Hněv a smutek střídá lítost,
nad emocemi se smráká,
slza ukápla, prosím dost!
Tonoucí srdce jsou všelijaká.

Matoucí je mozek nezbedníka,
jenž lituje chyb svých zřídka,
avšak city těch, co milují,
čisté jsou a spojují.

Láska k lidu či láska k zemi,
nikdy nepřevýší lásku ke zvířeti,
touha, stesk a zármutek chvílemi,
zdá se, že musí člověka semleti...