Poslední dobou se zaobírám tématikou národnosti, rasy, sexuální preference.
Hodně v mém okolí si všímám xenofóbů, rasistů a třebas i homfóbů.

Jedna z mého okolí se rozčilovala nad tím, jak bílou panovnici může hrát černoška.

Tehdy jsem si uvědomila, jakým komplexem opravdu trpíme.

Nejsme zvyklí na to, že někdo vypadá odlišně, ale tu roli zvládá zahrát tak, jak se to očekává.

Ne, ani já sama nejsem zcela bez rasových předsudků, snažím se uvědomovat si však, že ten problém tu je.

Teď je důležité, abych jednou naučila své děti, že to že někdo má kůži se zelenými kolečky je úplně v pořádku. Stejně tak i, že je v pořádku pokud chce být holka bagristkou, neurochirurgem nebo i švadlenkou a stejně tak i chlapce, že pokud chce dělat balet, být pečovatelem nebo jen fotbalistou je to tak v pohodě.

Nemusí se divit, pokud si venku dají pusu dva kluci, nebo dvě holky, nebo se pusinkují ve skupině. Prostě aby to pro ně bylo normální a vůbec se nad tím nepozastavili.

Problém však budou prarodiče a okolí, snad budu tak silný rodič a překřičím ty strašpytli.

Příště zamilovaná dvojice bude víc vidět.