Samuel:
Seděl jsem na mém dlouhém parapetu okna a hleděl z něj. Přemýšlel jsem o našem momentálním vztahu s Lewisem. Také jsem nemohl přeslechnout televizi, stal se velký požár v novém bistru. Zrovna tam jsem chtěl moc jít..

Uslyšel jsem zaťukání, vrátil jsem pohled k oknu. Hned jsem poznal, že to je on. Opatrně jsem položil ruku na okno, zíral jsem při tom do tmy. Moje gesto mi oplatila další ruka, Lewisova. Položil ji na sklo okna, kéž bychom se ale mohli doopravdy dotékat.

Více jsem se přimáčkl k oknu a on se konečně u něj ukázal celý. Jako by vyšel ze tmy. Teď jsem uviděl jeho černé vlasy, které měl skoro všechny spadané přes obličej. Nemohu taky zapomenout na ty obří křídla.. musím ho pustit dovnitř.

Otevřel jsem okno a odstoupil od něj. On tam chvíli čekal, ale nakonec se dovnitř vydal. Silný vítr okno za ním zabouchl. Začalo mi bušit srdce, měl jsem pocit, že se tady právě zhroutím.

,,Proč čekat na někoho, kdo tě nezajímá takovou dobu?" řekl a já to ještě chvíli zpracovával. Jeho přítomnost mě dělala více nervózním, než být mezi davem lidí.. a to jsem opravdu velký, VÉÉÉLKÝ introvert.

,,Lewisi." konečně jsem se probral, a musel jsem ho oslovit? Co chci vlastně říct??

,,No." chytl se za krkem. Tyhle malé náznaky nejistoty mi naháněly vždy husí kůži.

,,Omlouv...." rozmyslel jsem si to. Ne, nebudu se mu omlouvat.

Odhodlaně jsem se k němu přiblížil, hned na to stáhl své křídla. A teď co? Mysli, Samueli...

Lewis:
Chvíli na mě civěl. Úplně jsem zapomněl, jak se v jeho přítomnosti chovat. Nemůžu se dál dívat na jeho nevinnej obličej.. neměl jsem sem chodit.

Otočil jsem se, ale on mě rychle chytil za ruku. Přitáhl si mě k sobě a stoupl si na špičky, políbil mě. Strašně jsem se překvapil, ale zapojil jsem se do polibku. Opatrně jsem ho u toho chytl za tvář a více se skrčil.

Odlepili jsme se od sebe, neměl jsem slov. Proč zase cítím to velký spojení, který nemůžu slovama popsat?

,,Líbil ses mi od dne, kdy jsem tě poznal, Lewisi." udýchaně řekl. ,,A vím, že jsem to pokazil... ale bál jsem se, i teď se bojím, jak na to vlastně bude společnost a matka reagovat."

,,Co se tedy změnilo?" podíval jsem se na něj zmateně.

,,Chci to překonat. Chci být s tebou, a to neříkám, jen proto, že jsem ti ublížil... říkám to proto, že....." nedokončil svou větu. Prosím, dokonči to. ,,.....jsem se do tebe zamiloval, Lewisi." odlehčeně si oddechl a vážně se na mě podíval.

Tenhle kluk se mi objevil v životě, jako kdyby tam už celou dobu byl.

,,Taky tě miluju." sykl jsem tiše. Nikdy jsem tyhle slova nevyslovil nahlas.

Samuel sklopil pohled, viděl jsem, že se červená. Upřímně, já taky.

,,Pojď sem." natáhl jsem k němu ruce. On mi rychle skočil do náruče, silně jsem si ho k sobě mačkal.. trochu jsem s ním pohupoval.

Kdyby tak věděl, co jsem před pár hodinama udělal.. zas si to neodpustím. Ale teď ho nemůžu ztratit. Jeho přítomnost mě drží před tím vším zlým, co bych moh zase udělat. Je pro mě až moc dobrej.

