✧ Noah Bloom ✧

Runeho sestřenice se vdávala.

   Bylo jasné, že Rune i Aurora pojedou domů, aby se svatby zúčastnili. Co ale Noaha překvapilo, bylo, že Rune mu nabídl, aby jel s nimi. Noah ani chvíli neváhal, přece by nestrávil čtyři dny bez Runeho. 

   Až ve vlaku cestou tam si Noah pořádně uvědomil, že to znamená poznat Runeho rodinu. A ne jen rodiče, ale snad úplně celou.

   Rune Noahovy rodiče už znal, i když se s nimi viděl ještě v době, kdy spolu nic neměli. Naopak Noah mohl poznat Runeho rodiče, když se přijeli podívat na první koncert svého syna s novým orchestrem, ale to byl jejich vztah ještě v takovém bodě, že se maximálně pozdravili na chodbě.

   Takže trochu znervózněl. 

   "Když teď vyskočím z vlaku, jak dlouho mi bude trvat cesta zpátky domů?" zeptal se do ticha, které chvíli panovalo. 

   Rune protočil očima. "Tak hele. Jsi hudebník, umíš kreslit, jsi samostatný, což znamená, že tě rodiče budou milovat. A jestli tě budu muset představovat někomu jinýmu, než jsou rodiče a sestřenka, pravděpodobně na to do pěti minut zapomenou. A navíc, já tě nenutil jet."

   "Já si tak trochu neuvědomil, že tam bude úplně celá tvá rodina," zamumlal Noah.

   Aurora vzhlédla od knížky a podívala se na oba. "Proč se vždy celá ta věc s rodiči tak řeší? Navíc, rodiče si Noaha zamilovali už tehdy na prvním koncertě díky tomu, jak hrál, tady nehrozí, že by se něco pokazilo."

   Noah se pousmál. "Ví vaši rodiče, že spolu chodíme?"

   "Rune jim říkal, že s tebou chodí. Jen si nejsem jistá, jestli ví, že ten Noah, o kterém jim Rune básní, jsi ty, ten úžasný houslista." 

   Noaha Aurořina slova alespoň trochu uklidnila. Spokojeně se zase opřel o opěradlo a vydechl. Chvíli na to mu na rameno spadla Runeho hlava. Noah se natáhl pro jeho ruku a propletl si s ním prsty.

   I když se Aurora dívala z okna, Noah si všiml, jak se po nich koukla a odfrkla si. Noah znejistěl. Rune mu říkal, že se s ní nepohodl a mají to teď mezi sebou trochu na ostří nože, ale nechtěl se podělit, o co šlo. Teď se začínal bát, že šlo o něj, i když o něm ještě před minutou mluvila tak pěkně.

   Proto Noah zase Runeho ruku pustil. Ten  nijak nezareagoval.

✧

Jakmile přijeli k Runemu domů, všude panoval zmatek, i když se svatba konala druhý den. Jeho sestřenice, Nina, byla samozřejmě z Norska, ale brala si Američana, jehož jméno Noah už stihl zapomenout, a tak polovina rodiny z Evropy byla zabydlena u Johansenových doma. Nejenom, že tam bylo přelidněno, ale Noah kolem sebe slyšel více norštiny než angličtiny, díky čemuž se cítil, jako by byl na špatném místě.

   Na druhou stranu, nemusel mluvit s tolika lidmi. Jakmile ho Rune představil svým prarodičům dokonalou norštinou (Noah ani nevěděl, že rodný jazyk svých rodičů ovládá), Noah je mohl možná tak pozdravit a potřepat si s nimi rukou.

   Runeho rodiče našli až skoro jako poslední. To už Noah mimo prarodičů znal sestřenku nevěstu i její rodiče.

   Paní Johansenová běhala po kuchyni a pekla nějaký zákusek na zítřejší velký den. Pan Johansen byl pověřen vymazáváním plechů máslem, by ušetřil své ženě práci.

   Jakmile vešli, Rune se připlížil za svého tátu a zakryl mu oči, aby mohl hádat. Když jeho táta vylekaně vykřikl a paní Johansenová se na chvíli zastavila, aby se podívala, co se děje, hned vtáhla Runeho do velkého objetí.

   Noah stál u dveří a s úsměvem sledoval, jak se Rune vítá se svými rodiči po téměř třech měsících, co je neviděl. Hned jak se Rune vyprostil z medvědího rodinného objetí, začal couvat zpátky k Noahovi.

   V tu chvíli navázal Noah oční kontakt s jeho rodiči, když si ho konečně všimli. Oba překvapením otevřeli pusu, zatímco se Rune potutelně usmíval.

