✧ Noah Bloom ✧

Na zkoušku, kterou ten den ještě měli, si vyšel Noah mnohem dřív, než mu stačilo. Chtěl se ujistit, že jestli na zkoušku přijde Jacob, zařídí, aby zase honem rychle zmizel. Rune se necítil dobře, a tak zůstal na pokoji.

   V místnosti, kde měli zkoušet, byl samozřejmě první. Začal tedy chystat židle a stojany s notami. Když se pustil do druhé řady, objevil se tam Mason s trochu zmateným pohledem.

   "Šel jsem si na něco na zub. Zakecal jsem se s dalšími lidmi, takže jsem přišel asi až po půl hodině zpátky na pokoj. A Jacob je pryč. Fakt, ani věci tam nemá."

   Noah právě hledal v krabici noty všech druhých houslí, a tak byl k Masonovi zády. Na tváři se mu objevil obrovský úsměv a spadl mu kámen ze srdce. Nakonec si odkašlal, nasadil neutrální výraz a otočil se k Masonovi.

   "No, říkal, že se něco stalo doma, musel urychleně odjet. Nevím, jestli se do orchestru už vůbec vrátí."

   "Cože? Co se stalo?" zeptal se Mason překvapeně. 

   Noah začal v klidu pokládat noty na postavené stojany. "Vláda zjistila, že jeho rodina vlastně uprchla ze své rodné země a jsou tady nelegálně, takže se musí vrátit."

   "Cože?! Jacob není Američan?!"

   Noah si povzdechl a podíval se na Masona. "Dělám si srandu. Nevím, co se stalo."

   Mason si oddechl a položil si na jeden ze stolů obal s pozounem. Začal se připravovat, zatímco do místnosti začalo vcházet více lidí. "A kde je Rune? Neměl by tady už být?"

   Při zmínění Runeho jména Noaha píchlo u srdce. Najednou mu přišlo, jako by Rune byl jeho mladší bráška, kterého musel ochraňovat. "Není mu dobře, tak zůstal na pokoji. Tóny na ladění si umíme všichni zahrát, ne?"

   Mason se na něj zamračeně podíval. "Jo. Jo, samozřejmě."

   I když mu zpráva o tom, že Jacob zmizel, udělala radost, Noah si uvědomoval, jak je nepříjemný. Neustále se mu totiž v hlavě přehrával ten moment, kdy v klidu vešel do svého pokoje a uviděl to, co uviděl. Cítil ten vztek, který se mu do těla nahrnul tak rychle jako nikdy. I o čtyři hodiny později ho to úplně nepřešlo.

   Noah se vykašlal na chystání dalších židlí a stojanů a šel si už nachystat housle. Když ale rozepínal pouzdro, ucítil na svém rameni jemné poklepání. Otočil se.

   "Co tady děláš?" zeptal se okamžitě Runeho, který se za ním objevil. Pohled mu spadl na jeho rty, které měl ještě stále trochu napuchlé od něj.

   "Zachraňuji svůj asociální zadek. Řekneš, prosím, orchestru, že se dnešní zkouška ruší? Byl jsem se za dirigentem omluvit, že nepřijdu na tuhle zkoušku, ale on byl vzteky bez sebe, protože mu prý Jacob oznámil, že končí a on teď na rychlo musí sehnat nového trumpeťáka."

   Rune se usmíval. V jeho očích viděl Noah čistou radost a hned se mu tak zlepšila nálada.

   "Prosím," zopakoval Rune. "Nejsem zrovna člověk, co by to zařval přes celou místnost, když mě tady stejně ještě půlka nezná snad ani jménem, a obcházet se mi je taky nechce."

   Noah se pobaveně uchechtl, přiložil si dlaně k ústům a zakřičel: "Dnešní zkouška se ruší! Dirigent musí něco vyřešit!" Všichni se otočili jeho směrem a místnost se zaplnila nadšenými rozhovory. 

   "Uf, děkuju," povzdechl si Rune.

   "Za nic." Noah si tedy opět zapnul pouzdro od houslí a hodil si je na záda. Rozhlédl se kolem, zanadával si v duchu, že tedy nemusel vůbec chystat všechny ty židle a stojany a otočil se zpátky k Runemu. "Jdeme?"

