Usmívej se a drž pusu zavřenou, Peytone, tuhle práci potřebuješ. Je to jenom dočasné, potřebuješ si vydělat na nájem. Máš bakaláře ze sociologie, určitě si brzy najdeš něco lepšího.

Nechápejte ho špatně, on neměl nic proti pracování v pizzerii, jen si myslel, že nechal tohle období za sebou. Doufal, že až vystuduje vysokou školu a najde si dobrou práci, jakákoli stravovací zařízení bude navštěvovat jenom jako zákazník, ne zaměstnanec.

Jenomže ne všechno v životě vyjde. Naopak, vlastně se zdálo, že je všechno proti němu, protože zrovna když podepsal smlouvu a myslel si, že se věci zlepší, samozřejmě, že musel ještě ve dveřích svého nového pracoviště vrazit do jako tank stavěného alfy.

Do alfy, jehož tmavé čokoládové oči zářily jako laserové zaměřovače odstřelovačů.

Peyton si v tu chvíli uvědomil tři věci.

Zaprvé, alfa před ním bylo dvojité áčko. Pachy všech členů smečky se na něm držely jako klíště.

Zadruhé, ve tváři měl ten připitomělý výraz, který vídáte ve filmech. Ten „láska na první pohled" výraz, kdy vám je okamžitě jasné, že ti dva skončí spolu.

A zatřetí, alfa, do nějž se otiskl, mu položil ruku na tvář, jako kdyby si ho snad chtěl přivlastnit.

Takže Peyton udělal jedinou rozumnou věc, která se v té situaci nabízela. Utekl.

Bylo to zbabělé? Možná. Ale zbabělost bylo to poslední, na co v ten okamžik myslel. Jediné, po čem toužil, bylo dostat se pryč. Nechtěl druha. Nepotřeboval druha a už rozhodně ne dvojitou alfu. Jakožto beta ani nepotřeboval pouto, aby jako alfy nebo omegy nezešílel osaměním.

Po páteři mu přejel mráz a kožich se mu zježil, když se mu z hrdla vydralo nedobrovolné zakňučení, které ho téměř donutilo se zastavit. Jedna jeho část, ta, kterou ovládalo zvířecí podvědomí, toužila se otočit a vrátit se ke svému předurčenému druhovi, zabořit mu hlavu do krku a nasávat jeho vůni, dokud se z ní neopije. A až se nebude moci udržet na nohou, jeho alfa ho svými silnými pažemi přidrží, a pak ho možná i zvedne a odnese do svého domova.

Peyton se oklepal a zaťal zuby, aby odolal nutkání zvracet. Eh, fuj. Tohle byl jeho život, zatraceně, ne žádný béčkový film, které vykreslují násilné a posesivní chování alf jako něco neskutečně romantického.

Sám pro sebe si zavrčel. Měl jediné štěstí, že byl beta, ne omega. Ti se alfám nedobrovolně podřizovali a spousta alf – a některé bety – jejich submisivitu zneužívala v mnoha ohledech. Takže na rozdíl od omeg, on dovedl volání alfy odolat bez větší bolesti.

Takže potlačil tu stránku, která se chtěla vrátit za vlkodlakem, do něhož se vtiskl, a místo toho sprintem zamířil domů. Jakmile stanul před vchodovými dveřmi, prudce zastavil a bez váhání se proměnil zpátky. Zasykl, oklepal se a na celém těle mu naskákala husí kůže. Stejně jako ostatní vlkodlaci, ani Peyton se nerad přeměňoval plně oblečený, protože ten šok, který náhlé zmizení či objevení kožichu způsobilo, byl více než nepříjemný a v krajních případech vlkodlaky i na pár okamžiků ochromil a učinil je zranitelnými. Ale nepřipadalo v úvahu, aby se před tím alfou svlékal, ještě by si mohl myslet, že to dělal pro něj.

Netrpělivě zafuněl, protože jejich výtah si opět dával načas, ale rozhodně nehodlal vycházet schody až do svého jedenáctého patra. Po téměř třech dlouhých minutách konečně nastoupil do výtahu, ale i přestože brzy zastavil ve svém patře, zůstal nadále stát v kabince a tupě zíral před sebe. Zanedlouho opět zasténal a zmáčkl další tlačítko, aby se dostal ještě o dvě patra výše.

Poněkud netrpělivě zaklepal na dveře, přešlapuje z nohy na nohu. Lehce cukl hlavou, když k němu z bytu dolehlo tiché klení a kvapné kroky. Uslyšel zarachocení několikerých bezpečnostních zámků – v druhově smíšených čtvrtích si lidé museli dávat obzvlášť pozor – a dveře se se zaskřípáním otevřely. Provinile se usmál na paní Brooksovou, která si položila ruce na boky a sjela ho přísným pohledem, jenž však zjemněl, když viděla, v jakém stavu je. „Vypadáš strašně," podotkla, její nepochybně připravený proslov o tom, jak nemá obtěžovat ji, ale někoho ve svém věku, ten tam. „Alespoň na vlkodlaka, který se otiskl."

Překvapeně na ni zamrkal. „Jak jste...?"

„Oči ti září tak moc, že bys je v noci mohl používat místo lampy," odvětila suše. „Každý ví, co to znamená. Možná jsem stará, ale už za mého mládí se na školách vyučovaly mezirasové předměty. Pro člověka není úplně nejbezpečnější se přibližovat k čerstvě vtisknutému vlkodlakovi, víš? Druhové bývají většinou dost... majetničtí. A ochranářští. Na hierarchickém postavení nesejde."

