Nemám ponětí, jak se tohle pořád děje, ale vždycky, když mám v plánu vydat kapitolu, tak v ten samý den si někdo uloží Betu do seznamu čtení jako „čekám na update", „rozepsané" a tak podobně. 

Potichu, táhle zaúpěl. Přál by si, aby v tom zvuku bylo více teatrálnosti, ale bohužel nepřeháněl. Hlava mu třeštila skoro jako kdyby mu do ní někdo bušil kladivem. Bál se otevřít oči z představy, že by mu světlo zahltilo smysly.

S dalším zakňučením se na posteli poposunul dopředu a přetáhl si polštář přes hlavu ve snaze skrýt se před světem. Jedna jeho část postřehla, že necítí příjemnou texturu své úplňkové deky, ale byl natolik ospalý, že se tím rozhodl nezabývat.

Tedy dokud se vedle něj neozvalo pobavené vrčení.

Okamžitě vystřelil do sedu, tesáky vyceněné a drápy vytažené. Bolest hlavy se sice okamžitě stonásobně zhoršila, ale kontrolu převzaly obranné instinkty, které něco takového nezajímalo.

Poklidný, pobavený úsměv, který byl doposud vykreslený na Darellově tváři, najednou zatuhl. Alfa sedící na posteli zvedl ruce před sebe ve smířlivém gestu, ale jinak se nepohnul.

Peyton se bleskurychle vyhrabal z postele. S úlevou zjistil, že na sobě má oblečení, ale na klidu mu to stejně nepřidalo. „Co tady děláš?" vyhrkl. Očima těkal po místnosti. „Co tady dělám já?" opravil se. „Proč jsem v tvojí ložnici? Jak jsem se sem dostal?!"

Couvl dozadu, až zády narazil na stěnu. Stačil mu jeden pohled do okna vedle, aby věděl, že nejsou v přízemí, ale i kdyby musel skákat, nebylo to až tak vysoko – pro vlkodlaka. Upřel pohled na Darella, ruce zvednuté před sebou.

„Peytone, klid – klid!" Darell seskočil z postele, ale neobešel ji, zůstal na své straně. Obě ruce natáhl jeho směrem. Na rozdíl od Peytona, on měl na sobě jen tepláky, jeho vypracovaná hruď byla odhalená. Pokračoval klidným, vyrovnaným hlasem, v němž však zaznívala jistá naléhavost: „Včera byl úplněk, vzpomeň si. Lovil jsi s mou smečkou, chytili jsme jelena, pak se přesunuli domů. Nechtěl ses vracet, takže jsem ti půjčil oblečení a nechal tě přespat u sebe, pamatuješ?"

Dýchal zrychleně, srdce mu zběsile bilo, ale přesto v Darellových slovech nedokázal najít nic jiného než pravdu. Začaly se mu vybavovat vzpomínky ze včerejší noci, znova prožíval ten pocit euforie, když jako smečka uchvátili svou kořist. Na tvářích se mu rozlil ruměnec, když si vzpomněl, jak skotačil okolo alfy, jak se k němu tiskl a lísal a snažil se, aby si ho jeho otisk co nejvíce všímal. Jenže ten pocit zahanbení rychle vychladl, když si vzpomněl, jak už jako člověk vyčerpaně dopadl na postel a Darell ulehl hned vedle něj, když si vzpomněl na hřejivý dotek jeho rukou na svých zádech –

„Co se stalo?" dostal ze sebe přiškrceně. „Co se mezi námi –"

„Nic se nestalo," ujistil ho alfa okamžitě. „Nic, jen jsme spali vedle sebe a já jsem tě držel. Přísahám, Peytone. To je všechno. Věř mi, prosím."

Chtěl panikařit. Chtěl se sebrat a utéct a zároveň nechtěl, protože tohle byl jeho předurčený druh, protože Darell mluvil pravdu a protože si nepamatoval, kdy naposledy se vyspal takhle dobře. Všechno v něm se bouřilo a on si připomínal, že včera svého alfu vyhledal záměrně.

A přesto instinktivně vyprskl, když Darell udělal krok dopředu. Oba dva vlkodlaci se okamžitě stáhli a několik dlouhých vteřin na sebe jenom němě zírali, než se Darell tiše zeptal: „Chceš vzít zpět, co jsi v noci řekl?"

„Ne." Nemusel nad tím ani přemýšlet, prostě to vyhrkl. Nechtěl nic z toho vzít zpátky – nemohl. Ne když toužil po jeho přítomnosti, ne když jim chtěl dát šanci. „Ne, jen jsem..."

