Pohled: Lesya

"Lejsi, asi si neuvědomuješ, že je dneska úplněk. Co hodláš dělat?"
Líně jsem se otočila za vystresovaným hlasem dívky.
"Necháme Nari, aby se trochu proběhla." Odpovím možná až příliš klidně.
To znepokojilo vysokého blondýna sedícího vedle mě.
"Jsi si tím jistá?" Podezíravě mě probodával očima.
"Jsem si tím jisto-jistě jistá. Kam by tak mohla jít? Z hor se jen tak někam nedostane a bude lehké jí pak najít."
Soo jen zvedla jedno obočí a raději se vrátila na své místo u krbu.
Hodila jsem na lesknoucí se dřevěný stůl další kartu a bez náznaku jakýchkoliv emocí se podívala na Jina přede mnou. Vypadal trochu nejistě, z čehož jsem usuzovala, že mu moje karta moc nepomohla.
"Měním na srdce." Oznámil a přihodil vrška.
Střelila jsem pohled na usmívajícího se Giho a taky jsem se musela usmát. Ale co, falešnou naději musí jednou mít každý.
Blížil se konec naší docela dlouhé a tiché hry. Dávno jsem měla já a Suga v rukou prázdno a jen jsme se dívali na trápící se Jina s Joonem.
"PRŠÍ!!" Křikl radostně starší a mrskl kartou o stůl.
Joonovi se jen zkroutila tvář do nespokojené grimasy a vyložil jeho zbívající karty.
"Jestě jednu?" Zeptal se s nadšením pro hru YoonGi a upavil si světlé vlasy.
"Hrajte teď beze mne." Zvedla jsem se a jakožto vítězka všech šesti kol se odebrala ke krbu k ostatním.
Jack mi vyskočil na stehna jakmile jsem si těžce sedla na gauč a opřela si znaveně hlavu o rameno mého přítele.
"Lesyo, skoro nespíš, hrozně moc sportuješ a vracíš se celá zničená. Dej si chvíli pauzu." Pohladil mě něžně po vlasech.
"Dneska budu odpočívat. Jedeme do bazénu." Pousmála jsem se a zavřela oči.
"Už tě vidím na začatku toho nejdelšího tobogánu co tam budou mít..."
Radši jsem mlčela, protože měl Tae pravdu.
Uklidňující zvuk praskání ohně v pozadí doprovazely tiché písně z rádia a já pomalu upadala do spánku. I kdybych se tomu bránila všemi možnými způsoby, spánek by mě pohltil tak jako tak.

Pohled: SooJin

"Probudí někdo to štěně?"
Do nohou se mi propletlo malé chlupaté zvířátko a žádalo pozornost.
"Ty ne..." Pousmála jsem se.
Prstem jsem mířila na jiné stvoření spokojeně podřimující, roztáhlé po celé délce gauče.
"Probuď jí ty. Není YoonGi aby tě zabila." Strčila do mě o něco větší hnědovláska.
Jen jsem pokrčila rameny a mírně šťouchla Lesyu do tváře. Vyčkávající, kdy se probere, jsem poklepávala nohou.
Najednou ale přišel Hobi: Zatřásl s Lesyou a skoro jí svou silou shodil na zem. Jak jsem očekávala, Lesya po probuzení probodla Hobiho pohledem a nevrle si sedla.
"Co je tak důležitého, že jste mě museli vzbudit?" Sykla a protahla si bolavý krk a záda.
"Jedeme do toho bazénu." Odpověděla jí s klidem Nari a šla za Gim do pokoje si vzít potřebné věci.
Lesya mezi tím vstala a šourala se v chlupatých papučích ke dveřím místnosti.
"Sejdeme se v půl před hotelem." Oznámila a zmizela za rohem do chodby vedoucí ke schodišti.
Pokrčila jsem rameny a sedla si do křesla před hřející krb. U něj se mnou seděli další dva kluci co též nešli do již zmíněného bazénu: Jin a NamJoon. Celou dobu sezení na místě a tupého zírání do ohně jsem přemýšlela, co budu dělat. Došla jsem k možnosti, že nedokážu vymýšlet možnosti...

Pohled: Nari

Jela jsem na zadních sedadlech Jinova osobního vozu, který momentálně řídil Hoseok, s partou přátel konečně někam jinam, než na sjezdovku. Byla jsem součástí jedné velké tlačenky lidí, protože sedět s JungKookem a Sun v zadní části auta byl horror. No... rozhodně lepší, než kdybych jela s Lejsi. Nikdo, krom Vho, se neodhodlal nastoupit k ní do vozu.
Odšoupla jsem se co nejblíže k oknu a raději pozorovala bílou plochu za ním.

