✧ Aurora Johansen ✧

Aurora si řekla, že už nikdy nepůjde na koncert orchestru, kde Rune hrál. Zvládla by vůbec vidět jiného klavíristu na místě, kde měl sedět Rune? V jeho vysněném orchestru?

   Jenže pak za ní přišel Noah se slovy, že na nejbližším koncertě se budou s Runem loučit. Že má přichystané něco speciálního. A že by byl rád, kdyby přišla.

   Noahovi nakonec vůbec nevadilo, že soutěž nevyhráli. Sice by bylo pěkné s tím vším, co se stalo, alespoň vyhrát, ale Noah byl právě kvůli tomu rád, že skončili druzí. Nevyhrál místo v newyorském orchestru a mohl zůstat tady. V orchestru, který ho dal s Runem dohromady, a který naplánoval celou tuto akci pro Runeho.

   A tak tady seděla. Ve třetí řadě u uličky uprostřed, takže přímo před ní bylo Noahovo místo prvního houslisty.

   Cítila se trochu nesvá, když tam tak osamoceně seděla. Nikdo z jejich kamarádů nemohl přijít, i rodiče byli v práci. Když se chodila dívat na Runeho s Noahem na soutěže, byl s ní alespoň Mason, jenže ten taky hrál.

   Plně věnovala svou pozornost telefonu. Doufala, že tak vypadala zaneprázdněně.

   Když koncert začínal, všechna světla v sále se ztlumila. Lidé kolem utichly. Auroře se zdálo, že jediné místo nebylo tento večer volné.

   Pak se na bílém plátně za prázdnými židlemi hudebníků rozjel dataprojektor. A Aurora se málem zadusila překvapením, když uviděla Runeho fotku. 

   Rune se na ni usmíval přes celé plátno. Dole bylo napsáno jeho jméno, rok narození a rok úmrtí. Jinak nic. Sál byl sále zhaslý, nikdo z hudebníků nepřicházel.

   Až po několika desítkách sekund se objevil na pódiu první člověk, Juliet, která hrála na cello. Aurora s ní kdysi prohodila pár slov. Lidé pomalu a zmateně začali tleskat. Většinou se při příchodu orchestru tleskalo, ale co se dělo teď?  Proč přišla sama Juliet?

   Jakmile se ale posadila na své místo, objevil se další člověk. Přešel k bicím. 

   Pak se objevil Mason s pozounem. Posadil se na své místo.

   Houslistka, která měla hned po Noahovi nejvyšší pozici.

   Pán, co hrál na basu.

   Ella na fagot.

   A nakonec Noah. Neměl v ruce housle. K Aurořinu překvapení přešel ke klavíru. Jak to, že si nevšimla, že klavír není na svém místě, ale více uprostřed? To se tolik vyhýbala pohledu na Runeho klavír?

   Noah ji vyhledal v publiku a když se jejich pohledy střetly, pousmál se. Pak se posadil ke klavíru.

   Celý sál byl zmatený, tleskání pomalu ustalo. Proč bylo na pódiu jen sedm hudebníků z celého orchestru?

   Ještě než zhasla i světla na pódiu, aby byla opět vidět jen Runeho fotka, stihla si Aurora všimnout, jak si Noah u klavíru zvedá mikrofon k ústům. Proč tam měl mikrofon?

   Aurora se málem lekla, když se najednou přes celý sál z reproduktorů ozval hlas dirigenta.

   "Vážení hosté, děkujeme, že jste dnes přišli na náš koncert. Prosíme, vypněte si své mobilní telefony pro nerušený zážitek."

   Chvíle ticha. Pak dirigentův hlas pokračoval.

   "Dnešní koncert začíná trochu netradičně. Chtěli bychom vzdát poctu našemu klavíristovi, Runemu Johansenovi, který zemřel dvacátého čtvrtého dubna tohoto roku. Bojoval s těžkou nemocí, které bohužel podlehl. Proto vám úzký výběr hudebníků našeho orchestru nyní zahraje skladbu, kterou složil právě Rune s jeho přítelem, Noahem Bloomem, prvním houslistou. Pod jeho vedením právě uslyšíte skladbu I'll never love again."

