Jaydenův šestý smysl ho varoval rychleji, než jeho ostatní smysly. Ale přesto né dost rychle. Dveře se prudce rozrazily, vzduchem prosvištěla malá opeřená šipka, která se mu zabodla do levé paže. Jay sebou cuknul, ale na víc se nezmohl. 

Dva muži, kteří vtrhli do Jessičiny kanceláře rozhodně nebyli přátelští. Byli oblečení v černém, vojenském oblečení, po zuby ozbrojení, oba svírající v jedné ruce zbraně a v druhé paralizér.

Malcolm i Trish zareagovali téměř současně.

Blondýnka se vrhla po bližším muži, a švihem mu zabořila své koleno do břicha, ale vesta byla vyztužená a kvalitní, takže muž  zřejmě nic necítil. Nehnulo to s ním. Místo toho Trish chytil za vlasy a smýknul s ní o podlahu.

Malcolm mezitím vzal těžké těžítko ze stolu a mrštil jím po druhém muži. Ten lehce uhnul a pozvednul zbraň. Šipka, co proťala vzduch Malcolma zasáhla do krku a on bolestně vyhekl a zapřel se o Jessičin stůl, jelikož se mu podlomila kolena.

Jaydenovo vidění se začalo rozmlžovat. Pokusil se postavit, ale bylo to marné, ihned ho zradily nohy a  sesunul se na podlahu. Snažil se držet hlavu vzhůru, ale víčka mu padala závratným tempem a hlava s nimi. 

Natáhl ruku v zoufalé snaze se dotknout Trish, která byla znovu na zemi, tentokrát sebou cukala pod náporem elektřiny, co jí paralizér poslal do těla. 

"T-Trish..." Zašeptal a pak se všechno propadlo do temnoty...

...

Jessica vrazila do své kanceláře skrz vyražené dveře jako hurikán.

"Jayi!" Vykřikla a rozhlédla se kolem. Rychle se sehnula dolů, ke své sestře která ležela na podlaze. 

"Trish!" Jessica jí zkontrolovala puls a jemně si oddechla, byla naživu. Zatřásla s ní. "Trish!" Blondýnka zasténala a otevřela oči. Rychle zamrkala a chytila se za hlavu.

Luke vešel do kanceláře taky a sehnul se k Malcolmovi. Ten byl naživu taktéž.

Ale po Jaydenovi ani stopy.

"Trish, co se stalo?!" Podepřela si Jessica svou sestru v náruči.

"Dva muži, najednou sem vtrhli. Ozbrojení jako armáda, měli uspávací šipky" Vyhrkla Trish tiše. Jessica ji opřela o stěnu, postavila se a začala přecházet po místnosti. Malcolm se začal probouzet taky.

"Mají zasraně dobrý načasování" Zavrčela Jessica. Co teď? Kde je má sakra hledat?

"Luku, víš kde teď jsou?" 

"Pro tvoje štěstí jo. Vím. Chceš vyrazit hned?" Zeptal se Nezničitelný.

Jessica kývla. "Jo, nevím jakej mají náskok, ale nejlepší tak jako tak je od nich dostat Jaye co nejdřív. Chci abys tu zůstal a postaral se o Trish a Malcolma" Zamířila ke dveřím.

"To je v pohodě Jess, zvládnem to. Luke ti může krýt záda" Zamumlala Trish od stěny.

"Ne" Zavrtěla Jessica hlavou. "Už ho nechci zatahovat do svých sraček" 

"Jen mi řekni kde jsou" Podívala se na Luka.

"Na rohu Nelsonovy a Crossovy. Je tam lacinej motel, kam nikdo moc nejezdí" Odpověděl.

"Dík" Aniž by čekala na jakékoliv další argumenty, Jessica se rozběhla z kanceláře pryč.

...

Jayden se snažil usilovně rozmrkat mžitky co mu blokovaly vidění a přitom zacukal rukama, které měl pevně sevřené pouty. Ostré světlo u rezonovalo hlavou a on si nemohl pořádně utřídit  myšlenky. 

Do jeho výhledu vstoupila rozmazaná silueta, podle výšky asi muže.

" Netušil jsem, že má ta Nadaná syna" Jeho hlas mu zněl v uších a bolely ho z toho spánky.

"To ani já, ale co. Dva jednou ranou" Odpověděl mu další mužský hlas.

Cizí ruka mu spočinula ve vlasech a zatáhla nahoru. Jayden se snažil zaostřit do tváře toho muže, ale uspávadlo, které na něj použili, stále působilo a nedovolovalo mu fungovat normálně.

