Konec prváku, lépe řečeno, konec utrpení a blížící se začátek smrti. Přebývající nuda začíná být už taky nudná. Pro nás oba. Podíval jsem se na Calvina vedle mě, nedůtklivě se opíral o ruku a zahlížel dopředu na tabuli. Dokážu s tímhle soucítit.

Byli jsme ve třídě sami, protože jsme právě po škole. Učitel se neobtěžoval přijít, takže pravděpodobně za chvíli zdrhneme pryč.

"T?" oslovil mě Calvin. Říkáme si někdy zkráceně, normálně jsem Thomas.

"Hm?" přejel jsem pohledem k němu.

"U-už.. jsi měl svojí první pusu?" ke konci své věty ztichl. Rozbušilo se mi srdce.

"Ehm. Já... já.. ještě ne." tohle bylo opravdu trapné říct. Radši jsem měl lhát. Jsi idiot, Thomasi.

"Já taky ne." usmál se na mě povzbudivě. Ulevilo se mi.

"Proč se ale ptáš?" zeptal jsem se ho nervózně.

"Je nám šestnáct, nemyslíš, že je vhodný čas?"

"Já vlastně nevím, asi jo." nejistě jsem odpověděl. Může být vhodný čas, nebo to jsou jen pouhé představy?

"Chtěl bych mít první pusu." vážně se na mě podíval, začal jsem se nehorázně potit. "S tebou." dodal a já málem sletěl ze židle.

"C-co...?! Co??" vykulil jsem na něj oči. Nemohl jsem uvěřit, že by chtěl zrovna pusu ode mě?

"Byl jsi můj první, jediný nejlepší kamarád, jsme spolu prakticky od školky." stále se na mě napjatě díval. No jasně, nemohl bych se mu líbit.. prostě to chce jen zkusit.

"N-no, dobře." zakoktal jsem se. "Ale jenom jednu!" pečlivě jsem zdůraznil a zvedl před sebe prst.

Calvin pokýval souhlasně hlavou, stáhl mou ruku dolu a naklonil se blíž.

Čím blíže se přibližoval, tím více jsem nervózněl. Ve zlomku vteřiny se lehce dotkl mých rtů těmi svými krásně nadýchanými, chutnaly jako cukrová vata. Myslel jsem si, že to je všechno, jenže mi zaryl ruku do vlasů. Blaženě jsem si povzdechl, nejistě jsem mu položil ruku na tvář.

Zůstali jsme v polibku do té doby, než se začaly ozývat blížící se hlasy. Rychle jsme se s velkým bouchnutím hlavami nalepili na lavici.

"Proč tam jen tak ležíte?" ozval se nějaký hlas z chodby a pak kráčení pryč. Uff, neviděl nás.

Otočil jsem se na Calvina, který ležel vedle mě na lavici. Měl na čele červené kolečko, musel se taky pořádně bouchnout.

Na chvíli jsem se v pohledu na něj ztratil, ale on se hlasitě rozesmál. Já hned taky.

Hello people! 👻 Vaše Booforaji je tu s novým příběhem. Měla jsem ho rozepsaný už delší dobu.. a tak jsem se konečně chytla šance ho vydat (jelikož jich mám stejně rozepsaných ještě dost.) Rozhodně mi napište názorky, nezapomínejte, tohle je jen menší začátek a nenechte se zmást! 🙈🙈