Auto zastavilo před modrou budovou s nápisem aquapark.
Moc jako aquapark to nevypadalo.
Rychle jsem vystoupila, nehodlala jsem se mačkat s těma dvěma už ani sekundu. Doběhli jsme hyperaktivního TaeHyunga a Lesyu až u vchodu do bazénu, kde na nás laskavě počkali.
"Dvě hodiny, míň ne." Promluvila za oba blondýna a nechala se pohltit automaticky se otevírajícími dveřmi.
Hoseok, momentálně nejstarší člen skupiny, jen pokrčil rameny a radostně Lesyu následoval. Konec konců, jako my všichni po něm.
Jakožto asi nejrozumnější tady, jsem se vydala zaplatit vstupné, rozdala jsem magnetické čipy v náramkové podobě ostatním a šla jako první dovnitř.
Pak se všeho ujala Lesya: Přednesla nám únavnou přednášku o bezpečnosti a varovala upíry před jakou koliv blbostí co udělají, pak stanovila místo setkání a ohlásila rozchod, sama se pak za doprovodu Kooka, Taeho a Hobiho vydala k tobogánům. Vzala jsem Sun a Jimina a šli jsme se naložit do výřivky kousek dál.

Pohled: Lesya

Jako dítě těšící se na novou hračku jsem se i já těšila na dlouhou trubici plnou zákrutů.
Vyběhla jsem trochu klouzavé schodiště a zastavila u menší fronty, načež mě doběhli kluci a zařadili se za mě.
"Pak půjdem na ten širokej, dáme si závody." Tae plácl JungKooka do zad že málem ztratil rovnováhu.
Naštěstí se udržel a nerozplácl se na kovové schody. Asi by to bolelo.
"J-jo, klidně." Odpověděl mezi kašlem mladší.
Hoseok využil situace a tajně se proplížil okolo mě a už čekal na zelené světlo, co mu mělo dát povolení ke startu.
"Hej... Jak sis to mohl dovolit?" Sykla jsem na něj s úsměvem na rtech.
"Starší mají přednost." Poslední slovo protáhl do radostného křiku, jak se jeho prdel klouzala po proudu vody protékající tunelem.
Jen jsem nad ním zakroutila hlavou a převzala jsem jeho pozici v čekání na zelenou ledku.
Po rosvícení imitace semaforu mou oblíbenou barvou jsem se odrazila rukama od stěn a vklouzla jsem do tmy. Trvalo ovšem pár sekund, než se tma změnila ve svítící proužky a šipečky po stěnách tobogánu. S úžasem jsem to sledovala, přiložila jsem k barvám ruku a nechala jí se klouzat po navlhklé stěně.
Jednou ale konec přijít musel a tak jsem svým bezmocným tělem pleskla do vody na konci tunelu. Prohrabala jsem se k hladině a nadechla se. Slyšela jsem Vho hlas, teplo jeho ruky a a tak jsem se jí chytla. Měla jsem pořád zavřené oči, než jsem pocítila sucho a promla si je, abych se zbavila vody v nich.
"Veď nás Kookie." Hlesl Hobi.
Můj zrak, stejně jako ten JungKookieho, směřoval k široké plastové ploše říkající si tobogán. Bylo to prd oproti pravému tobogánu.
Došli jsme k jeho začátku a seřadili se to čtyř pruhů.
"Tři..." Začal Tae s odpočtem. "Dva, jedna..." Všichni se připravili. "Teď!" Křikl a všichni jsme se odrazili a jeli dolů.
Vítězem může být jen jeden a vzhledem k mé výšce a váze, která mě popoháněla vpřed, jsem to byla já.
"Vítěz!" Hodila jsem rukama v pěstech nad halvu.
"Jak jinak..." Máchl rukou Hoseok.
Jen jsem se zazubila a už se dívala kam se vydáme dál.

