Kam se má inspirace zatoulala?!
Už zase jí najít nemohu!
Knihy už čekají, abych je napsala.
A já obracím se i k Bohu!

JÁ! Jako ateista!
Bože to je ponížení!
Však není tady jiná cesta,
než křesťanské pomodlení.

,,Bože, sice nejsi skutečný,
ale potřebuji abys pomohl.
Tak buď trochu užitečný!"
Achjo, kdybys mě slyšet mohl.

Ale co nadělám?
Neexistující tvor má i neexistující uši.
,,Ale jestli pomůžeš, přísahám,
že odevzdám ti svoji duši!"

Hmmm, duše...
S tím by se něco dělat dalo.
Když to řeknu jednoduše,
v mé hlavě se něco stalo!

Jako blesk z čistého nebe
nápad mě udeřil.
,,Teď už, Bože, věřím v tebe!
Inspiraci si doručil!"

Popadla sem prázdný sešit
a do druhé ruky propisku.
,,Tady se bude kniha tvořit!"
Chlubím se knižnímu popisku.

A je to tady!
Píšu jako smyslů zbavená!
V hlavě se tvoří nápady
a knížka je skoro hotová!

Dva, čtyři, šest, osum kapitol už mám!
Páni, já se ale činím!
Rukou píšu a pospíchám!
Knihu už v knihkupectví vidím!

Když dopíšu slovo poslední,
prosté a klasické: ,,Konec.",
z toho dne se stal nevšední!
Cítila sem se jak borec!

,,Knihu sem napsala!"
Mamce se chlubím.
Než se ale nadála,
ke knihkupectví uháním.

Ještě sem to stihla!
Málem mi zavřeli před nosem.
Radostí sem jihla,
když dovnitř vcházela sem.

,,Mám pro vás knihu do výlohy."
Řekla sem důležitě.
,,Ujme se rychle, mám na psaní vlohy."
Ujišťovala sem jistě.

Prodavačka si jen posunula brýle,
do ruky vzala si dílo mé,
podívala se na mě povážlivě.
,,Děláš si legraci, že?"

Její reakce mě překvapila.
Bylo to přece perfektní!
Inspirace z nebe mě osvítila!
,,Co je na tom tak legrační?"

,,Inu," řekla a posunula si brýle.
,,už jen ten obal je zvláštní."
Nevyznělo to zrovna mile.
A pravda, kreslení není mou vášní.

,,Obal můžete vyměnit.
Vím že neumím malovat."
Snažila sem se jí přesvědčit,
že neměla by to odkládat.

,,Dobrá tedy, můžeš mě překvapit."
Řekla a otevřela sešit.
Jakmile ale začala číst,
jen více se začala mračit.

,,Kolik ti je, že píšeš takové hlouposti?
Pro děti je to přijatelné.
Ale ve tvém věku je to zvláštností.
Však pro mě to není stravitelné.

Piš radši o světových problémech!
Nebo básně o životě skládej!
Jen proboha ve svých knihách
o ponících nevykládej!"

Tak prodavačka dořekla,
podala mi mou knihu zpět.
Možná sem se spletla
a Boha nemá tento svět.

Co je tak špatného na ponících?
To neví co znamená slovo Bronies?
Můj úsměv, co byl na lících,
do smutného výrazu povis.

Zklamaně domů kráčím,
knihu si k hrudi tisknu,
Vypadá to, že brečím.
Velice rychle tesknu.

Procházím kolem plakátů
z divadla, z muzea, z kina.
Pak se ale ohlédnu.
Jedna upoutávka byla jiná.

Přišla sem blíž
a pohlédla na papír oranžový.
,,Registruj se a piš!"
Vyzívá plakát nový.

Na internetu najdete cokoli.
Ale tenhle nápad mě hnedka sved.
Najdu WiFinu někde v okolí
a stáhnu si ten Wattpad!

8:08 - 8:57
Čili sem to psala 49 minut.
To je víc jak třičtvrtě hodiny. xD
Jo a je to vymyšlený.
Takhle sem Wattpad nepoznala. :'D
Počet odstavců: 26
Wow!!!
Fakt mi z tý recitační soutěže už hrabe. xD