Ano, povídku jsem šoupla do růžové.

S tetou Wikipedií, jsem se radila, jaký útvar je vlastně povídka.

Jako děvče, školou již nepovinné, mám jen určité své dojmy a byla jsem překvapená kolik vymezení povídky existuje. Různí se podle národnosti, co však je asi stejné pro všechny, jde o popis jen určité události, krátkého období. Postavy nevykazují žádný nebo jen minimální vývoj osobnosti. Neměla by přesáhnou délku 50 000 slov, ale to už záleží.

Ano je to růžové a to hodně, potřebovala jsem nějaký hřejivý pohled. Zde je použité pozadí s orosenou pavučinkou a na něj jsou dané nálepky, princezen. Nechala jsem je lehce průsvitné, takže je možné dodat i jiný prvek, třeba starou Vespu.