Jsem živá bytost.
Tvrdím, že znám lítost.
Kam příjdu to zničím.
Na všechny vždy křičím.
To co prohlásím za své je mé.
Proč by to mělo být i tvé?
No a co žes tu byl dřív.
Zmiz než napočítám do tří.
Není to spravedlivé?
A co já s tím? Už je to neměnné.
Mám to v povaze.
Vše rozhoduji po důkladné rozvaze.
Máš vztek, že to tak je?
Máš smůlu, to nezajímá mě.
Důležité je, že já se mám dobře.
Mé výmluvy jsou nekonečné jak samo moře.
Ale snažím se, zakládám spolky.
Jsou prodejné, jak lehké holky.
Také se vzdělávám.
Zvířata zavírám.
Experimenty dělám.
Na to, že je to bolí se neptám.
Vždyť je to jen zvěř bez rozumu.
Komu to namlouvám? Komu?
Když už zvěř mi přijde bezcenná.
Přichází na řadu příroda bohatá.
Uhlí, ropa, zlato, ruda.
Už to začíná být nuda.
To, že kyslík dodává,
tak bezcenné se mi teď zdá.
Beru, beru nazpět nedávám nic.
Proč taky? Vždyť chci pořád víc.
Skládky, smog a všude špína.
Pojďme si připít vína.
Když už ničím všechno kolem.
Řekl bys, že svůj druh bych ochránil vlastním tělem.
Jaký to omyl, jaký to blábol.
Proč kolem toho dělat takový frmol.
Jsem jen já ti ostatní,co mi po nich je?
Proč se zajímat, když se nejedná o mě?
Vždyť se přece tolik lišíme.
Na veřejnosti o tom mlčíme.
Rozhlašujeme o sobě jak bratrští jsme.
Ale ve skutečnosti nenávidíme se.
Diskriminace, rasismus, xenofobie.
Vždyť to na hlavu je.
Hlavně mít dostatek peněz a blahobytu.
Co mi po ostatních? Já jsem v klidu.
To, že někdo právě umírá.
Mě boužel vážně nezajímá.
Najevo dávám soucit a podporu.
V mysli však přikláním se k odporu.
A když už se najde osoba slušná.
Nastane pak chvíle krušná.
Atentát,nenávist,vražda a tak.
Dotyčného čeká jen temný mrak.
A tak bychom mohli pokračovat dále a dále.
Další druhy mají namále.
Copak se člověk nikdy nepoučí?
To to skončí vždy krvavou kaluží?
Člověk zas slíbí, že se poučí.
Ve školách, prý se zaučí.
Po kolikáte tu lež opakovat budem?
Kolikrát bude národ smuten.
Nejspíš dokud nepřestanem žít.
Ani se nedivým, že nás matička Země nechává zemřít.
Však co je nám po tom.
My nepřestanem v tom.
Jsme ti nejmoudřejší a nejlepší.
Patří to k povaze člověčí.