Pohled 3. Osoby

Momentálně ležící Sun ve výřivce se zabavovala sledovaním jiných lidí, držela si od nich však odstup, než k ní přišel Kook, objal kolem ramen a krátce objal.
"Musíš se tu hrozně nudit." Věnoval jí úsměv.
"Nenudím. Mám ráda, když nic nedělám..."
Zarazila se, když se lekla rukou, co jí přistály na očích.
"Lesyo..." Vydechla, když ucítila hrubé dívčí ruce s dlouhými prsty.
Lesya se jen zazubila a dala své ruce z obličeje mladší dívky.
"Moc snadno mě uhádneš..." Zakroutila hlavou a sedla si na studené dlaždice kolem výřivky.
Když tu byla ona, byl tu i TaeHyung, zázračně i s Hobim. Oba dva se ale přesunuli do teplé vody a nechali si své záda masírovat proudy vody.
"Nechápu, jak tady můžete jen tak sedět." Pohlédla na Nari a nasledně i Jimina.
"Je tu klid." Nari jen pokrčila rameny a ponořila se víc do vody.
Blondýna jen zvedla své koutky úst do úsměvu a zvedla se. Rozhlédla se po nějaké zábavě, než se její dětský pohled zastavil u malého koupaliště pro děti.
"Budu si když tak hrát opodál." Oznámila a ostatní už mohli vidět jen její svalnatá záda.
Posadila se na kraj bazénku a sledovala děti co si hrály s nafukovacím míčem. Položila se pod plastovou, velkou houbu a odpočívala.
Její tělo bylo obklopeno vodou hlubokou tři centimetry držící se pod houbou.
Zavřela oči a chvíli odpočívala, to ale nevěděla, že jí čeká překvapení. Ze špičky atrakce se začala lít voda. Sprška Lesyu dost zaskočila, zvedla se prudce do sedu a zlostně pohlédla na plastové monstrum, co jí vyrušilo.
Objala tělem nohu červené houby a začala s ní mírně třást, nebo se o to aspoň pokoušela. Trochu do ní bouchla pěstičkou a usmala se nad sebou.
Je fakt, že se na ní ostatní dívali, jako na někoho, kdo není z tohoto světa, ale vůbec jí to nevadilo. Ráda si hrála a označení štěně, jenž jí dal NamJoon, se k ní momentálně hodilo.
Stoupla si, nepouštíc plast a podívala se přes vodopád po okolí. Se zájmem si prohlížela padající vodu kolem ní, jakoby nic podobného neviděla. Jemně se jí doskla dlaní, voda jí protékala kolem prstů.
Rozhodla se to viděl ze vnějšku. Odcupitala tedy z vodní záclony a odstoupila pro větší rozhled.
Nejdřív se na to koukala s nakloněnou hlavou na stranu, pak vzala ruku a dlaní pleskla do proudu vody. Na obličeji se jí rozzářil úsměv a zopakovala to. Zalíbil se jí ten zvuk a hlavně to, co voda udělala po nárazu její dlaně. Musela se i uchechtnout, jestli nad sebou, nebo nad vodou se asi nedozvíme.

Mezitím si ostatní povídali o zabavném tématu, jak ukázal neutichajícího Vho smích.
"D-dobře, už můžete přestat." Řekl mezi smíchem a setřel si slzy.
JungKook se přestal křenit a pobaveně sledoval zarudnutý TaeHyungův obličej. Stejně tak i Hoseok se rychle uklidnil a svůj pohled přesunul k člověku, co se k nim přidal do výřivky. Tae se musel hodně snažit, aby se nazačal zase smát.
Muž co přišel si mlčky sedl dál od party a rozložil ruce na kraj výřivky. Měl světle hnědé, až slámové vlasy v gentelmanském účesu a nepřítomný pohled. Nebyl zas tak starý, něco kolem osmnácti, možná devatenácti let. Na těle mu byly vidět svaly, byl upravený a krásně voněl.
Hoseok si ho nepřátelsky prohlédl a potichu si povzdechl.

