Jayden se s trhnutím probudil na cizí posteli, zamotaný pečlivě v peřině, skrz okno mu do tváře prosvítaly první sluneční paprsky. Nějak nechápal, co se to tu děje, jak se sem dostal, kde to vůbec je, ale brzy na to si vzpomněl. Vzpomněl si spolu s hlasem, který promluvil kousek od postele, na které ležel.

"Dobré ráno, ospalče" Jayden ztuhl, jak zíral do známé tváře. KilGrave seděl na židli pár metrů od něj a pročítal si nějaké papíry. Na sobě měl znovu fialový oblek -jako by kdy nosil něco jiného- a vlasy uhlazené na stranu, jako když ho viděl poprvé. Zvedl své tmavě hnědé oči k Jaydenovi.

"Vyspal ses dobře?"

"Ano" Potvrdil Jay, i když neměl zrovna chuť mu odpovídat. Kdo by se taky chtěl bavit se svým de fakto, únoscem?

"To je skvělé, víš, nechal jsem si přes noc donést tvé lékařské záznamy" Řekl KilGrave a odložil papíry na blízký stoleček. To, že chlapce pozoroval ve spánku, v době než mu ty papíry Gerard přinesl, si nechal pro sebe.

"Ale ani v nich není uvedený tvůj otec" Dodal. "Asi vážně budu muset jít hlouběji. Jessica mi nic neřekne, nejsem si ani jistý, jestli ji chci vidět, protože by se mě zase pokusila zabít, takže nám zbývá jen jedna možnost...víš jaká?"

Jayden zakroutil hlavou, jeho tvář byla bledší než obvykle.

"Doufám, že se nebojíš jehel" Pousmál se KilGrave. Opravdu ho ten chlapec zajímal. A hodlal si o něm zjistit vše, i když to zahrnovalo ovládnutí nějakého lékaře, který by provedl genetické testy.

"Ale nejdřív...posnídáme, co říkáš?"

"Ano"

Jay se sice jehel nebál, ale neměl moc důvěru v doktory. Tedy až na tu jednu sestřičku, která byla mámina známá a kdysi jí pomohla dostat strýce Luka z nemocnice, a potom mu zachránila život. Tuhl informaci si tak vykousal právě od ní a né od Jessicy. Ale kruci! Nepřehání to ten chlap už trošku?!

...

"Nemůžu ho najít" Jessica seděla u Trish v bytě, na gauči a nervózně si podupávala nohou.

"Neschoval se tak dobře, že bys ho nemohla najít?" Podala jí Trish sklenku whiskey, kterou si u ní Jessica vyžádala. Jessica si jí vzala a zakroutila hlavou, načež se zhluboka napila. Alkohol jí zapálil v krku.

"Ne, nemá v povaze se schovávat. Navíc znám všechna místa na která chodí, když potřebuje být sám. Nebyl nikde"

Trish se kousla do rtu a sedla si k ní na gauč.

"Zkoušela's mu volat?"

"Jo, ale mobil má vypnutej" Odpověděla Jessica a obrátila do sebe zbytek skleničky.

"Co si myslíš že se stalo? S jeho schopnostmi má docela dobrý únikový plány"

"Pokud ho nehledala nějaká organizace specializující se na nadané" Zavrčela Jessica tiše. Trish se zamračila. "Myslíš jako ty, co ti píchnou anestetika, uspávadlo, převezou tě do nějaké laborky a tam tě zaživa pitvají?" Zeptala se.

Jessica neodpověděla, jen se zvedla z gauče. "Musím ho najít"

"Zkus mu znova zavolat"

Jessiva věnovala Trish pohled jako: vážně? Myslíš že to zvedne po sto padesáté první, co jsem se mu pokoušela dovolat? , ale přesto svůj telefon vzala, a zavolala na Jaydenovo číslo.

...

Jay seděl u stolu a na KilGraveův rozkaz se nehýbal. Neuhýbal ani pohledem, i když pohled na obrovskou jehlu mu zrovna dvakrát příjemný nebyl. Zmanipulovaný doktor, který jehlu svíral mu ji přitiskl ke kůži a pak jemně zatlačil.

Jehla vklouzla do tkáně jako nůž do másla. Jayden zavřel oči a nakrčil obočí. Co kruci komu udělal?!

