Ahoj!! Jedna z Wonnieho nejnovějších fotek :33

Opakuji, budu mít odpolední, takže nevím, zda budu stíhat v týdnu napsat další díl :/

Ano, přesně to bych měl udělat. Setřel jsem si slzy z tváře a uchechtl se. Znělo to tak jednoduše, ale provedení bylo o dost těžší, obzvlášť s jeho přístupem ke mně...

-------------------------------------------------------------

Vydali jsme naše dvanácté minialbum, s nímž se pojilo spoustu promoakcí a comeback. Mezitím Sanha s Moonbinem vydali své třetí album a dokonce i kluci z SF9 vydali další sbírku svých písní. Takže i když jsem nechtěl, vídali jsem se spolu častěji než předtím. Před ostatními jsme se samozřejmě chovali normálně. Ale nakonec se našel někdo, kdo byl až moc pozorný. 

Dorazili jsme na místo, kde jsme měli předvádět společně s ostatními naše titulní skladby. První na pódiu se ukázali Ateez a po nich měl následovat Sanha s Moonbinem. Eunwoo jako jejich starší kolega je přišel podpořit. Tedy to si asi mysleli ostatní, jen já věděl, že jeho pravý záměr byl zdeptat mě ještě víc. Když osmičlenná skupina předvedla svůj talent a vystřídalo je vysoké duo, Eunwoo přišel k nám. Vzájemně jsme se pozdravili. 

,,Vypadáš pořád dobře a dnes snad ještě líp." šeptl Eunwoo a omotal mi ruku kolem ramen. Odkašlal jsem si a ruku mu dal pryč.

,,Nemůžeš si mě prostě nevšímat, nebo mě chceš deptat ještě víc?" optal jsem se tiše a snažil se udržet normální tón.

,,Chyběl jsi mi, tak jsem tě chtěl pozdravit a trochu pobýt v tvé blízkosti." hlesl a začal mě hladit na ruce.

Byl jsem vzteky bez sebe, ale nemohl jsem zapřít, že mi jeho přítomnost chyběla. Ale teď na to nebyla vhodná chvíle. Měli jsme před vystoupením a já si začal být sám sebou nejistý. Nechtěl jsem před ním udělat chybu, aby se mi pak mohl vysmívat. Prostě bych ho měl poslat pryč, pomyslel jsem si. Jenže něco myslet a udělat byly dvě rozdílné věci.

,,Eunwoo, myslím, že teď není vhodná chvíle, co kdybyste si promluvili až po vystoupení?" ozval se tichý ale přesto dobře rozeznatelný hlas. Hlazení na mé ruce pominulo a vystřídalo ji poplácání po rameni. Otočil jsem se k Rowoonovi a mile se na něj usmál. Rozhodl jsem se Eunwooa ignorovat.

,,Rád tě vidím, už se těším na vaše vystoupení. V autě jsme si pouštěli váš klip a musím říct, že už teď jsem naprosto pohlcen." polichotil nám Rowoon a rovnou tím kluky pozdravil.

,,Nápodobně. Pořád mi hraje v hlavě vaše puzzlin, puzzlin, puzzlin...no máme těžké protivníky." uznal Kihyun s úsměvem.

,,Neřekl bych, ale uvidíme, kdo nakonec dnes vyhraje." hlesl Rowoon a zeširoka se usmál. Proč na mě jeho úsměv působil tak pozitivně oproti tomu idiotovi, který se usmíval stejně?

,,No nebudeme rušit, že Eunwoo? Přijdu si popovídat později. A Hwaiting!" poslední slovo vyhrkl tak směle, že jsem se musel usmívat taky.

,,Hwaiting!" řekl jsem na oplátku a díval se, jak Rowoon odchází i s Eunwooem pryč. Mezitím se vrátil Moonbin se Sanhou a my měli jít na scénu. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl, abych se uklidnil. Následně jsme vešli na pódium.

Pozdravili jsme fanoušky a čekali až zazní hudba. I když jsem nechtěl, stále jsem ho viděl před sebou, a tak jsem se rozhodl dělat, že je přede mnou, a dát do výkonu maximum. Hudba se spustila a my začali.

