena s sebou překvapeně trhla. Podívala se směrem, odkud se hlas ozval. Na konci uličky před ní stála dívka s hnědými kudrnatými vlasy sahající až skoro na zadek. Obyčejný fialový rolák zdobily zlaté výšivky na rukávech a ve spodní části. Jednoduché modré džínové kalhoty také dodávaly svoje osobité kouzlo.

,,Vyděsila jsi mě," pípla na dívku.

,,Omlouvám se, nechtěla jsem."

Přitom, co se jí omlouvala přešla k regálu, kde Ath hledala a vyndala z ní fialovou knihu.

,,Když jsem byla v podobné situaci jako ty, našla jsem tuhle knihu."

,,V jaké situaci? O čem to mluvíš?" zeptala se nechápavě.

,,Chceš přeci vyhrát soutěž, ne?" usmála se.

,,J-jak, jak jsi to?"

,,Jak jsem to udělala? To je snadné. Jsi moc mladá na to, aby jsi byla v regalu pro náctileté, takže tu musíš být z nějakého důvodu. A upřímně pochybuji, že máš staršího sourozence, kterému jdeš vybrat knihu," ušklíbla se.

,,Když jsem byla v tvé situaci taky jsem si myslela, že nic nenajdu. Myslela jsem si to do chvíle, kdy jsem objevila tuto knihu."

S úsměvem jí podala knihu, kterou pevně držela v rukou.

,,Válečnice z Terionu? Když mě válka nezajímá," posteskla si a odhodila knihu na zem.

Brunetka vzdychla a sebrala knihu ze země. Sedla si zpátky na pytel.

,,Tahle kniha, ale není jen o válce, " odmlčela se, ,,je o odvaze, přátelství, chytrosti a dovednostech jedné dívky - Talindry. Talindra byla jen dcera kováře. Nic moc výjimečného. Neměla tím pádem moc možností. Musela se dobře vdát, aby měla zajištěnou budoucnost. Jenže jí tohle nezajímalo. Už od mala se totiž chtěla stát válečnicí a chránit město. Proto do společnosti nikdy nezapadala. Nebyla zticha, říkala svoje názory a ani nenosila šaty, jako to bylo v té době běžné."

,,Co bylo dál?" zeptala se zvědavě.

,,Jednoho dne král rozhodl, že potřebuje nového vojáka. Rozhlásil tudíž, že kdo chce, může se dostavit do královské arény, kde budou vystaveni zkouškám a ten, kdo je splní nejlépe bude novým vojákem. Přišli tam skoro všichni muži z království. I Talindra. Ovšem té se vysmáli všichni do obličeje a nejvíc se jí vysmál Sereas. Jeden z nejsilnějších mužů mezi muži. Řekl jí, že není dost silná a že se to pro ní nehodí. Veděl, že nezvládne zkoušky, jaké byly udělány pro právé muže. Jenže to se spletl. Naneštěstí pro něj tam zůstala. Když se začala dostávat ve zkouškách mezi nejlepší, toužil se jí zbavit. Při poslední zkoušce, kdy se měli mezi sebou bojovat, se po ní oháněl mečem hlava nehlava. Stálo jí hodně úsilí se mu vyhýbat a přesto mu dávat rány, ale vydržela a nakonec ho porazila."

,,Jak ho porazila?" zeptala se nakonec dívky a vytrhla jí knihu z rukou. Téměř automaticky začala listovat na poslední stránky. Děvče se pro sebe potichu zasmálo a zaklapla zvídavé holčině knihu před nosem. Ta se na ní jen zmateně podívala.

,,Nebylo by lepší, kdyby jsi si to přečetla celé?" promluvila na ní klidným hlasem.

Athena těkala očima mezi knihou a neznámou dívkou.

'Možná má pravdu, měla bych si jí přečíst. Ovšem, když se jí na to teď zeptám, bude to jednodušší.' problesklo jí hlavou. Tiše zasténala a vzdechla.

Nakonec proti své vůli přikývla a přitiskla jí k hrudi.

Náhle jí však došla jedna věc.

,,Jsem Athena," představila se, když si uvědomila, že se ještě ani  nepředstavily.

,,Andrea... ehm... Andy," nakrátko se odmlčela, ,,bydlím kousek odtud. Jestli chceš můžeš přijít a budeme si na válečnici hrát,"

,,Umm, tak jo," zamumlala.

,,Ale ne že mi odjedeš!" hrozila a ze srandy pohrozila i prstem.

,,Neboj se, slibuji ti, že tady ještě nějakých deset let budu," přísahala.

Tahle poslední vzpomínka v ní vyvolala divné pocity. Cítila se tak zrazeně. Slíbila jí, že tu zůstane, ale stejně ji tu nechala. Věděla, že se nemohla Andy vzepřít rodičům a musela se s nimi odstěhovat, ale i tak se cítila mizerně. Nejenom tehdy, ale i teď, když na to vzpomíná.

,,Jak jsi mě tu mohla nechat samotnou!?" vydechla.

,,JAK JSI MOHLA!?" zakřičela, překřížila si ruce na prsou a přitom se schoulila na koberci do klubíčka.

Po tvářích se jí kutálely slzy. Vzpomínala, jak to prožívala, když se dozvěděla, že odjíždí a jak se cítila ještě víc mizerněji, když viděla odjíždět černé auto už nadobro pryč.
Jenže tohle všechno byla minulost. Téhle minulosti už nechtěla být Athena součástí.

Vyhoupla se zpátky na kolena a hřbetem ruky si otřela zbytky slz, které ještě nestihly skapnout na chlupatý koberec.

Znovu pohlédla na fialovou knihu, kterou před svým skoro zhroucením odhodila a znova si jí přitáhla blíž k tělu. Hluboce se nadechla a vydechla.

,,Děkuji," zašeptala při pohledu z okna v naději, že jí Andrea uslyší. Bohužel, a to věděla, se mýlila.

Zdravím! Další kapitola je zde. Těšili jste se? Já doufám, že jo. Tahle kapitola je celkem dlouhá a docela by mě zajímalo, komu vyhovují dlouhé a komu krátké kapitoly. Dejte vědět, jak se líbila a zatím, čau!

PrincessScarlet12