Lesya si už dostatečně vyhrála a raději se rozhodla vrátit. Cestou nahodila svůj šarmantní pohled a jako modelka si to mířila ke svým přátelům. Moc dlouho jí to nevydrželo, když už z dálky vykřikla svoje "ahoj" a skoro se rozeběhla k výřivce.
Kluk sedící s její partou je tejemně usmál a trochu pozvedl hlavu. Čehož si všiml Hobi, co z něj nespustil pohled.
Vysoká dívka přiběhla k okraji a rychle vlezla do vody. Každý by očekával, že ze své patry někoho praští a ještě jednou zopakuje pozdrav, zatím co se bude smát, ale to ona neudělala. S přehnaně šťastným úsměvem se vtiskla do náruče muže.
Všechny to dost zarazilo.
"Jak je to dlouho, co jsme se neviděli?" Byla první věta co řekla.
"Pár let už to bude." Promluvil hlubším, ale jemným hlasem.
Bylo poznat, že ho trénuje zpěvem, že se o něj dobře stará.
Znepokojený a žárlivý Tae si trochu odkašlal.
"Oh, pardon." Lesya pustila o něco staršího muže a obrátila se k svému příteli. "Tohle je můj nevlastní bratr Sehun." Představila muže po svém boku, který se mírně uklonil.
"Tak tohle jsou tvý přátelé?" Prohlédl si partu, ale jen Hoseoka arogantně přehlédl.
"Ano. Můj přítel TaeHyung, tady to je Sun, Kook, Jimin, Nari a H..."
"Hoseok, Jung Hoseok." Pyšně zvedl hlavu a pousmál se.
"A-ano, jak ho..."
"Známe se z taneční školy."
"Bohužel..." Doplnil Hoseok.
Lesya si je jen nechápavě prohlédla, ale nechala jejich problémy zatím stranou.
"Proč jsi tady?"
"V Seoulu je moc lidí, chtěl jsem na chvíli utéct někam jinam."
"Seoul? Ty taky žiješ v Seoulu?" Nestačila se ani divit.
"Ano, chodím tam do hudební školy."
"Co? Jak to, že jsem tě tam ještě neviděla?"
"Protože jsem v jiné..."
"Jsou dvě, perou se o to, kdo bude mít větší moc... A soutěž na konci tohohle roku to vyřeší." Vpletl se do rozhovoru trochu podrážděný hlas jinak radostného Hoseoka.
"Aha..." Lesya trochu posmutněla.
Tae si ji vzal za pas blíž k sobě a pohladil po vlasech, aby ji trochu uklidnil. Lejsi si všimla, že mezi jejím bratrem a Hoseokem není něco v pořádku, ale teď to vážně nechtěla řešit.

Byl čas rozloučit se a odejít. Již převlečení a připravení nastoupit do auta a odjet zase zpátky, stála naše skupina u kufru auta a něco řešili.
"Co kdybychom těm doma připravili překvapení?" Navrhl Kook.
"Jaké by sis představoval?" Vypadalo to, že to Lesyu zaujalo.
"Vtípek? Am... Že byl někdo unesen?"
"To je suchý..." Začla přemýšlet. "Hoseok zakousl Sun?"
"No te je lepší ten Kookův nápad" Odfrkla si Sun a opřela se víc o bok auta.
Lesya se jen ušklíbla a šla k volantu.
"Počkej! Ty budeš zase řídit?" Vyděsil se Hoseok a rychle k ní popoběhl.
"Hele... Neřídím tak špatně..." Zamračila se. "Lepší, než by řídil Tae."
"Co takhle, aby Jimin tentokrát jel s Vm a Lejsi a my s Hoseokem a spol dojedem do chaty jim oznamit, že se vybourali?" Přišel k nim Kook.
"Ale jo, to by šlo." Zazubila se blondýna a nastoupila do auta.
"Jen aby to nebyla pravda..." Povzdychl si Hoseok a šel do Jinova vozu.
"Neměj strach. Lejsi jezdí jak šílenec, ale nevybourala by se." Na místo spolujezdce si sedla Nari.
Neměla v úmyslu strávit další cestu vzadu s Kookem a Sun.
"Parto? Vážně to musím být já?" Jimin, trochu nervózní, nastupoval na zadní sedačku světle zeleného sporťáku.
"Jo. Snad se nebojíš." Ohlédl se přes sedačku Tae.
"Ne... Jasně že ne." Snažil se o nebojácný tón, ale nějaká nervozita tam byla.
"Fajn Hobi, jedem. Zastavíme nedaleko. Jak je ta cesta do lesa." Řekla přes otevřené okénko obávaná řidička a vycouvala.
"Sejdeme se tam a promyslíme, co dál." Zasalutoval Hobi.
Všichni nastoupili i do druhého auta a Hoseok mohl ject.

Jak se řeklo, zastavili kousek od své chaty na široké lesní cestě.
"Tak fajn... Jeďte tam. Vybourali jsme se a potřebujem pomoct. Zaveďte je do tamtoho lesa." Ukázala na protější les. "Schovám auto a budem tam čekat. Pak na ně bafnem."
Všichni hned pochopili, co Lesya myslí "bafnutím". Prožijou si horror.
"Tak nastupovat." S pobízejícím gestem se zase Hobi vratil do auta.
Lesya přeparkovala auto hlouběji do lesa a šla s Jiminem a Vm do lesa přes cestu.