Všechno šlo až podivuhodně hladce, ani jedna chybička. Byl jsem na sebe hrdý. Když jsme se vraceli zpět, plácla jsem si s Rowoonem, jako bych mu předával štafetu. Z dáli jsem je sledoval. Jejich výkon byl opravdu vynikající.

Když se vrátil i on, opět se přidal ke mně. Nikdy se na nic neptal ani nic neříkal, ale vždy se ukázal v pravou chvíli, když jsem od Eunwooa potřeboval zachránit. Lehce jsem se usmál a naklonil se k němu.

,,Děkuji." hlesl jsem tiše.

,,Není vůbec zač. Nelíbí se mi, když se mračíš. Co si budeme povídat, nemám ho zrovna v oblibě." šeptl nazpátek a začal se smát. Následně si vzal balení kapesníků ze stolu, Vytáhl z nich pár a přiložil mi je na čelo. Musel jsem se smát. 

,,Budu se snažit to nedělat. Byli jste skvělí." prohodil jsem a hrdě ho poplácal po zádech. 

,,Vy lepší, ale možná bychom se tentokrát mohli dostat na první místo. Jenže jestli budeme soupeřit s vámi, určitě prohrajeme." řekl Rowoon s úsměvem. 

,,Začínám žárlit, Rowoon se v poslední době věnuje víc tobě, než svému nejlepšímu příteli." přidal se k nám Chani. Nevinně jsem se na něj usmál. Byla to pravda, takže to mohlo působit divně. 

,,Neboj se, nemám v plánu ti ho ukrást." pověděl jsem a mrkl na něj. 

,,Změnil jsem názor. Jen si ho klidně vem, irituje mě, jak je vysoký, a neustále si kvůli tomu ze mě utahuje." pověděl Chani a kýval u toho hlavou, jako by se smířil s tím, že ho nechá jít. 

,,Utahuju si z tebe, protože jsi roztomilý, když se vztekáš. Teda pokud nehraješ hry. Nechtěj vědět, kolik klávesnic vystřídá za měsíc." nadhodil Rowoon a instiktivně se chytil za ramena, protože se jej Chani chystal udeřit. 

,,Proč jsi to řekl? No to je jedno. Dlouho jsem tě neviděl s Eunwooem, pohádali jste se snad?" při vyslovení jeho jména jsem měl opět vztek, ale nedal jsem to znát. Kéž bychom se jen pohádali. Pohledem jsem vyhledal Eunwooa a vzápětí se za to proklínal. Díval se na mě. Doslova mě probodával pohledem, ačkoliv jsem neměl potuchy proč. V duchu jsem si postěžoval na jeho přítomnost. Najednou mě iritovala víc než jindy.

,,Ne. Jen teď není tolik času chodit mezi lidi. Omlouvám se, ale musím si odskočit." hlesl jsem s hraným úsměvem a odebral se na záchody. 

Nevím, jestli při mě stálo štěstí, ale soudě podle otevřených kabinek tu nikdo nebyl. Opřel jsem se o dlaždice, v nichž byly zabudovaná umyvadla a díval se na sebe do zrcadla. Usmál jsem se. Tak asi takhle vypadám, když se teď usmívám, jen samá faleš. Ale v mých očích by jeden hned poznal, že trpím. Povzdechl jsem si. Tolik jsem se nesnášel za svou slabost.

Náhle se otevřely dveře, stočil jsem k nim pohled naneštěstí jsem v nich spatřil toho, jenž byl odpovědný za můj stav. Měl jsem na jazyku nesčetné hanlivých nadávek a nehezkých slov, které bych mu řekl, ale rozhodl jsem se mlčet.

,,Aah, věděl jsem, že tě tu najdu." pověděl s tím jeho typickým úsměvem. Odvrátil jsem pohled a dělal, že tam není. Pustil jsem vodu a začal si mýt ruce. Přistoupil ke mně a zapřel se dlažbu vedle mého těla. Natiskl se na mě a políbil mě na krk. Otřásl jsem se. Vypnul jsem vodu a otočil se tělem k němu.

