✧Rune Johansen✧

Jeho první den měl být dokonalý. Všechno měl naplánované do poslední sekundy. Ráno měl připravit snídani pro svou sestru jako jedno z několika poděkování, že ho nechá u sebe bydlet, pak se měl vybalit, než začne vařit oběd. O půl druhé mu jel autobus na první zkoušku jeho vysněného orchestru.

   Jenže vše začalo úplně jinak. Zaspal. Spálil lívance. Zjistil, že si doma nechal snad veškeré spodní prádlo. Autobus mu ujel, druhý měl zpoždění.

   Horší den to být nemohl. 

   Do divadla přiběhl pět minut před oficiálním začátkem zkoušky. A vzhledem k tomu, že se podle jeho klavíru ladil celý orchestr, to bylo sakra pozdě.

   Navíc byl v tom divadle poprvé. Nevěděl, kam má jít, co má dělat, nevěděl nic.

   Rune jako první vběhl do velkého sálu, kde se to na pódiu už hemžilo muzikanty. A taky hned do jednoho vrazil.

   "Pardon, pardon!" vyhrkl ze sebe. Ani jeden z nich nespadl na zem, ale i tak Runeho docela zabolelo rameno. Podíval se do koho vrazil. 

   Před ním stál stejně vysoký brunet držící se za paži, kde do sebe narazili. Trochu se na Runeho mračil.

   "Tohle je soukromá zkouška," řekl mu jako první. 

   "J-jí vím," vyhrkl Rune, zatímco se rozhlížel okolo. Jeho oči se zastavily na klavíru, kde stála už řada muzikantů. Nikdo z nich nevypadal zrovna vesele.

   Ten druhý kluk uviděl, kam se Rune dívá a pousmál se. "Aha. Ty jsi ten nový klavírista? Dirigent tě zabije, až zjistí, že jsi přišel až teď."

   Rune se zpátky podíval na toho kluka. "Autobus měl zpož-"

   "Mně nic nevysvětluj," přerušil ho. Kývl hlavou. "Pojď se mnou."

   Rune zůstal stát na místě. Neměl by jít ke klavíru? Neměl by jít ladit ostatní hudebníky? Jenže v tu chvíli se sálem rozezněly jednotlivé tóny klavíru. Začali se ladit sami.

   "Pojď, pokud teda nechceš mít problém," vybídl ho ten kluk znovu. A tak Rune šel. Nejistě, nervózní, ale šel.

   Brunet ho zavedl do místnosti, kde měli všichni odložené věci. Kolem něj se válela pouzdra od nástrojů a všude byly poházené noty. Trochu se uvolnil. Byl v prostředí, které miloval.

   "Rune, že?" promluvil najednou brunet, zatímco si vytahoval z obalu housle. Vzal kalafunu a připravoval si smyčec. Byl až podezřele klidný na to, že možná už začala zkouška. Rune se k němu otočil. 

   "Jo."

   "Já jsem Noah. Tam," kývl hlavou k jedné z polic, "jsou noty. Najdi si složku s klavírem."

   Rune uposlechl a začal hledat. Když zrovna moc nevnímal, vběhl do místnosti další kluk, který si ze stolu vzal tlumítko na trubku a ještě než zase zmizel, promluvil na Noaha. "Být vámi, pohnul bych si. Dirigent už tam je." A zmizel.

   Rune se rychle postavil se složkou v ruce. Byl nervózní jak dlouho ne.

   "Klid," zastavil ho Noah uprostřed pohybu. "Půjdeme spolu."

   Vzal si své housle a smyčec, rozhlédl se kolem, jestli něco nezapomněl a pak se připojil k Runemu. Naznačil mu, ať jde jako první.

   Rune se své složky držel jako klíště, když vcházeli opět do sálu. Všechny hlavy se k nim otočily, dokonce i dirigent. Jeho naštvaný pohled propaloval Runeho jako by ho chtěl na místě zabít. "Jdete pozdě," zahřměl dirigentův hlas. Rune trochu zpomalil, připraven se omluvit.

   Jenže v tu chvíli ho obešel Noah a stoupl si před něj. "Omlouváme se," začal. "Ukazoval jsem Runemu, jak to tady chodí a tak. Neměli jsme u sebe hodinky."

