Čtyři roky uběhly,
studenti se div z toho neposrali.
Maturita je za dveřmi,
maturanti mají oči zaplněné slzami.

„Začnu se učit hned po maturáku!“ nalhávali si,
všichni věděli, že realita bude jinde.
Čas ubíhal jak na běžícím pásu,
všichni čekali, až je prokrastinace přejde.

Prokrastinace je ovšem nepřešla,
všichni měli času dost.
Dokud ovšem první hrozba nepřišla,
po hrozbě v podobě slohu začala doléhat úzkost.

Úzkost za chvíli ovšem odpadla,
najednou bylo zase dost času.
Zanedlouho ovšem další hrozba přišla,
která měla podobu didaktických testů.

Po těch testech didaktických už šlo do tuhého.
Hlavy prázdné a svaťák za dveřmi,
dostali se do průšvihu velkého.
Je čas sedět celé dny nad učivem mezi čtyřmi stěnami.

Svaťák přišel a stresy jsou větší a větší,
studenti zoufají a brečí.
Hodiny tikají, dny utíkají,
studenti každou noc naříkají.

Konec svaťáku se blíží,
naděje mizí.
Studenti se ze zoufaloství ke všemu modlí,
věta „To nějak okecám.“ se stává jejich polední vůlí.

Osudný den nastal,
studenti se celý třesou a komise si mne ruce.
Na potítku se každej zpotil,
nikdo nic nevěděl o vylosované otázce.

Po strastiplných 15 minutách si každý oddechl,
ale po uvědomění si, že to není naposled, hned vzdechl.
Nakonec se to nějak zvládlo
a všem se hned ulevilo.

Všichni šli své úspěchy zapít,
plní euforie si připadali jako vládci světa.
Pomaturitní deprese na ně ale museli přijít
a všem došlo, že neví, co chtěj od života.

Přijímačky či práce na ně čekaly,
společně s uvědoměním, že je konec velké životní etapy.
Ale příliš nesmutněli,
neboť už nikdy neuvidí ty otrapy.

Tak maturita za mnou a další bizáry přede mnou. 🧍
Jinak přeju všem, co to mají ještě před sebou, hodně štěstí a těm, co to mají už za sebou, gratuluju. 🫶👏
A ano je to naprostá sračka, ale nejsem Mácha no. Xd