Samuel:
Právě jsem vyšel ze školy, Lewis mi někam utekl. Nevadí. Asi si jen moc zvykám na to, ho mít pořád u sebe. Což není teď největší problém, který bych měl řešit. Spíš bych měl řešit to, že na něj pořád nemůžu přestat myslet. Víc, než jeho pravda o minulosti mě zajímá, jaké by to bylo zkusit ho držet v náruči. Nebo ho líbat.. počkat. Na co to sakra myslím?! Ne, ne..

,,Hele, kdo to tady je?" ozval se něčí hlas. Úplně mě to probudilo, otočil jsem se. Byl to Taylor. Strašně se mi rozbušilo srdce.

,,B-běž pryč." nedokázal jsem ze sebe vydat ani hlásku. Naháněl mi strach a i myšlenka na to, co mi zase udělá.. a kdyby přišli i ti kluci od něj..

,,Jo tak?" napřáhl se na mě a udeřil mě. Málem jsem to nevychytal, a spadl na zem. Tak moc to bolelo, až se mi zkroutil obličej v bolesti.

,,T.. táhni... k č-čertu." snažil jsem se promluvit.

,,Ale, nebuď takovej." chytl mě za tričko.

Nestihl jsem ani písknout a přitáhl si mě do polibku. Byl to drsný, chtivý polibek. Snažil jsem se vymanit, ale nešlo to. Strašně silně mě držel za obě ruce. Křičel jsem v duchu o pomoc a tajně jsem doufal, že příjde Lewis..

,,P-prosím přestaň." začal jsem brečet. Slzy mi stékaly po obličeji, ale Taylor to všechno ignoroval. Sjel mi rukou pod kalhoty, zoufale jsem zasténal.

,,Necukej kurva sebou." vyndal svou ruku praštil se mnou o stěnu. Kde jsem se silně bouchl do hlavy.

Strašně se mi motala. Viděl jsem rozmazaně a jeho rty se pořád tiskly na té mé.

Pomalu ztrácím kontrolu nad svým tělem....

Lewis:
Nechápu, co to je za školu. V automatu sušenka stojí víc než sto korun? Za mojí dobu to bylo jinak. I když jsem do školy teda chodil fakt příležitostně. Ale proč taky? Nesnáším pozornost, nesnáším lidi. A chytrej jsem dost.

Zajímalo by mě, kam se schoval. Právě jsem vyšel ze školy a rozhlížel jsem se. Všude jen děcka, ale po Samuelovi ani stopy. Pomalu jsem prošel bránou, jdu docela temnou uličkou. Ale něco jsem najednou uslyšel, dělá si srandu? Rychle jsem se rozeběhnul po stopách hlasu, kterej spíš víc tichne než zesiluje.

Konečně jsem doběhl na místo a nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Nějakej kluk se lepí na Samuela, kterej očividně nereaguje. A zkurvenej anděl někde v tramtárii. Zakřičel bych, ale možnost nevidět mě je trochu trapná vzhledem k okolnostem. Je na čase se vrátit do starejch kolejí. Vyhrnul jsem si rukávy.

Samuel:
Pomalu jsem otevřel oči, před kterými se mi mlželo. Chvíli to trvalo, než jsem se vzpamatoval, ale konečně jsem mohl. Strašně mě bolel celý obličej, a když jsem se podíval na své ruce, byly na nich podlitiny. Zasranej Taylor.

Ucítil jsem něčí ruku na čele, vyděšeně jsem sebou škubl. Ale pak jsem si to uvědomil. Byl to Lewis, který se na mě strašně ustaraně díval. Takhle jsem ho nikdy neviděl. Byl celý zamračený, spodní ret si nervózně kousal a jeho uhelné oči se mu leskly.. skoro, jako by měl plakat.

,,Už je to v pořádku.." řekl klidným hlasem a sjel mi rukou z čela na tvář.

Pohladil mě po ní palcem a já se cítil na zlomek vteřiny dobře. Jenže on jí dal rychle pryč, sekl pohledem po dveřích, ve kterých se právě objevila matka.

[ co se stalo, když šel lewis pro
samuela ]

Lewis (flashback):
Vyhrnul jsem si rukávy, tenhle zmrd bude zmlácenej jak boxovací pytel.

Rychle jsem k němu přiběhnul, ovšem, že mě vidět nemoh. A i kdyby moh, tak si všímal natolik ošahávání Samuela, že nevnímal nic jinýho. Perverzák nechutnej.

Napálil jsem do něj několik rán, nemoh se už ani hejbat, ale pro lepší pocit jsem ho pořádně kopnul do břicha na zemi. Sice se říká, že se na lidi na zemi kopat nemá, a je to ubohý... ale on je hovado, na který jsem právě flusnul.

Pohotově jsem doběhl k Samuelovi, ležel u stěny. Sehl jsem se k němu, zkontroval mu puls. Ten blbec má jediný štěstí.

