✧ Rune Johansen ✧

Neměl tušení, proč se tak zachoval. Proč tak bránil Jacoba, když věděl, že má Noah pravdu. Bylo mu to  nepříjemné, snažil se Jacobovi vyhýbat, takže se s Noahem pohádal zbytečně. Možná to bylo proto, že šel právě za Noahem lehce naštvaný, když den předtím měli mít zkoušku a Noah to zrušil, až když byl Rune na cestě. Dneska s ním ještě mluvit nestihl.

   Vrátil se k sobě na pokoj, který byl od Noahového snad úplně nejdál. Mason na pokoji nebyl, nejspíš už šel dolů do restaurace, kde orchestr měl po celý den k dispozici nejrůznější jídlo, ale ani trochu mu to nevadilo.

   Jenže Noah mu neustále vrtal hlavou, cítil se blbě. A tak se o půl hodiny později zvedl a vydal se zpátky k jeho pokoji. Omluva ho přece nezabije.

   Když došel před dveře Noahova pokoje, ještě váhal. Neměl by ještě počkat? Co vlastně řekne?

   Už by i vycouval, ale přestal přemýšlet, vystřelil svou ruku a zaťukal. Tak, už nebylo cesty zpět.

   Jenže ho nenapadlo, že za tu půl hodinu mohl být Noah dávno pryč. A jeho spolubydlící zpátky.

   Jacob se na něj usmál. Rune nasucho polkl.

   "Noah tady není?" zeptal se.

   Jacobův úsměv nad jménem jeho kamaráda povadl. "Zase ho hledáš? Ne, není, šel se podívat do města, myslím. Odešel fakt tak před pěti minuntama."

   "Aha, tak já asi půjdu." Přerušil s Jacobem oční kontakt a zadíval se do země. Dal se na odchod. Stihl by Noaha dojít, ať už šel kamkoliv? Možná by tu možnost byla, ale Rune ani nevěděl, na jakou stranu od hotelu šel.

   Povzdechl si. A jelikož Jacob pořád stál ve dveřích, zastavil se. "Vlastně můžeme si promluvit my dva?" zeptal se.

   Nepotřebuje Noaha, aby za něj řešil záležitosti s Jacobem a ničil si tak přátelství. On to dokáže sám. A dokáže to teď.

   "Uhm, jasně," zamumlal Jacob a odestoupil od dveří, aby Rune mohl projít. Ten byl v tu chvíli tak moc rád, že pokoje nešly zamknout, jelikož byly z venku na kartu, protože Jacob by toho určitě využil rád.

   Bylo tolik věcí, co Noah ani nevěděl. Jak byl Rune jednou s Jacobem v kavárně, kde se ho pořád ptal na milostný život (Rune to zahrál do outu, že žádný nemá, aby se nepřeřekl, že ho holky vlastně vůbec nezajímají). Nebo když u Jacoba popíeli před pár dny čaj, když se náhodou Jacob spletl, kdy má začít zkouška, a tak Rune přišel skoro o hodinu dřív. Ten den začal nenávidět Jacobovu sedačku, jelikož mu jen připomínala to, jak se na něj Jacob mačkal. Nebo když jednou neodemkl auto, dokud mu Rune neslíbil, že spolu někam zajdou.

   Takových malých věcí bylo mnoho. Věcí, které Runeho zneklidňovaly.

   Pro vlastní klid zůstával u dveří. "Je mi blbý, ti to říkat tady, ale už nebudu s tebou jezdit na zkoušky a domů," vychrlil. Jacob se na něj překvapeně podíval.

   "Proč ne?"

   A tak začalo Runeho lhaní. "Budu jezdit sestřiným autem, jelikož už mám nějakou tu dobu řidičák a vůbec ho nepoužívám. Chci si zase řízení osvojit." V hlavě si začal nadávat. Neměl se tak spontánně rozhodnout s Jacobem mluvit, když nic neměl připraveného. 

   Jacob se začal smát. Vážně smát. "Rune, já moc dobře vím, že řidičák nemáš. Alespoň v tvojí peněžence žádný ne-" Zastavil se uprostřed věty. Protože si uvědomil, co právě řekl.

   V Runovi se začal rozlévat vztek, ale snažil se být klidný. "Jak sakra víš, jestli mám nebo nemám v peněžence řidičák?"

   Jacob se posadil na postel a povzdechl si. "Jen jsem chtěl zjistit tvoje narozeniny."

   "Proč? Proč se jako normální člověk nezeptáš? Znáš už i moji krevní skupinu a rodinný rodokmen nebo co? Proč jsi sakra mnou tak posedlý?!"

   Rune se naštval. Nejspíš by to takhle všechno nevyhrkl, jelikož to nebyl nejlepší způsob, když vzal v potaz Jacobovu povahu, o které mu Noah říkal, ale už se stalo. A taky se podle toho Jacob zachoval.

   Rune věděl, že je Jacob agresivní, ale i tak tohle nečekal.

   Jacob si stoupl a strčil do Runeho, až narazil zády na zeď, a tím mu málem vyrazil dech. Najednou byl Jacobův obličej nebezpečně blízko. Runeho ruce přišpendlil na zeď.

   Bál se. Tak neuvěřitelně se bál, že málem zapomínal dýchat. Pevně zavřel oči, aby se na toho šílence nemusel dívat. Hlavu otočil na stranu.

   Jacob měl neuvěřitelnou sílu, taky byl asi o půlku hlavy vyšší a posiloval. Rune si pod ním přišel jako párátko.