,,Co si sakra myslíš, že děláš?" prskl jsem po něm jedovatě.

,,Beru si to, co chci." pověděl, jako by to byla jasná věc.

,,Já nejsem plyšák, ke kterému se přijdeš přitulit, když je ti smutno, tak mě laskavě nech na pokoji!" křikl jsem po něm, ale ani to jej nezastavilo. Naklonil se k mému uchu. Zkameněl jsem, když jsem ucítil jeho horký dech na krku. Nedokázal jsem nic.

,,Ale no tak Wonnie, slyšel jsem tvou píseň. Vím moc dobře, že chceš být v mé přítomnosti, že chceš, abych se tě dotýkal, že potřebuješ slyšet ty slova, i kdyby to byla jen lež...aah ten text se mi tak hrozně líbí a tvůj tanec se mi líbil ještě víc. Byl jsi tak sexy." mluvil pomalu a tiše. Každým jeho slovem jsem byl omámem čím dál víc. Ano, takhle jsem se cítil, když jsem tu píseň psal, ale nebyl jsem si jistý, zda se tak cítím i teď.

Maličko se odtáhl a přivlastnil si mé rty. Jen na kratičký okamžik jsem se tomu poddal, dokud se jeho ruce ze studených dlaždic nepřesunuly na mé boky. Tohle bylo špatné, uvědomil jsem si, a odstrčil jej od sebe.

,,Ale no tak. Chci ti dát aspoň na chvíli to, po čem toužíš." řekl a už se chtěl přiblížit, ale tentokrát jsem mu to nedovolil a vrazil mu facku. Pousmál se a přejel si po tváři.

,,Nech mě na pokoji!" zopakoval jsem ostře. 

,,Hmm, že by to nakonec bylo tak, jak to vypadalo? Už ses nám přehoupl na někoho jiného?" nadhodil a já neměl ponětí, o čem to mluvil, ale rozhodně jsem ho nechtěl dál poslouchat. Udělal jsem krok vpřed. Chytil mě za ruku a stáhl mě zpět k němu. 

,,Takže Rowoon, jo? Ani předtím ti nevadilo, že je v tvé blízkosti a narušuje tvůj osobní prostor, kterého si tak vážíš. Pořád ses na něj upřímně usmíval. Dobrý výběr, ale nelíbí se mi to. Nutí mě to dělat věci, které jindy nedělám." pověděl a lehce se usmál. Ta jeho drzost mě vytáčela do běla. 

,,Jsem snad jako ty? Rowoon je jen přítel. Ale když už jsi to načal, měl jsem si předtím vybrat jeho, určitě by byl daleko lepší než TY." nezapomněl jsem zdůraznit poslední slovo a druhou rukou sundal tu jeho. Jenže stejně jako předtím jsem sotva udělal krok a ocitl jsem se zase natisknutý na jeho tělo. 

,,Tahle role ti tak sedne, přivádíš mě k šílenství. Mám pocit, že tě musím mít. Teď hned..." hlesl toužebně a vášnivě mě políbil. Jednu ruku mi ovinul kolem pasu a silně mě k sobě tiskl pro případ, že bych se znovu pokusil vymanit z jeho blízkosti. Bojoval jsem s ním a odmítal jeho polibky, ale čím déle jsem byl takhle blízko, tím více jsem se ptal, proč vlastně bojuji? I když jsem věděl, že to není správné, přesně tohle jsem chtěl. Opět jsem se nechal ošálit jeho rty a vyšel mu vstříc. Pootevřel jsem ústa a nechal ho proniknout dovnitř.

Natlačil mě na zeď a stále mě vášnivé líbal. Ruce z mých zad přesunul na mé boky a začal po nich přejíždět.

,,Tyhle boky prostě stojí za hřích." šeptl, když se odtáhl, a silně stiskl. Najednou jako bych se probudil.