Rychle jsem ho vzal do náruče, roztáhl křídla a zmizeli jsme pryč.

[ ještě v ten moment o několik minut později ]

Rozrazil jsem dveře, nikdy jsem nikoho tak nehledal a nechtěl vidět jako právě teď. Musím zakřičet na debilní anděly, nikam to jinak nepovede.

,,Prosím pomoc!" podlomil se mi hlas.

Samueli vydrž, prosím tě..

Carter vyběhl z kuchyně, zarazil se. Jen tam tupě stál. Musel jsem schytat tohohle debila?

,,Zavolej pomoc, idiote!!!" zakřičel jsem a on se rychle rozeběhl pryč.

Přišel s Jeremiahem a Samuelovou sestrou, všichni byli vystrašení.

,,Polož ho na gauč!" zaječela na mě Juliette a dívala se přitom na úplně jinou stranu.

Teď není na tohle ale čas, položil jsem ho bleskově na gauč.
Jeho sestra ho začala ošetřovat a mezi mnou a andělama rostlo velký napjetí.

,,To jsi udělal ty?!" naštvaně po mě štěkl Jeremiah.

,,Zbláznil ses?!" štěkl jsem po něm zpátky. Vím, že si o mně myslí hodně.. ale já bych Samuelovi nikdy nezkřivil ani sebemenší vlásek na hlavě.

Bylo slyšet skřípání dveří. Juillette se na nás všechny vylekaně otočila. Samozřejmě, mohla vidět jen Jeremiaha.

,,Máma! Vezměte ho rychle do pokoje!" nestačila to doříct a já už chmátnul po Samuelovi. Vyletěl jsem s ním po schodech, až do pokoje.

Samuel (teď):
Přiběhla ke mně zděšená matka, a ve dveřích se objevily i moje sestry. Připadalo mi to na jednu stranu docela komické, jak moc velké drama z toho dělaly.

Já si ani půlku nepamatoval, ale určitě mě sem donesl Lewis.. dokážu to vycítit.

Otočil jsem se na něj, on se jen kamenně díval dopředu. Bylo mu víc než jasné, že ho moje rodina a andělé nemají rádi. Ale... ale já jo.

Chytl jsem ho za ruku, pořádně jsem ho zmáčkl. On se na mě udiveně podíval.

,,Samueli! Zlatíčko, jsi v pořádku?" vyděšeně na mě sahala matka. Nemám nic zlomeného, takže jsem v pohodě. Je to tak těžký pochopit?

,,Mami.." oslovil jsem jí. Ona se na mě furt vystrašeně dívala. Pomalu jsem se na posteli narovnal, furt jsem si Lewise mačkal za ruku. ,,Jsem v pohodě, jen jsem se ve škole zamotal a spadl." zalhal jsem.

,,Samueli! To není pravda, musíš jí to říct!" zakřičel na mě Lewis. Měl štěstí, že ho nikdo krom andělů slyšet nemohl.

,,Udělala bys mi prosím čaj?" chtěl jsem se matky zbavit. Někdy věci až moc zbytečně přeháněla.

,,Jistě, srdíčko." nahnula se ke mně a dala mi lehkou pusu na čelo. Vyšla ze dveří.

Sestry se na mě jen chvíli po matčině odchodu starostlivě dívaly, ale potom také odešly. Zůstal jsem tam sám s Lewisem.

,,Proč jsi lhal?!" snažil se na mě být naštvaný, ale nešlo mu to. Furt mě totiž mačkal za ruku.

,,Nemusí to vědět."

,,Z-zbláznil ses?! Samueli, on tě sexuálně zneužíval.." hlesl ke konci.

Opatrně jsem mu pustil ruku. ,,Já vím."

,,Jak dlouho ti to už dělá?" pořád se zajímal.

Lewis:
Samuel mi řekl naprosto všechno. To, co mu ten zmrd rok dělal.. jak ho obtěžoval. Prej nikdy nedošlo k něčemu víc, než bylo osahávání a líbání. Moc se mi neulevilo, ale potom se uleví. Až toho hajzla zabiju.

Chvíli jsem se na něj díval, zasmušile seděl na posteli. Byla jen otázka času, kdy se rozbrečí. Určitě to ale nebude nikde jinde, než v mý náruči.

Přitáhl jsem si ho k sobě, sesunul jsem mu ruce k pasu a pevně ho zmáčkl. On mi dal ruce kolem krku, opřel se mi hlavou o rameno.

Chvíli bylo ticho, jenže potom bylo slyšet vzlykání. Měl jsem taky chuť brečet. Opatrně jsem zvedl ruku, která se mi klepala. Zajel jsem mu s ní do rozcuchaných, hnědých vlasů. Začal jsem ho v nich hladit, a on se postupně uklidňoval.

Ahojky vy moji ďáblíci😂❤️ Lewis hrdina, že by??