   Jednou rukou udržel obě Runeho paže a druhou ho donutil se mu podívat do očí. Jenže Rune neotvíral oči.

   "Jacobe, nech toho, pro-"

   "Já tebou nejsem posedlý," zasyčel mu blízko u obličeje. Rune otevřel oči.

   "Dobře. Jen mě, prosím, pusť, tohle nedopadne dobře."

   Rune si v hlavě přehrával, co mu Noah o Jacobovi říkal. Že dopředminulého roku hrál ve armádním orchestru, než šel sem. Byl to voják. Nebyla šance, že by ho přepral. Chtělo se mu brečet.

   Jacob jeho slova naprosto ignoroval. A v tu chvíli Rune ucítil jeho nechutné rty na svých.

   Tak moc v tu chvíli zpanikařil, že mu přišlo, jako by mu mělo vyletět srdce z hrudi. Začal sebou škubat, jenže Jacob ho držel až moc pevně. Nenáviděl se. Nenáviděl se v tu chvíli, že se rozhodl to s Jacobem řešit.

   Rune trhl hlavou na stranu, a tak oddělil jejich rty. Jenže Jacoba to nezastavilo a začal mu olizovat krk.

   "Pusť mě!" zakřičel Rune. Tajně doufal, že ho někdo uslyší. Jacob mu zacpal pusu.

   "Ty-"

   Najednou už na něm Jacob nebyl. Uprostřed věty spadl na zem pod Noahovou váhou, který se zjevil snad z nebe. Rune ho v tu chvíli nepoznával. Mlátil Jacoba do obličeje, jako by ho nezajímaly následky a křičel na něj.

   Rune nejprve popadl dech a rozkašlal se, než se vzpamatoval, a zachytil Noahovu paži, když se znovu natahovala do vzduchu pro další ránu. "Stačí!" vykřikl. Jacobovi už tekla krev z nosu.

   Noah se na něj podíval, pak na Jacoba a zpátky na Runeho. Jeho tělo se v tu chvíli uvolnilo a postavil se. Jacob zůstal v šoku ležet. 

   "Vypadni," zasyčel Noah na Jacoba. "Jestli tě tady uvidím, až se vrátím, zavolám na tebe policajty, přísahám."

   Jacob vypadal, jako by si najednou uvědomil co udělal. Pomalu se posadil a podíval se a Runeho. "Rune, já-"

   "Nemluv na něj," odsekl Noah. Popadl Runeho za ruku a začal ho vyvádět z pokoje. Rune se ještě několikrát otočil na Jacoba, který se natahoval na stůl pro kapesníky, než mu Noah zavřel dveře před nosem.

   "To ho tam necháme? Třeba má zlomený nos, nemů-"

   Noah se otočil a pustil Runeho ruku. "Rune. Já vím, že jsi snad ten nejhodnější člověk na světě, ale ten bastard tě teď málem znásilnil, takže i kdyby právě umíral, s klidnou hlavou ho tam nechám ležet. Teď mi jen řekni, kde máš pokoj."

   Rune přikývl a dal se do chůze, stále otřesený z toho, co se právě stalo. Za celou cestu ani jeden nepromluvil.

   Oddechl si, když uviděl, že Mason je pořád mimo pokoj. Oba vešli dovnitř, Noah zavřel dveře, zatímco Rune jen zůstal tupě stát uprostřed místnosti. Netušil, co má dělat.

   Noah k němu došel. Všechno v něm najednou změklo. "Jsi v pořádku?" zeptal se, přičemž vzal do daně Runeho hlavu a trochu s ní začal otáčet, aby ho zkontroloval. 

   "Jo, myslím, že jo," odpověděl Rune tiše. V zrcadle za Noahem jen uviděl, jak má opuchlé rty. V u chvíli mu stekla slza po tváři.

   "Sedni si," pobídl ho Noah. "Musíš být v šoku. Tvůj dech se nezklidňuje."

   Rune ho bez námitek poslechl. "Jak jsi se tam objevil?" zeptal se.

   Noah se posadil vedle něj. "Vyšel jsem si do obchodu a zapomněl jsem si mobil. Normálně by mi to nevadilo, ale potřeboval jsem mapy."

   "Aha," přikývl Rune. "Děkuju."

   "Byl jsem pryč tak pět minut, co se stalo? Co jsi tam vůbec dělal?" zeptal se.

   Rune zavrtěl hlavou. "Nechci o tom teď mluvit. Pak ti to řeknu, přísahám, jen ne, prosím, teď."

   Noah přikývl a se starostlivým pohledem sledoval Runeho, jak se mu divoce zvedá hrudník. Znovu ho chytil za ruku. "Rune, už je to dobrý, uklidni se."

   "Astma," řekl Rune mezi nádechy. "Inhalátor. V batohu."

   Noah se rychle zvedl a začal mu prohrabovat batoh. Rune se mezitím snažil soustředit na svůj dech, než mu Noah vtiskl do ruky modrý inhalátor. Rune si rychle stříkl a za chvíli už byl jeho dech téměř v normálu.

   Jenže Noahův starostlivý pohled přetrvával. Rune se na něj podíval. "Už v pohodě. Vážně děkuju."

   Noah jakoby jeho slova ignoroval. "Víš co? Mason se dneska stěhuje. Až Jacob zmizí, jde tam on a já jdu sem."

   Rune se pousmál. Proti tomu nic neměl, jelikož vážně nechtěl Masonovi nic vysvětlovat.

✧