Tik, tak, tik, tak.
Tiká budík na mém nočním stolku.
Koukám jen pořád do zdi.
Kdo by se zajímal o takovou holku?

Pravda je, že nemám co dělat.
Ségra furt prudí že si chce hrát.
Z hraček sem už dávno vyrostla.
A ještě se mi nechce spát.

Co byste dělali v mojí kůži?
V kůži antitalentu?
Nejde mi malovaní, zpěv, ani sport.
Občas jen knížku si čtu.

Ale ani to mě nezabaví.
Tak ať mi ségra poradí co mám dělat!
Když je v devíti letech tak chytrá,
ať mi poradí jak se stále usmívat!

A z čeho mi má být do smíchu?
Mám se snad smát sama sobě že nic neumím?
V týhle posteli cítím se jak v hrobě když před sebe jen civím!

Musím něco vymyslet!
Nebo se budu nudit do smrti nejdelší!
Musím zkoušet nové věci!
Cokoliv bude přijatelnější,
než koukat na zeď jak imbecil.

Zkouším malovat.
Teda pokud se dům jedním tahem počítá jako obrázek.
Nepřišla sem na to jak to udělat jedním tahem,
tak složila sem ho z více čárek.

Nikdo by to nepoznal,
ale já radši hraju na jistotu.
Další na seznamu bylo:
Věnovat se sportu.

Všechny sporty které sem zkusila
mi způsobily modřiny a jiná zranění,
nebo přinejmenším trauma z létajících a padajících věcí.
A hloupé míče honění
odradilo mě silnou křečí.

Pak sem zkusila zpěv.
No, spíš to bylo skřehotání.
A jen co učitelka dořekla přivítání,
už mě hnala ze dveří ať si radši nechám vyříznout jazyk.

Tak sem se sklesle dopotácela domů
a rozvalila sem se na posteli.
Jako to normální člověk udělá až v neděli.

A budík na mém nočním stolku
zase začal to svoje tik, tak, tik, tak.
Aspoň že tak.
Aspoň můj budík něco umí.

9:28 - 9:52 (24 minut)
Wtf?!
Fakt mi z toho už hrabe. xD
Měla bych jít spát. :/