✧ Noah Bloom ✧

Den soutěže přišel. Noah nebyl nijak moc nervózní, přece jen šlo o malou soutěž, odehraje písničku a po vyhlášení může jít domů, ta horší měla teprve přijít. Taky když se podíval na seznam soutěžících, byl si téměř jistý, že to vyhraje.

   Ten nervózní tady byl Rune. Poslední dva dny teoreticky u Noaha bydlel, jedl i přespával, a neustále opakoval, jak se bojí, že mu pokazí doprovod. Noah se nad tím musel pousmát. Byl si jistý, že to Rune nepokazí.

   Seděli v zákulisí divadla, kde se vše odehrávalo. Byli až skoro ke konci programu, který byl právě někde v polovině, takže měli ještě dostatek času. Noah měl neustále u sebe housle a občas si něco zahrál, zatímco Rune seděl vedle něj opřený o svá kolena a stresoval.

   Noah si dal znovu housle pod bradu. A začal hrát melodii.

   Runeho hlava se zvedla s lehkým úsměvem. "Měli bychom to někdy dopsat," podotkl.

   Noah začal hrát kousek písně, na které začali s Runem pracovat, ale kvůli blížící se soutěži v ní už dlouho nepokračovali. Bylo to pomalá a jednoduchá melodie, ale Noah se do ní hned zamiloval.

   "Jsi v pohodě?" zeptal se Noah a ignoroval tak Runeho slova.

   "Jo," vydechl. "Jen stres. Moc stresu. Fakt se bojím, že ti to podělám. A v kombinaci stresu s mým astma se mi trochu hůř dýchá, ale budu v pohodě."

   Noah odložil své housle na prázdnou židli vedle něj. "Nepokazíš to. Na zkouškách si to kazil minimálně, to já jsem tady ta pohroma."

   "Ale nestresuješ."

   "Protože ta soutěž není důležitá. Stresovat můžu u té další."

   Rune ze sebe vydechl všechen vzduch. "Musím si odskočit," řekl a postavil se. Hned, jak se narovnal, ale zavrávoral, jako by mu snad bylo na omdlení. Noah se hned postavil a chytil ho.

   "Rune, co se děje?" zeptal se starostlivě.

   Rune ale jen mávnul rukou a zasmál se. "V pohodě. Jen se mi začernilo před očima, jak jsem rychle vstal. Jinak v pohodě, vážně."

   "Jestli ti je špatně, nemusíme vystupovat. Nechci, aby se ti něco stalo-"

   "Jsem v pohodě," nenechal do doříct větu. "Jen potřebuju na záchod."

   Noah váhavě přikývl a pustil ho. Něco se mu na něm nezdálo, ale nechal ho jít, jelikož podle jeho pohledu soudil, že chce být sám.

   A tak se posadil zpátky. Už začínal být nervózní - ne ze soutěže, ale kvůli Runemu.

✧

   Jakmile sešli z pódia za bouřlivého potlesku, Noah se se širokým úsměvem otočil na Runeho. Na jeho tváři byl konečně výraz úlevy smíchaný s lehkým úsměvem. "My to dokázali! Zahráli jsme to snad úplně nejlíp, co se nám to kdy povedlo!"

   "Bože můj, já se třepal jak ratlík," vydechl Rune. Noahův úsměv se ještě rozšířil. Pravda byla, že od toho, co se Rune vrátil ze záchodu až do vystoupení, nepromluvil. Jen přikyvoval nebo kroutil hlavou, když se ho Noah na něco zeptal. Byl tak nervózní, až se Noah cítil blbě, jelikož za to mohl.

   Nějaká žena je už hnala zpátky do šaten s informacemi, že za patnáct minut se mají vrátit, jelikož skončí poslední číslo a všichni se půjdou před vyhlášením výsledků ještě společně uklonit.

   Jakmile vešli do šatny, k Noahovi se nahrnuli dva houslisté, které si moc nepamatoval, ale byl si jistý, že s nimi už někdy hrál. Začali chválit jejich vystoupení, překřikovali se jeden přes druhého, zatímco Noah periferně sledoval, jak si jde Rune zpátky sednout. Vypadal, že se pořád úplně nevzpamatoval.