"Opatrně. Jestli mu ublížíš, skočíš z okna, jasné?!" Zavrčel KilGrave z opačného konce stolu, odkud sledoval veškeré dění.

"Ano" Potvrdil Doktor jeho slova a začal do injekční stříkačky nabírat Jaydenovu krev. KilGrave to upřeně pozoroval a zdál se tím být docela facinován, jak naznačovalo jeho mírné naklonění hlavy do strany a dlaněmi založenými pod bradou.

Když byla odměrka plná, doktor vytáhl jehlu z Jaydenovy paže a ošetřil místo vpichu vatičkou, gelem a následně náplastí.

"Už máte všechno?" Zeptal se KilGrave.

"Ano" Kývnul doktor a jemně ampulku odložil do svého kufříku, aby byla v bezpečí.

"V tom případě se kliďte a ty výsledky chci co nejdřív. Jsem si jist, že vaše ostatní případy počkají" Pronesl KilGrave trochu úlisně. Jak miloval, když tohle mohl dělat. Nikdo mu neodporoval.

"Jistě. Nikdo není důležitější" Přitakal Doktor slabě, zavřel kufřík, oblékl si své sako a vydal se ke dveřím.

Jakmile za ním klaply dveře, KilGrave si svou židli přitáhl blíž a sledoval, jak si Jayden pomalu stahuje rukáv své mikiny dolů, zakrývá si tam místo po vpichu a ramena má jemně nahrbená. Bál se na něj podívat.

"Ale notak. Tohle už jsme snad probírali ne? Neboj se mě Jaydene"

Jay k němu zvedl oči. Jak by mohl-

"No tak, řekni co chceš. Co tě trápí?"

"V jednu chvíli mám pocit, že mě chcete zabít a v jinou, že nechcete, aby mi někdo ublížil" Zašeptal.

"Nechci tě zabít, proboha! To by bylo příliš jednoduché!" Zavrtěl KilGrave hlavou. "Ne, tvá společnost se mi líbí. Stejně jako se mi líbila ta Jessičina. Ach, ona byla jediná, která za to vážně stála. Byla nádherná a moje" KilGrave zavřel oči, jako by vzpomínal.

"Vy jste ji opravdu miloval?" Jayden se měl v tu chvíli chuť kousnout do jazyka, když KilGrave znovu oči otevřel a zaměřil se na něj.

"Ano! Jistěže miloval! Ona pro mě byla všechno! Byla moje slunce, voda, všechno co jsem potřeboval ke štěstí! A ona byla šťastná taky, tedy alespoň mi tak připadala. Pak mi ale dala jasně několikrát najevo, že jsem se mýlil. Ale jak jsem mohl vědět-" KilGrave se naklonil přes stůl, co nejblíž Jaye, jak to jen dokázal.

"Jak jsem to mohl vědět?" Zašeptal, jeho oči se vpíjely do těch Jaydenových.

KilGrave se stáhl, vstal od stolu a přišel k Jaydenovi na dotek blízko.

"Ona byla moje záchrana a taky moje zkáza. Nikdy jsem jí nechtěl ublížit" Přejel dlaní po Jaydenově tváři a stále mu hleděl do očí.

Jay nemohl uhnout pohledem. Jako by mu to muž němě přikázal.

Najednou KilGrave svůj pohled sklonil.

"Ale, ale? Copak je tohle?" Rukou vjel do kapsy v Jayově mikině, odkud vytáhl černý mobil.

"Podívejme" Usmál se. "Sedni si maličký, zatímco se podívám"

Jayden poslechnul a KilGrave mobil zapnul. Na obrazovce okamžitě naskákal až neuvěřitelný počet nepřijatých hovorů, sms a voicemailů.

Všechny od jednoho čísla, které nemělo jiný popisek než - máma.

KilGrave se ušklíbl.

"Jessica má o tebe starost, jak se zdá"

I na tu dálku cítil, jak Jay ztuhl.

Najednou se KilGraveovi mobil v rukou rozdrnčel. Jeho úšklebek se ještě víc rozšířil. Ani neváhal, když hovor potvrzoval.

"Jaydene, kde kruci jsi?!" Ozval se Jessičin, napůl naštvaný a napůl úlevně znějící hlas.

"Ahoj Jessico, dlouho jsme se neslyšeli"