,,Chceš mě snad mučit ještě víc? Pro dnešek už to stačilo, tak mě nech jít prosím." řekl jsem a snažil se si udržet normální tón.

,,Mučení, tohle je spíš dar. Navíc já řeknu, kdy to..." nestihl to dopovědět, protože se ozval ten vlídný hlas, který jsem v poslední době opravdu moc rád slyšel.

,,Eunwoo, to už by stačilo, čeká na tebe Moonbin se Sanhou." pronesl ledovým tónem, ale jeho tváře vypadala tak klidně.

,,Poslední dobou mě vážně štveš..." řekl spíš pro sebe Eunwoo a než odešel, pohladil mě po tváři.

Rowoon ho nejspíš neslyšel, protože stál daleko. Počkal, až Eunwoo odejde, a přistoupil ke mně.

,,Jsi v pořádku?" optal se tiše.

,,Ani nevím...co všechno z toho jsi viděl?"

,,Spíš slyšel, ale nemusíš si dělat starosti, bude to mezi námi." odpověděl s lehkým úsměvem. Odvrátil jsem pohled. Právě teď jsem se před ním cítil tak neskutečně trapně.

,,Musím ti připadat jako naprostý idiot, že?" nadhodil jsem a stále se díval pryč.

,,Ne, spíš jen zamilovaný do idiota." řekl a jelikož jsem se díval jinam, nepostřehl jsem, kdy se ocitl vedle mě. Konejšivě mě hladil po zádech. Podíval jsem se na něj. Tvářil se tak jako vždy, takže jsem nepoznal, co si myslí.

,,Jak dlouho to vlastně víš?" optal jsem se jej.

,,Tak nějak mi to došlo poté, cos ho odtáhl z té párty, kde mi předváděl, jak by se choval jako opilý." vysvětlil mi.

,,Aha." řekl jsem stroze. Nevěděl jsem co jiného na to říct.

,,Eunwooa obdivuju jako zpěváka a hlavně herce, ale jako člověk se mi zrovna nezamlouvá. Doufám, že se z toho brzy dostaneš..." ke konci zněl tak starostlivě a pořád mě hladil po zádech. Nic jsem na to neřekl, ale souhlasil jsem s ním...a i přes to jsem se do takového člověka zamiloval. 

,,Jestli nechceš, aby si o tebe dělali starosti, měli bychom také jít." řekl jemně a stejně jemně se i usmál.

,,Máš pravdu a děkuji..." hlesl jsem tiše a už se chystal na odchod, ale jeho ruka mě zastavila. Zmateně jsem se na něj podíval. 

,,Počkej! Kdyby tě viděli takhle, dělali by starosti." prohodil s úsměvem a vytáhl si z kapsy látkový kapesníček. Utřel mi s nimi slzy z tváře, aniž bych si byl vědom toho, že jsem nějakou uronil.

,,Až jednou budu potřebovat peníze, prodám tvé slzy. Nějaká bláznivá fanynka za ně jistě dobře zaplatí." zavtipkoval a já se musel smát i přes to, v jaké situaci jsem se nacházel. Ne Eunwoo ale to Rowoon byl andílek. 

,,S tebou se člověk nenudí ani když je na pokraji zhroucení." přiznal jsem se. 

,,Tak tohle slyším prvně. Neměl bys je ronit kvůli někomu takovému a už vůbec ne být na pokraji zhroucení. Vím, že to bude těžké, ale prostě ho vypusť z hlavy a když budeš potřebovat pomoc, neváhej se ozvat, ano?" nadhodil směle. 

,,Budu to mít na paměti." 

-----------------------------------------------------------------------

Musel jsem smát. I přes to, co jsem řekl, jsem se mu od té doby ani jednou neozval. Možná bych ho měl pozvat k sobě, když chtěl, abych přišel na párty. Ale kdyby mě takhle viděl, co bych mu řekl? Že místo toho, abych si držel Eunwooa dál od těla, jsem ho nechal překročit práh od mého bytu? Po tomhle by i on nade mnou zlomil hůl. 

Pokračování příště...