• THIRTY FOUR •

,,Ahoj, Jennifer!"

,,U Merlina, Draco, já se lekla!"

,,Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit...vypadáš úchvatně."

,,Tyhle šaty nejsou bohužel tak krásné."

,,Blbost, jsi v nich nejkrásnější. Půjdeme?"

,,Dobře...a kam mě vedeš?"

,,Na jedno místo."

,,Na jaké přesně?"

,,Tam, kam jsem tě chtěl vzít už dávno, ale pořád nebyla příležitost. Tak, a už jsme tady!"

,,Jsme u vrby Mlátičky...měla jsem si vzít tu vestu?"

,,Vesty netřeba, jelikož popojdeme trochu dál. Podívej...odtud máme noční výhled na celý hrad a Zapovězený les."

,,Je tu tak krásně...vidím skoro všechny hvězdy na obloze!"

,,Jennifer...chtěl bych ti něco říct."

,,Není to doufám něco jako chtěl bych se rozejí- Draco, musíš mi vždycky dávat pusu, když mě chceš umlčet?"

,,Jinak to totiž nejde, Jen. Chtěl bych ti totiž říct, že jsem do tebe strašně zamilovaný. Každým dnem si říkám, jaké mám štěstí, že jsi moje. Jsi ta nejkrásnější a nejmilejší dívka, jakou jsem kdy potkal, a chtěl bych ti dát tohle..."

,,Draco, to je přece-"

,,Rodinný náhrdelník Malfoyů, máš pravdu. Moje babička mi ho dala před rokem a řekla mi, ať ho dám dívce, která pro mě bude vyjímečná. A taky, ať to neříkám matce...babička byla skvělý člověk."

,,Draco, vůbec nevím, co mám říct. Miluju tě a nikdy jsem nepotkala nikoho, kdo pro mě bude tolik znamenat, ale ten náhrdelník nemůžu přijmout."

,,Ale je tvůj. Jsi dívka, která je pro mě vyjímečná a která ukradla moje srdce. Miluju tě, Jennifer Blacková, a prosím tě, abych ti ten náhrdelník mohl zapnout."

,,Přece jenom patří rodině Malfoyů...a já jsem Blacková. Odkládala jsem tenhle rozhovor dlouho, ale teď ti to musím říct - naše rodiny nevědí, že jsme spolu, a kdyby se to dověděli, myslím, že by nebyli příliš nadšení."

,,I kdyby mě otec s matkou měli vydědit, tak bych se tě nevzdal. A myslím, že tvoje rodina by vzala mnohem líp než ta moje, kdyby..."

,,Kdyby co?"

,,Kdybych si tě za pár let chtěl vzít, Jennifer."

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top