   Aurora naprázdno otevřela pusu. Věděla, co je to za písničku. Věděla že Rune s Noahem společně pracovali na společné skladbě, kterou před finále soutěže měli téměř hotovou. Chyběla už jen slova, což měli ještě spolu napsat. To ale bohužel nestihli.

   Rune jí o té písničce řekl snad vše. Jak je krásná a pomalá, že ji chtějí nahrát ve studiu a on bude zpívat a že Noah namaluje nějaký obraz, který by byl jen pro tu písničku.

   Ještě ani nezačali hrát a Auroře už se do očí nahrnuly slzy.

   Pódium se opět rozsvítilo a fotka Runeho zmizela. Místo ní se objevilo něco jiného. Aurora to hned poznala.

   Bylo to Noahovo dílo, to bez pochyby. Jeho tahy štětcem měly specifický vzhled, díky tomu to poznala. Na malbě byl Rune. Runeho portrét mezi květinami s motýli ve vlasech. Auroře steklo několik slz po tváři. To Noah namaloval pro tu písničku a bylo to nádherné.

   Pak začali hrát. Noah píseň započal lehkými klavírními akordy a pak, k Aurořinu překvapení, vážně začal zpívat, přičemž se k němu postupně přidávali další hudebníci.

"Kéž bych se mohl s tebou rozloučit
Řekl bych, co jsem říct chtěl
Možná bych pro tebe i plakal
Kdybych věděl, že to bude naposledy
Své srdce bych rozbil na dvě části
Ve snaze zachránit část tebe."

   Aurora si zakryla ústa rukou ve snaze ztišit své vzlyky. Noah napsal k jejich písni slova. A věnoval je Runemu.

"Nechci pocítit další dotyk
Nechci začít další oheň
Nechci poznat další polibek
Žádné jiné jméno na mých rtech
Nechci své srdce dát
Dalšímu cizinci
Nebo nechat začít další den
Dokonce ani pustit dovnitř světlo
Ne, už nikdy nebudu milovat
Už nikdy nebudu milovat.

Když jsme se poprvé potkali
Nemyslel jsem si, že se zamiluju
Nemyslel jsem si, že se najdu
Jak ležím v tvé náruči
A chci předstírat, že není pravda
Že jsi pryč, zlato
Protože můj svět se točí a točí a točí
A já se s tím nevyrovnávám.

Nechci pocítit další dotyk
Nechci začít další oheň
Nechci poznat další polibek
Žádné jiné jméno na mých rtech
Nechci své srdce dát
Dalšímu cizinci
Nebo nechat začít další den
Dokonce ani pustit dovnitř světlo
Ne, už nikdy nebudu milovat
Už nikdy nebudu milovat."

   Aurora celou dobu nespouštěla oči z Noaha, i když viděla přes slzy rozmazaně. V hlavě si opakovala, jak ho zabije, že ji na tohle nevaroval dopředu. Vytáhla si z psaníčka kapesník, utřela si oči a s čistým pohledem se podívala na Noaha. A uviděla, jak mu po tváři také stekla slza.

"Nechci zažít tenhle pocit
Pokud to nejsme jen my dva
Nechci promrhat jediný moment, ooh
A nechci nikomu jinému dát tu lepší část mě
Raději si počkám na tebe, ooh

Nechci pocítit další dotyk
Nechci začít další oheň
Nechci poznat další polibek
Zůstanu na tvých rtech, zlato
Nechci své srdce dát
Dalšímu cizinci
Nebo nechat začít další den
Dokonce ani pustit dovnitř světlo
Ne, nikdy nebudu milovat
Ne, nikdy nebudu milovat
Oh, už nikdy nebudu znovu milovat."

   Všichni pomalu přestali hrát. Ještě než zazněla poslední nota, celý sál už stál na nohou a tleskal. Aurora se také nemotorně postavila a začala tleskat, přičemž vrtěla hlavou na Noaha. Nesnáším tě, naznačovala mu ústy.