Uběhla asi hodina. Před lesem zastavilo auto narvaný lidmi. Když vystupovali, málem se pozabíjli, ale to je vedlejší.
"Kde jsou?" Otočil se starostlivě lídr na o něco staršího kluka.
"Tam někde." Máchl do nitra lesa.
Sun, Nari, Kook i Hoseok měli stále na obličejích falešné vystrašené pohledy.
"Jak se dostali tak daleko od cesty?" Joon se s nevěřícným kýváním hlavy a podezíravým pohledem prohlížel temnotu lesa.
"To... To jsem taky nepochopil." Něco plácl.
Joon ale jen pokrčil rameny a vedl skupinu do hlubin lesa.

"Fajn, jsou tady." Špitla z větví stromu Lesya na své kumpány dole.
Tae a Jimin na sebe mávli a jen čekali na příležitost, kdy vyběhnout.

Početnější skupina prošla kolem dvou stromů. Joon se zarazil a podíval se kolem.
"Tady něco ne..."
Zarazil ho těžký pád větve ze stromu a šustění v kroví.
"Tak fajn... Vylezte..."
Hoseok s ostatními, co to věděli, nic neříkali.
Tae a Jimin se ale nehodlali jen tak vzdát. Dělali ještě pár zvuků, zatímco se Lesya připravovala na své překvapení.
Joon a spol jen stáli, trochu klidní, když věděli, že je to jen vtip. Klid přerušilo mohutné vití kousek od nich. Joon ustoupil o krok a rukama naznačil, ať jsou všichni za něj.
Jimin a Tae se zatím rozhodli vyjít zpoza svých úkrytů, ale něco je vystrašilo a tak se rozeběhli k ostatním s křikem, že je tam něco velkého a chlupatého.
"Kde je Lesya?" Zeptal se okamžitě, když zastavil ty plašany.
"N-nevíme. Rozdělili jsme se, jakmile nás začalo honit to stvoření." Udýchaně se opřel o stehna růžovovlásek.
"Jaké?"
"Vlkodlak." Odpověděl pro změnu V.
"A nebyla to náhodou jen Lesya..."
Oba pokrčili rameny. Za jejich zády a před očima ostatních se z temnot ale opravdu vynořil velký vlkodlak.
"Zpátky." Zavelel Joon.
V a Jimin se na sebe nechápavě podívali.
"Bylo tohle v plánu?" Špitl na ně Hoseok.
"Nevím. Lesya měla svůj." Vrátil mu odpověď Jimin a šel k němu blíž. "Mimochodem... Kde je Nari?"
Hobi se ohlédl, ale dívka nikde.
"Tohle se nemělo stát." Zasyčel.
Vlkodlak zase mohutně zařval a vykročil vpřed. Na což Joon reagoval přeměnou v upíra.
"Počkej Joone, co když je to jen vtip? Co když je to Lejsi?" Šeptem k němu promluvil Jin a chytl ho za ruku.
"Lesya nezvládne ještě úplnou přeměnu. Nemůže to být ona."
"Ale co by dělal vlkodlak tam vysoko v horách?"
Joon pokrčil rameny a ustoupil o několik kroků.
V tu chvíli ze stromů dopadl ledně na zem další člen party.
"Když to nejsi ty... Kdo to je?" Otočil hlavu na stranu Joon, když vedle něj přistála.
"Může to být úplně ranom vlkodlak." Pobaveně pokrčila rameny. "Ale tohle... Je Nari." Ukázala na stvoření před ní.
"Co teď?"
"Nic, nechte jí si zaběhat, zítra ji najdem."
"Umrzne..."
"Vím v kolik zachází měsíc... Budu tu včas."
"Fajn, pokud se ale něco stane, bereš si to na svůj trikot."
Lesya mírně přikývla a obrátila se.
"Běžte k autům."
Všichni nic nechápajíc se obrátili a šli z lesa k silnici. Joon s Lesyou ještě zdrželi vlkodlaka, respektive Nari.
Jakmile se všichni nasáčkovali do aut a Joon s Lejsi přiběhli, rychle odjeli aby je vlkodlak neměl šanci pronásledovat.

V chatě se pak všichni sešli ve společenské místnosti. Lesya se dohadovala s Gim ohledně Nari, nelíbilo se mu to. Ostatní si jen povídali, jako vždy.

Blížila se půlnoc a znáte to: Připití na nový rok co se zvrhne v opitou SooJin, lampionky, smích, jídlo... Hlavně jídlo a chození spát v šest ráno. Tady to nebylo jiné.

Šťastný nový rok!

Beam! Zdravím všichni závisláci a závislačky. Počkat... Kolikátého je? 15.2.? Am... Vůbec nemeškám, ne,ne. Tak prej šťastný nový rok no. 😅 Užijte si zbytek roku. A já se snad někdy dokopu k další kapitole a u ní: Čuuuuuuuus!