   Chvíli se bavil s jeho náhlou návštěvou, když byl najednou čas jít zase zpátky. Noah se tedy omluvila došel k Runemu. "Je čas zase jít."

   Rune se na něj ani nepodíval. "Není mi dobře, udělalo se mi nějak špatně, můžeš jít beze mě na vyhlášení?"

   Noah si skousl spodní ret. Klekl si, aby na Runeho lépe viděl. Opravdu vypadal, že je mu špatně, byl bílý jako stěna a přímo z něj čišela únava. 

   "Chceš donést vodu nebo něco? Mám dojít pro zdravotníka?" zeptal se jemně.

   "Ne, máš jít si jít pro to první místo, já budu v pohodě. Jen jsem asi vstal špatnou nohou," snažil se pousmát.

   "Rune-"

   "Běž. Jestli mi bude líp, přijdu alespoň k pódiu."

   Noah si váhavě stoupl. Nelíbilo se mu, jak Rune vypadal, ale musel jít. Otočil se tedy a hned jak vyšel ze šatny, řekl jedné paní s trikem pořadatele, že je Runemu blbě a jestli by mu nepřinesla alespoň vodu. 

   Cítil se opravdu divně. Ne jenom kvůli tomu, že měl hlavu plnou Runeho a otázek, jestli za to může on, ale i kvůli tomu, jak stál na pódiu úplně sám. Všichni měli u sebe svůj klavírní doprovod.

   Vyhlašování začalo od třetího místa. To vyhrál jeden z kluků, co se s ním začali bavit v šatně, druhé místo nějaká žena, která byla snad o dvacet let starší jak on. A když přišla řada na první místo, Noah zavřel oči.

   "Noah Bloom za doprovodu Runeho Johansena."

   Sálem se rozezněl potlesk. Noah v davu zahlédl Auroru, která tleskala trochu zmateně, nejspíš proto, že neviděla svého bratra. Kousek od ní seděla část Noahovy rodiny.

   Noah to nijak neprodlužoval. Jakmile obdržel všechny ceny a pronesl krátký proslov, zapózoval na fotku s ostatními vítězi a nedočkavě čekal, jak bude moct odejít z pódia. Jakmile co by moderátorka ukončila oficiálně soutěž, Noah rychlou chůzí opustil pódium se širokým úsměvem na tváři, že bude moct Runemu ukázat, co dokázali.

   A Runemu se nejspíše udělalo líp, jelikož čekal u pódia. Na tváři mu už pohrával také velký úsměv. Noah odložil diplom, kytici a šek na stůl kousek od něj a doběhl k Runemu.

   Vtiskl ho do medvědího objetí a zabořil hlavu do jeho ramene. "Děkuju, děkuju, děkuju," mumlal. Jakmile uslyšel Runeho smích, jeho srdce se málem roztopilo.

   "Co mi děkuješ? To ty jsi tady ta hvězda."

   Noah ho nepouštěl. "No to určitě. Bez tebe bych byl pěkně nahranej."

   Rune se začal odtahovat, tak ho Noah pustil, jenže Rune měl v úmyslu nejspíš úplně něco jiného, ne se jen odtáhnout. Jeho dlaně se zastavily na Noahově pasu a za chvíli Noah ucítil Runeho rty ne levém líčku.

   Byla to jen krátká pusa na tvář, ale i tak ho trochu vykolejila. A nejspíš ne jenom jeho. Rune najednou taky vypadal, jako by to doopravdy nechtěl udělat a nemohl tomu uvěřit, jelikož mu vyletěla ruka k ústům, jakmile Noaha pustil.

   "P-promiň, to bylo omylem, j-jak jsem se odtahoval-"

   "V pohodě," snažil se usmát Noah. Věděl, že to omylem nebylo. A věděl, že Runemu je jasné, že to ví. 

   "Já jen..." odmlčel se. Nenacházel slova. "Gratuluji, vážně."

   Nastalo mezi nimi divné ticho. Už za pár sekund začalo být téměř nesnesitelné a už chtěl Noah promluvit, když se za Runem objevila Aurora a kousek za ní Noahovi rodiče.

   Ten den už spolu téměř nepromluvili.

✧