   Všichni hudebníci si stoupli dopředu a uklonili se. Pak se otočili k Noahově malbě Runeho a uklonili se znovu. Aurora měla pocit, že jí praskne srdce tím návalem emocí.

   Jakmile se pódium začalo naplňovat ostatními členy orchestru, Noah se otočil k publiku, usmál se na Auroru a seskočil z pódia. Všichni ještě stáli a tleskali, a tak zvědavě sledovali, kam Noah jde.

   Došel k Auroře a objal ji.

   "Já tě zabiju," zamumlala mu do ramene. "Já tě fakt zabiju. To jsi mě nemohl varovat?"

   Noah ji pohladil po zádech. "Ještě bys to řekla Runemu. Bylo to překvapení hlavně pro něj," odpověděl.

   "Bylo to nádherný," pochválila ho mezi vzlyky. Noah ji pustil. "Fakt nádherný. Vsadím se, že Rune teď taky brečí a taky ti vyhrožuje smrtí."

   Noah se pousmál. "Nic jiného bych od něj ani nečekal."

   Aurora se krátce zasmála. Za Noahovým ramene si všimla, jak už je celý orchestr na svém místě a čekají jen na Noaha. Natáhla ruku a kapesníčkem mu utřela slzy. "Tak běž, už na tebe čekají. Nezapomeň hrát pro Runeho."

   Noah začal couvat, zatímco přikyvoval. "Celý dnešní večer je jen pro Runeho."

   To Aurora pochopila hned, jak orchestr spustil soundtrack filmu Pearl Harbour, Runeho oblíbený.

   Byl to emočně ten nejnáročnější koncert, na kterém byla. Ale zároveň také nejhezčí. Protože celý byl pro Runeho, jejího malého brášku.

✧✧✧

KONEC

(Písničku, kterou Noah zpíval, najdete v médiích. Je z filmu Zrodila se hvězda a trochu jsem si ji přivlastnila, hehe)

Wow, tak to byla jízda. Doufám, že mě nezabijete. Na mou obranu, na konci MR jsem psala, že MR mělo skončit špatně a když se mi to nevydařilo, mohli jste to čekat tady, hehe.

A víte, co mě baví? Ta fakta na konec. Takže tady je jich pár o tomto příběhu.

1) Noah ani Rune neměli o Runeho nemoci vědět až do toho finále soutěže, měli si pořád myslet, že je Rune jen astmatik. Rune měl zkolabovat a oni neměli tušit proč. Trochu jsem to upravila, heh.

2) Rune je snad moje nejoblíbenější postava, kterou jsem kdy napsala. Tohle celé téma - hudba, je mi neuvěřitelně blízké, jelikož sama hraju na čtyři nástroje a ve třech orchestrech. Rune a Noah jsou hodně jako já, tak trochu jsem rozdělila svou osobnost do těch dvou. Proto bylo pro mě neuvěřitelně těžké zůstat u původního plánu, aby Rune zemřel. Nečekala jsem, že mi tolik přiroste k srdíčku.

3) Měla jsem i fázi, kdy jsem se rozhodla, že prostě Rune žít bude. Probudí se a všichni budou happy. Ale smutný konec příběhu mě lákal nakonec víc, má to své kouzlo,a těchto posledních šest kapitol jsem psala se slzami v očích. Na druhou stranu jsem ale psala jak nikdy, tyto poslední kapitoly jsem napsala za týden. Tohle smutné téma se mi psalo neuvěřitelně dobře.

4) Momentálně se tak trochu bojím o svůj život. Pls, já normálně nejsem tak zlá, vždyť mě znáte. Schovejte ty kovadliny a pánvičky.

Tak, a teď se nejspíš plně začnu věnovat příběhu Late Night Sinners. Tak se snad všichni uvidíme tam.

✧ Děkuju, že jste tento příběh četli, hvězdičkovali a komentovali! Mám vás ráda! ✧