„Nemám druha," zavrčel Peyton okamžitě. „Otisknutí neznamená, že se staneme druhy!"

Ona jenom povytáhla obočí a ustoupila, aby mohl vejít. Sundal si boty, protože už jednou od ní dostal seřváno, že mu roznese bahno po celém bytě, a nehodlal si to zopakovat. Přesunul se do obýváku a bez váhání sebou čelem dolů plácl na pohovku.

„Tak o co jde?" zeptala se, když za ním zavřela dveře a usadila se do křesla naproti němu. „Je snad škaredá, nebo co?"

„On," zamumlal do pohovky. „Je to muž."

Povytáhla obočí. „Měla jsem za to, že to u tebe není problém."

„Taky není," zaúpěl. „Nebo by alespoň nebyl. Jenže ten vlkodlak je alfa. Co hůř, dvojité áčko. Vede smečku, Debro. Jak se tohle slučuje se mnou jako samotářem?"

Chvíli ho mlčky pozorovala. „Hlavní problém není v tom, že vede smečku, ale že je alfa, že?"

Zaťal zuby, protože uhodila hřebíček na hlavičku a oba to věděli. Neměl rád alfy, neměl rád, když si někdo myslel, že ho může jakkoli ovládat, jen protože se příroda rozhodla z něj udělat betu. „Hlavní problém je v tom, že já partnera ani nehledám. Jsem spokojený s věcma tak, jak jsou."

Napjatě čekal, ale jestli Debra prokoukla jeho lež, pak nedala nic znát. Cítil na sobě její pohled, věděl, že čeká, jestli ještě něco neřekne, ale Peyton zarytě mlčel. Paní Brooksová potichu vzdychla: „Chceš se opít?"

Pár vteřin tu nabídku doopravdy zvažoval, ale nějaký bezejmenný vlkodlak mu nestál za to, aby porušil svou soukromou přísahu. I když ten vlkodlak byl něco jako jeho spřízněná duše. „Ani ne. Zítra nastupuju do práce a nemůžu si dovolit, aby mě hned první den vyhodili. Studentské půjčky se samy od sebe nezaplatí." Natočil hlavu, aby se na ni zadíval tím nejprosebnějším pohledem, který svedl. „Ale dal bych si kakao."

Protože jeden nemůže být nikdo moc starý na kakao.

Jeho prosba očividně zabrala, protože Debra se zvedla, kroutíc hlavou, a zamířila do kuchyně. „Co já bych pro tebe neudělala, Peytone," broukla. „Chceš do něj i kousky čokolády?"

Zamrkal v marné snaze zahnat to pálení za očima. Nevěděl, jestli to bylo kvůli slzám, nebo kvůli té nepohasínající záři, a bylo mu to jedno. Z hrdla se mu vydralo něco jako zakňučení. „Prosím."

~~~

„Co se stalo, Darelle? Kde je tvůj budoucí druh?"

Nemohl se divit, že se jeho sestra vyptávala. Koneckonců, vrátil se domů s rudě zářícíma očima, vrčel na všechny, kteří se k němu jen přiblížili, a páchl po žalu a zármutku. Nebylo divu, že se všichni jeho vlci okamžitě vrátili zvenčí do budovy, stejně jako že se jeho dvojče i nejlepší přítel nahrnuli k němu do pokoje, než se před nimi stačil někde ukrýt.

„Můj druh," zamumlal Darell potichu. „Můj beta... můj beta mě nechce."

„Cože?" Micah, omega vlkodlak, s nímž se přátelil již od dětství, si zkřížil ruce na hrudi. „To zní jako pitomost, Darelle. Za celý náš život jsem nepotkal nikoho, kdo by nebyl ochotný ti hned skočit do náruče."

„No, všechno musí být jednou poprvé," odsekl zprudka. Zatímco Micah lehce ustoupil, jeho sestra zůstala stát na svém místě. Byla alfa stejně jako on, takže na ni jeho tón neměl žádný vliv.

Nova se zhluboka nadechla. „Tak povídej. Co přesně se stalo? Třeba sis to jen špatně vyložil."

„Nemyslím si, že bych si jeho zděšené ‚Ne!' a následný útěk vyložil špatně," zamrmlal. Přesto ji poslechl a v rychlosti vypověděl, co se stalo. „A teď je pryč," vzdychl. „Můj beta je pryč a já ani neznám jeho jméno. New York je obrovský. Nemám ponětí, jak ho najít."

Nova naklonila hlavu na stranu a jednou rukou si prohrábla krátké hnědé vlasy. „Já bych možná i věděla."

Zvedl k ní pohled a srdce se mu splašeně rozbušilo. „Opravdu?" Ani se nesnažil skrýt tu naději ve svém hlase. Jeho sestra byla geniální, a jestli měla nápad, nepochyboval o tom, že vyjde.

Micah do ní lehce strčil loktem. „Tak si to snad nenechávej pro sebe, Novo," zazubil se na ni. „Čím dřív najdeme toho jeho betu, tím dříve budeme mít my Betu."

„A tím dříve můj milovaný malý bratříček přestane skučet, pravda," přitakala. Než Darell stačil namítnout, že ona je starší jen o pár minut, rty se jí roztáhly do zubatého úsměvu, který děsil i jeho. „Takže, Darelle... pamatuješ si, jak se ta pizzerie jmenovala?"