"Tak chlapče....nebudeme to protahovat. Škoda mladýho života"

Sklo okna se rozletělo na všechny strany, jak jím pružně proletělo ženské tělo. Jessica se na pohovce kam dopadla nezdržela ani sekundu, vyskočila znovu a srazila jednoho z mužů k zemi. Její pěst mu přistála v obličeji a přerazila mu nos. Zanechala ho v bezvědomí.

Jessica se znovu vymrštila na nohy a chystala se vrhnout na druhého z dvojice, ale zarazila se, když uviděla, že Jayden, připoutaný na židli, už spíše v pololehu, měl pod krkem hrot loveckého nože, který svíral právě druhý z "lovců".

"Ani se nehni" Varoval Jessicu zavrčením.

"Nech ho jít ty grázle. Nic neudělal!"

"Na tom nezáleží. Všechna monstra jako vy musí zemřít"

Jessica cítila ve svém krku hořkost. Tyhle tak řečené "lovce nadaných" nenáviděla. Tyhle lidi s názorem, že všichni, kdo jsou jiní, kdo oplývají nějakou mocí, jsou špatní a musejí být zničeni, protože by mohli  naprosto zruinovat lidské životy, vlády a vlastně všechno.

Navíc teď byl v ohrožení i Jayden. Nehodlala tolerovat nebezpečí ve kterém se její syn ocitl.

"On ne. Jen ho pusť"

"Možná je čas si uvědomit, že umře tak jako tak. Stejně jako ty" 

Ostří se zarylo do kůže a masa na krku, směřovalo neúprosně a přesně ke krční tepně, kterou když přetne, bude konec. Jenže nepřeťala. Vzduchem totiž prolétl chladný hlas.

"Vraz si ten nůž do nohy" 

Lovcova ruka se zastavila v pohybu a jeho výraz ztuhl, stejně jako celé  tělo, napětím. Pak prudkým švihem zarazil nůž do svého stehna a s bolestným výkřikem se svalil na podlahu.

Jessica prudce zvedla oči ke stínům v rohu, kde se o zeď opíral Kilgrave, jeho hnědé oči, štiplavě nenávistné, hledící na muže sténajícího na podlaze. Jí nevěnoval žádnou pozornost, což bylo více než podivné a znepokojující.

"Vstávej" Zasyčel. Muž se podle povelu snažil vyškrábat na nohy.

"Zvedni svůj nůž" 

Jessica ihned věděla k čemu se schyluje. 

"Co to děláš?!" Zakřičela. Kilgrave k ní zvedl oči a odpoutal se od stěny za sebou. Zamířil k židli, kde byl připoután Jayden, který mžoural v jeho směru. Projel prsty skrz prameny jeho tmavých vlasů, kam mu nakonec vtisknul polibek.

Jessica ztuhla a vytřeštila oči. Ne. Nemohl-

"Odemkni ty pouta.Dělej" Střelil Kilgrave pohledem po lovci, který si okamžitě začal lovit v kapse klíč, jakoby na tom závisel jeho život. Taky možná že závisel.

Pak znovu zaměřil svůj pohled na Jessicu. Byl ale v něčem jiný. V něčem neurčitém, ale hlubokém.

"Proč jsi mi to neřekla?" 

Jessica na něj zírala svýma modrýma očima, které se pomalu plnily slzami zlosti. A bezmocnosti.

"Nenávidím tě" 

"Ano, to to možná vysvětluje, ale..." Kilgrave k ní udělal několik kroků blíž.

"Kdybys mi to řekla, mohlo být všechno jinak. Mezi námi nemusela být nenávist..." 

"Mezi námi bude nenávist vždycky" Odsekla Jessica a uhla očima.

"I když mu to ublíží?" 

" Pořád lepší, než aby ses kolem něj ochomítal!" Vyštěkla Jessica.

"Řekni Jessico...kdy-"

"Devět měsíců potom, co tě srazil ten autobus" Vydechla hluboce. Kilgrave zavřel oči a uvolnil se.

"Něco na něm bylo jinak. Něco co jsem nechápal. Teď už to dává veškerý smysl...ptal...ptal se někdy...kdo je jeho otec?"

Jessica pocítila bodnutí v hrudníku. 

"Jistěže ptal jako snad každé dítě, co vyrůstá bez otce" 

"Nebyl jsem tu pro něj. Ale teď se to může změnit"

"Nepřibližuj se k němu, rozumíš?!"

"Nemůžeš mi zabránit" 

Jessica ho prudce chytila za paži a cítila, jak se jeho kosti prohnuly.

"Vážně? Sleduj mě"

Kilgrave jí zíral do očí. V těch jeho...nebyl vztek. To ne. Byla v nich bolest.

"A chce mi zabránit on?" 

Jessičin stisk jemně nerozhodně povolil.