„Nevěděl, kde jsi?" doplnil Darell nápomocně, když Peyton zaváhal. „Jen ses cítil zmateně po úplňku? Není se čemu divit, tohle je neznámé prostředí."

A celá tahle místnost navíc silně voněla jako dvojité áčko, to mu zprvu na klidu taky nepřidalo. „Jo," hlesl. „Tohle."

Darell mu věnoval široký úsměv. „To je naprosto v pořádku, Peytone. Takže.. jsi si opravdu jistý, že to chceš zkusit?"

Tentokrát si dopřál vteřinku. „Jsem," pronesl pevně. „Vím, co se mnou popírání našeho pouta udělalo. A mrzí mě, čím sis kvůli mě nejspíš musel projít. Opravdu. Takže ano, chci to zkusit. Nejen kvůli tomuhle, ale... ty samozvané vyšší síly by nás nedaly dohromady, kdyby si nemyslely, že nemáme šanci, ne?"

„Přesně!" Darell zuřivě přikývl. Pak mávl rukou: „A co bylo, bylo. Hlavní je, co je teď. A co bude." Neklidně přešlápl. „Máš hlad?"

Peyton překvapeně zamrkal. „Um... vlastně bych i něco zakousl, jo."

„Výborně. Zajdu ti nachystat snídani. Jestli chceš, tak ty dveře napravo vedou do koupelny, můžeš se osprchovat. Ne že bys smrděl nebo tak, to neříkám, ale prostě po včerejším lovu... víš ty co, já radši přestanu mluvit, ano? Až budeš hotový, přijď dolů do kuchyně." Divoce zagestikuloval rukama, pak udělal krok dozadu a málem se při tom přerazil o vlastní nohy, načež se otočil a vystřelil z ložnice pryč.

Peyton tam zůstal stát, neschopen kloudné myšlenky. Až zabouchnutí dveří ho probralo a on se otočil a zamířil do koupelny, protože jo, sprchu potřeboval. Koupelna – a celý dům celkově – byl mix stylů, nové smíchané se starým, ale ne přehnaně. Koupelna byla lazená do bílošeda, se záchodem a sprchovým koutem. Netrvalo mu dlouho najít čistý ručník, a pak už ze sebe shodil věci a zaplul pod sprchu.

Studená voda byla přesně to, co potřeboval k procitnutí a uklidnění. Zběsilé myšlenky, jež mu doposud kmitaly hlavou, se konečně zastavily a on se dovedl soustředit. Z úst mu unikl roztřesený nádech, jakmile si naplno uvědomil, co přesně se dělo.

Kde přesně se nacházel.

Roztřesenýma rukama zastavil vodu a natáhl se pro ručník. Osušil se a oblékl do tepláků a volného trika, ve kterém spal – a v duchu si připomněl, že má na sobě Darellovo oblečení –, zkontroloval se v zrcadle a teprve poté, co usoudil, že to mohlo být mnohem horší, opustil alfovu ložnici a vkročil na chodbu.

Netušil, kterým směrem je kuchyně, ale naštěstí měl svůj nos. Nechal se vést pachy, které ho po schodech zavedly do přízemí. Rozhlížel se okolo, prohlížel nejrůznější obrazy a fotografie visící na chodbách a snažil se navyknout na směsici pachů nemalého počtu vlků. 

Kuchyně nebyla jenom kuchyně, ale zároveň jídelna, jak zjistil záhy, když zastavil uprostřed posledních dveří. Darell stál u jedné ze dvou ploten, v ruce svíral vařečku a hrozil svojí sestře, která ho pozorovala od barového ostrůvku naproti s rukama na bocích. Vedle ní seděl omega a potichu se hihňal, očividně se nechytal vmíchat do hádky mezi dvě alfy.

Ta místnost byla obrovská, s jednou stěnou celou prosklenou. Nebylo tedy divu, že u jednom z pěti stolů seděli další čtyři vlkodlaci a poklidně snídali. Teda alespoň do doby, než jeden z nich zvedl hlavu a upřel pohled přímo na něj, což přimělo zbytek se na něj podívat taktéž.

„Uhm." Zvedl ruku a zakomítal prsty, načež se nervózně chytil za zátylek. „Dobré ráno?"

Čtveřice u stolu přimhouřila oči, ale pak se narovnali a usmáli. „Dobré ráno, beto Peytone," pozdravili zvesela, nenuceně. Skoro jako by doopravdy byli rádi, že ho vidí.

