Svět pohroužil se v mlčení,
jen kapka za kapkou padá,
to není déšť, to je mžení,
průtrž mračen kapky střídá.

Vše živé schovalo se,
venku není ani noha,
jen pár stromů tetelí se,
že vláha padá shora.

Vlaštovky si povídají,
že jim voda spláchla hmyz,
pavouci zas vykřikují:
to už stačí, vodo zmiz!

Člověk schoval se do skrýší,
neví, kudy kam,
neví, co jeho srdce tíží,
myšlenky hledají záchranný prám.

Náhle vše se projasňuje,
slunce zpod mraků vykukuje,
vítá nás svými paprsky,
svítí všechny odrazky!