   Rune zkameněl. Tak o tohle šlo Noahovi celou dobu? Proč to dělal?

   Dirigentův přísný pohled se trochu zmírnil. Jeho pohled se přesunul z Runeho na Noaha. "Samozřejmě. Zase ty."

   Noah pokrčil rameny a začal stoupat po schodech na pódium. "Jen jsem chtěl být hodný, když je Rune tady úplně nový."

   "To je sice pěkný, ale příště mimo čas zkoušky, prosil bych."

   Rune začal cupitat za Noahem nahoru. Usedl hned u klavíru, zatímco Noah pokrčoval dál. Neviděl u houslistů žádné volné místo, jen místo prvního a hlavního houslisty, jenže přece nebylo možné, aby tak mladý kluk byl-

   Noah si ale přesně tam sedl. To Runeho překvapilo snad nejvíce za celý den. Nebývají hlavní houslisté staří lidé se stoletými zkušenostmi? Zatím v každém orchestru, kde Rune hrál, nebyl hlavní houslista mladší čtyřiceti let. 

   Zatřepal hlavou. Musel se vzpamatovat a soustředit.

   Rychle si nalistoval noty, které viděl, že mají otevřené i ostatní. Pak už dirigent zvedl ruce a místnosti se ozvaly tóny první filmové hudby.

✧

"Nemůžu uvěřit, že jsi tady teprve den a už jsi mi zničil pánvičku," zamumlala Aurora, zatímco se marně snažila drátěnkou vyčistit spálenou pánev. Rune se o to už předtím pokoušel, ale ona mu prostě nevěřila.

   "Jen jsem ti chtěl udělat radost," zamračil se.

   Aurora na chvíli přestala a otočila se k němu. "Čím? Že jsem se mohla probudit skoro s infarktem, že mi hoří byt? To se ti totiž povedlo."

   "Prostě ji vyhoď," řekl unaveně Rune. "Tu už nezachráníš. Koupím ti novou. A už se ti nikdy nepokusím udělat snídani."

   Jeho sestra ho kupodivu poslechla. Nechala pánvičku v dřezu, odhodila drátěnku a sundala si rukavice. Povzdechla si. "Nemysli jsi, že jsem na tebe naštvaná. To u tebe nejde. Jaká byla zkouška?"

   Rune se kousl do rtu. Musel o tom mluvit? "Přišel jsem pozdě, i když se podle mě měl ladit celej orchestr. Ale naštěstí mě z toho vysekal jeden houslista. A tolik lidí na mě vychrlilo tolik jmen, že na příští zkoušce budu za blbce, jelikož si pamatuju tak tři lidi."

   "Kdy máte další zkoušku?"

   "Zítra, samozřejmě. Pětkrát týdně. Je to jako moje práce."

   Aurora se usmála. "Pamatuju si, když jsme byli na první díl Pirátů z Karibiků s živou hudbou a ty ses rozhodl v tu chvíli, že v tom orchestru budeš jednou hrát. A koukej teď na sebe."

   Rune se zamračil. "Zníš jako máma."

   "Taky že bez mámy tady ji nahrazuju já." Přísně se na něj podívala. Rune protočil očima.

   "Jdu si raději vybalit."

   "Doufám, že sis cestou zpátky koupil nějaký to spodní prádlo," zastavila ho ještě Aurora.

   Plácl se do čela. "Ano, mami."

   Utekl od ní a zavřel se ve svém pokoji, kvůli kterému se musela Aurora zbavit své pracovny (ve které stejně jen hrála hry na počítači, jinak pracovala v posteli). Vypadl naprosto neobydleně. Jediné, co se v něm zatím nacházelo, bylo jeho piano, postel, skříň a několik krabic. Musel si ještě pořídit nějaký stůl a židli - minimálně.

   Jenže vybalovat se mu nechtělo. A tak sedl za klavír a začal procházet noty na zítřejší zkoušku.

✧✧✧

Možná si to někteří pamatujete, někteří ne, ale vracím tenhle příběh. Naprosto s novými plány a nově napsanými kapitolami. A bude to kruté.

Tak snad se vám to bude líbit  ｡◕‿◕｡