Huh, zajímavé.

Darell na sebe upozornil tichým, překvapeným polo-zavrčením polo-vyjeknutím, které přítomné členy jeho smečky rozesmálo, zatímco on tam jenom stál a zmateně přeskakoval pohledem mezi nimi. Co na tom bylo tak vtipného?

Alfa je sjel pohledem, který jasně říkal, že on jejich názor taktéž nesdílí, ale vlkodlaci si z toho nic nedělali a tlemili se dále. Darell se zafuněním mávl rukou. „Mám pro tebe snídani," oznámil mu pyšně. „Máš rád vajíčka?"

„Kdo nemá rád vajíčka?" odvětil. Ušel těch několik zbývajících kroků a posadil se na barovou židličku u ostrůvku, nalevo od Novy. Darell před něj postrčil talíř s vidličkou, kterou s radostí přijal, a bez váhání se pustil do jídla. Úplněk ho vždycky vyčerpal, co na tom, že v noci se smečkou hodoval na jelením mase.

„Moje slova," odsouhlasila Nova. „A bratr kupodivu umí vařit docela dobře."

„Nesouhlasím," zamumlal Peyton s plnými ústy. Polkl. „Tohle je výborné. Děkuju, Darelle."

„Jsem rád, že ti chutná."

„No no," zamrmlal omega, „nepotřebuje ego zvýšit ještě více."

Nova ho lehce praštila do paže. „Ššš, Micahu. Neruš jejich družení, když konečně začalo."

Peyton poníženě sklonil hlavu. Jo, tohle byla jeho vina, to nemohl popřít. „Doufám, že jsem nezpůsobil moc velké potíže," hlesl.

Nova zavrtěla hlavou. „Ty ne."

„Vlastně by to tak někdo brát mohl," namítl Micah. Rozhodil rukama, když se na něj obě alfy zadívaly. „Co je? Nehodlám mu lhát, sám to nesnáším."

„Díky," řekl mu. A myslel to vážně. Nechtěl, aby ho šetřili, když svým odmítavým postojem mohl způsobit veliké škody. Nepotřeboval, aby šetřili jeho city. „A teda – byť už mě znáte – jsem Peyton."

„Nova," řekla vlkodlačka prostě.

Zato Micah se vyklonil zpoza ní a natáhl k němu ruku, kterou Peyton s radostí přijal. „Micah," představil se omega. „Rád tě poznávám. Fakt doufám, že budeš odpověď na naše problémy, protože Darell potřebuje druha, který se nebojí ho nakopnout."

Peyton sebou cukl, jelikož věděl, na co naráží. „Ehh... ohledně toho..."

„Jo, za tohle ti ještě dlužím díky," broukla Nova. „Už je to dlouho, co jsem ho viděla takhle oněmělého."

„A ještě déle, co ses smála nad mým utrpením, že?" zabručel Darell. „Kde jsou ty citlivé řeči o tom, jak o mě máš starosti?"

„Ty vyřešil úplněk." Palcem ukázala na Peytona. „Dobrá práce s tou cizí alfou, mimochodem."

Jak Darell, tak Peyton se při zmínce o ní napjali. „Nemám rád dotyky cizích lidí," vysvětlil Peyton jednoduše. „Zejména alf."

„Tohle moc dobře chápu," zamumlal Micah.

Na okamžik se rozhostilo stísněné ticho.

Darell zabubnoval prsty o linku, sňal pánev ze sporáku a i s vařečkou ji strčil do dřezu. „Máš dneska volno, Peytone?" zeptal se trochu hlasitěji, aby ho šlo slyšet přes proud vody.

Přikývl. „Víceméně. Pracuju až od tří." Ze zákona měli všichni dlaci, které ovlivňoval úplněk či nov, právo na následující den volna, ale Peyton si volno nemohl dovolit. Potřeboval platit nájem.

Alfa odložil umyté nádobí na odkapávač a sedl si k ostrůvku naproti nim. „Výborně. Co bys řekl na prohlídku smečkového sídla, až se nasnídáš?"

Slyšel, jak Darell zatajil dech. Cítil v zádech pohledy čtveřice u stolu dál od nich. Nabral si další sousto na vidličku, načež souhlasně pokýval hlavou. „Řekl bych, že o tvém domovu rád zjistím více." Očima zatěkal k vlkodlakům. „Stejně tak o tvé smečce."