Ledové květy se pod kůži zarývají,

mé tělo chlad brzy přemůže.

V ruce mám deník, jehož stránky svírají,

okvětní lístky mé růže.

Každý den do něj píši,

„kdy naleznu své pravé jméno?"

Prošla jsem snad celou říši,

a stále si říkám jen – Nemo.

Toulám se světem,

sama, bezejmenná.

Odkvetlá růže bývala poupětem

a má duše – sténá.

Jsem to já, Nemo,

srdce ztracené v temnotě.

Stále hledám své pravé jméno,

díky němuž se budu cítit svobodně.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Nightwish – Nemo