   Rune přikývl. Oba se tedy zpátky vydali na už jejich společný pokoj, kde se Noah okamžitě vyvalil na svou postel. "To je ta nejlepší zpráva dneška. Alespoň můžu spát."

   Zavřel oči, takže si nevšiml, když si Rune sedl do křesílka kousek od jeho postele, dokud nepromluvil. "Noahu?"

   "Hm?"

   "Přemýšlel jsem. A rozhodl jsem se, že ať už se stane cokoliv, chtěl bych tě doprovázet i na té druhé soutěži příští rok. Minimálně ti to teda dlužím."

   Noah otevřel oči a zapřel se o lokty. "Nic mi nedlužíš. Neber to takhle."

   "Neberu," vyhrkl Rune. "Prostě tě chci doprovázet. Vím, že to bude náročné, ale chci jít do toho. Přece jen to bude dobrá zkušenost i pro mě."

   "Musíme nacvičit minimálně tak pět šíleně těžkých skladeb plus nějaké vybrané od nich. A jednotlivá kola jsou v různých městech. Vážně do toho chceš jít?"

   Rune bez váhání znovu přikývl. Vážně vypadal odhodlaně a rozhodnutě. Na jednu stranu byl Noah neuvěřitelně rád, ale také se bál, že jak bude v době soutěže šílet nervozitou a tak, odežene Runeho od sebe. Stačilo, když viděl, jak se nemohl ovládat, když bil Jacoba a musel ho zastavovat.

   "Děkuju. Vážně moc děkuju. Tohle ti budu muset splácet do konce života."

   Rune nad tím mávl rukou s velkým úsměvem. "Bude pro mě ctí doprovázet nejlepšího houslistu Ameriky."

   Jelikož seděl Rune jen kousek, praštil ho Noah po stehně a oba se začali hlasitě smát. "Kéž by."

✧

V noci Noah nemohl usnout. Vždy zavřel oči možná tak na pět minut, než se zase probudil, pokud se tomu vůbec dalo říkat spánek. Měl hlavou plnou nejrůznějších myšlenek, kterému mu nedaly spát. Nakonec to se spánkem vzdal, vzal si své housle, kartu od pokoje a vydal se do sklepení hotelu, kde byla jejich místnost na zkoušení.

   Začal si přehrávat několik písniček, některé zvažoval na soutěž, některé vymýšlel z fleku. Byla asi jedna hodina ráno a on hrál a hrál.

   Jedna melodie, se kterou přišel, se mu nadměrně líbila, a tak se jí chytl a snažil se ji rozvést, vymyslet dál. Jakmile už ho ale nic nenapadalo, ukončil ji s plánem si vzít mobil, aby se o ni mohl pokusit znovu a nahrát. Jenže ho vyrušil hlas. 

   "Co to bylo? To bylo pěkný."

   Noah se vyděšeně otočil. Přece jen bylo mírně děsivé, aby a něj začal mluvit někdo v hotelovém sklepení v jednu hodinu ráno. Jenže to byl zase Rune.

   "Co nespíš?" zeptal se ho.

   Rune pokrčil rameny a posadil se na židli. "Nejde to. Jen co zavřu oči, vidím Jacoba. Viděl jsem tě odcházet, tak jsem se po chvíli rozhodl jít za tebou. Už mi řekneš co to bylo?"

   "Vymyslel jsem si to. Teď a tady. Možná s tím budu experimentovat i dál."

   Rune se na Noaha tázavě podíval. "Můžeš na té soutěži hrát s vlastní tvorbou?"

   "Jo, ale nevím, jestli bych na to měl-"

   "Můžeme něco složit spolu. I s klavírním doprovodem. A jestli se ti to na soutěž nebude líbit, tak budeme alespoň mít vlastní písničku."

   Ještě před několika týdny Noah neměl nikoho, kdo by ho alespoň doprovodil na jedné ze soutěží. A najednou měl člověka, který ho byl ochotný doprovodit na obou a ještě k tomu s ním skládat hudbu. A to ani nezmiňoval, že v Runem našel dobrého kamaráda, protože většinou Noaha doprovázeli naprosto strašní lidé, se kterými si nerozuměl.

   "J-jo, tak jo. Můžeme něco zkusit, klidně," zakoktal.

   Rune se s úsměvem postavil a přešel ke klavíru. "Tak v jaké to hraješ tónině?"

✧