   "Překvápko!" řekl Rune. V tu chvíli se ztratil i Noah. Johansenovi přece věděli, že má přijet nebo ne?

   "Ty jsi ten úžasný houslista, že?" promluvila Runeho máma a Noah se musel usmát, když si vzpomněl na jejich dřívější konverzaci ve vlaku.

   Noah udělal pár kroků dopředu, aby si s Johansenovými taky potřásl rukou. "Nevím, jestli úžasný, ale jsem to já. Noah, těší mě."

   Byl nervózní. A fakt, že oni ani nevěděli, že přijede, ho znervózňoval ještě více. Řekl si, že to pak musí Runemu vyčíst.

   Jakmile ale Noah vyslovil své jméno, překvapení ve tvářích Runeho rodičů se ještě zvětšilo. Rune jim říkal, že s tebou chodí. Jen si nejsem jistá, jestli ví, že ten Noah, o kterém jim Rune básní, jsi ty, ten úžasný houslista. Noah usoudil, že v tu chvíli si Johansenovi dali dvě a dvě dohromady.

   Rune ještě došel k Noahovi zezadu a položil mu bradu na rameno. Usmál se. "Vzal jsem Noaha s sebou, snad vám to nevadí. Jen jsem chtěl, abyste ho taky konečně poznali."

   "To mi chceš říct, že můj syn chodí s jedním z nejlepších houslistů ve státech?" zasmál se pan Johansen. Když už chtěl Noah něco namítnout, ještě ho přerušil. "A nic neříkej. V programu mezi účinkujícími na tom koncertě, kde jsme byli, jsi měl nejdelší seznam významných výher a to jsi nejmladší z orchestru, když nepočítám Runeho, to si pamatuju."

   Noah sklopil pohled, zčervenal a usmál se. Slyšel, jak se za ním Rune uchechtl. "Tak já myslím, že dobrý, ještě ho budete mít raději jak mě." Vzal Noaha za ruku a začal ho táhnout pryč. "Za chvíli se vrátíme vám s čímkoliv pomoct, jen Noaha zabydlím."

  Runeho máma je ještě hlasem zastavila. "Dobře,  ale Rune, když už se budeš vybalovat, dones mi všechny prášky na srdce, co máš, chci se na ně podívat."

   Zastavili se. Rune zkameněl, jeho stiskl kolem Noahovy ruky zesílil. Noah se na něj zmateně podíval.

   Proč chtěla jeho máma, doktorka, zkontrolovat jeho prášky? Jaký prášky na srdce? Rune bral jen jeden na astma, to nedávalo smysl. 

   Rune se díval do země. Když pak pohled zvedl, na setinu se koukl na Noaha, než se falešně usmál na jeho mámu a přikývl. "Jasně, mami."

   Pustil Noahovo zápěstí a rozešel se pryč. Noah chvíli váhal, než se s hlavou plnou zmatených myšlenek vydal za ním. Momentálně mu nic nedávalo smysl. Bylo tady snad něco, co mu Rune neříkal? Lhal mu?

   Jeho tělem projel nepříjemný pocit. 

   Mlčky si z chodby vzali kufry, které tam předtím nechali, a vydali se po schodech nahoru, nejspíš do Runeho pokoje. 

   Rune si položil kufr na postel a šel za nimi zavřít dveře. Nervózně se na Noaha podíval, ale ten se jen díval na kufr ležící na posteli. "Prášky?" zeptal se jednoduše.

   "Noahu-"

   Noah se na něj podíval. "O jakých prášcích to mluvila, Rune?" zeptal se smutně, zmatený celou situací.

   Rune si povzdechl. Přešel opět ke svému kufru, mlčky ho otevřel a vytáhl velkou kosmetickou tašku. Rozepnul ji, převrátil vzhůru nohama, jenže místo kartáčku na zuby s pastou vypadlo několik krabiček s léky. Rozhodně víc, než kolik ho kdy Noah viděl brát. Vlastně ho nikdy neviděl brát více než jeden.

   Noah se nezmohl ani na slovo. Rozhodně tady bylo něco, co nevěděl. A jelikož v tom hrálo roli několik krabiček s léky, věděl, že to nebude nic příjemného. Podíval se na Runeho. 

   Začínal cítit vztek. Přece jen nebyl nejklidnější povahy, ale snažil se to nedávat najevo. Nechtěl být na Runeho zlý.

   "Já ti to vysvětlím," řekl tiše Rune.

 ✧

příští kapitola bude božííí!! já se těšííím!!