Dal jsem mu pusu do vlasů, ještě jsme se chvíli mačkali.. potom se ode mě odtáhnul, chytl mě za ruku a šel se mnou pryč z pokoje.

,,Nemáš dole matku?" byl jsem zmatenej.

,,Odjela do práce." bujaře odpověděl. ,,Půjdeme se najíst." Došli jsme do kuchyně.

,,Víš, co bys moh ještě tak jíst..." nemohl jsem si to odpustit. Další věc o jeho přítomnosti totiž byla, že mě dělal nadrženým 24/7 a to ani nepřeháním. Hlavně ty jeho tetování.... zbožňuju je, sám mám vytetovanej celej rukáv.

,,Přestáň." drkl do mě loktem a otevřel mrazák.

Já se opřel o stůl. Pozoroval jsem ho, a nemusím připomínat, kam mi nepřetržitě padal zrak.

,,Takže ty tvoje sestry... jedna má strážnýho jen?" snažil jsem se radši o konverzaci, abych se na něj nevrhl.

Samuel se na mě otočil, už se zmrzlinou v ruce. ,,Ano. Mé dvojče, Juilette. Ta má toho 'nudnějšího', jak bys ty řekl." znázornil prstama sarakastický uvozovky.

,,Začínáš mojí řeč pořádně poznávat." zasmál jsem se. ,,A ta druhá?" zajímal jsem se dál. Možná jsem byl malinko dotěrnej a otravnej. Dobře.. jsem dotěrnej i otravnej.

,,Louie?" otevřel šuplík a vytáhl z něj dvě lžičky. ,,Té je šestnáct a je taková trochu malá verze mě." otočil se zpátky a sedl si na židli vedle mě. Odsunul jsem se teda od stolu a sedl si vedle něj.

,,Takže je strašně sexy?" zalaškoval jsem. Bavilo mě ho provokovat.. a ještě jsem nepřeháněl, to teprv příjde.

,,Pfff." podíval se na mě a vysíleně zakoulel očima. ,,Spíš je to taková tichoučká, emo dívenka." zavtipkoval a rozdělal zmrzlinu.

,,Neměla by ti ale spíš bejt podobná Juilette?" vzal jsem si lžičku a házel flirtovní pohled po zmrzlině.

,,No.. ona je spíš taková lepší verze matky." hlesl trochu smutně. Vzal si lžičku a zabořil jí do zmrzliny.

,,Takže naštěstí homophobik není?" zabořil jsem jí tam taky a hned ji mlsně strčil do pusy.

,,Udělal to z ní její manžel." prohlížel si lžičku se zmrzlinou. Nejradši bych mu ji taky snědl.

,,Tvůj papi?" usmál jsem se, ale on ne. Byl vážný.

,,Můj otec byl strašným člověkem." povzdechl si smutně. No, kéž bys věděl, jak špatnej jsem já.

,,Byl." zopakoval jsem potichu.

,,Ano.." odpověděl trochu zdrceně. Dokážu si představit jeho bolest.

,,Otcové jsou dementi. Ale i přesto se pak cítíme špatně, když si doplatěj na vlastní chyby, no." odsunul jsem se od stolu.

,,Kam jdeš?" rychle se zeptal. Určitě mě tady ještě chtěl.

,,Jsem unavenej a asi dostanu cukrovku." ukázal jsem na zmrzlinu. ,,Půjdu si lehnout." políbil jsem ho na tvář.

Popravdě, chtěl jsem se vyhnout jen konverzaci o mojí rodině. Není pro to vhodnej čas, nevím, jestli někdy vůbec bude.

,,V tom případě dobrou." hezky se na mě usmál.

,,Dobrou."

Tuhle kapitolu jsem psala asi ve dvě ráno, takže se omlouvám, pokud tu budou nějaké obří nesmysly. 🤔 Rozhodně, co si myslíte? ❤️