Samuel:
Z dolního parta mě vzbudil Lewisův pronikavý hlas. Posadil jsem se na posteli a chvíli jsem ho poslouchal. Rozuměl jsem mu jen některé slova, ale je více než jasné, že se potkal s anděly. Nebylo mi z toho dobře, sevřel se mi celý žaludek. Hlasitě jsem si oddechl a naplácl se zpět do postele.

Uběhlo několik minut a zaslechl jsem hlasité kroky, které právě mířily do mého pokoje. Mám dělat, že spím? Nebo si mám s ním promluvit? Ale.. proč bych to dělal.. a proč mám sakra takové nutkání.

,,J-jsi v poho?" utichl jsem ke konci. Sakra, Samueli.. proč se musíš furt starat? Začal jsem si nadávat.

,,Proč bych nebyl?" dělal, že mu nic není. Ale za těch pár dní jsem si stihl nastudovat, co dělá, když lže. Vždy hází ten svůj 'nic mě nezajímá' image.

,,Slyšel jsem vaší konverzaci... nebo... spíš pár tvých slov." snažil jsem se zjistit víc.

,,Jo? No, o nic si nepřišel, neboj." usmál se a šel ke spacáku. Teď mi bylo trochu líto, že spí na zemi.

,,Lewisi..." oslovil jsem to něžně.

Lewis:
To je snad poprvý, co mi řekl jménem. Slyšet ho to říkat tímhle tónem, trochu jsem se překvapil.

,,No?" podíval jsem se na něj a pak zpátky na ohavnej spacák.

,,Nechceš.. jít ke mně?" řekl strašně tiše, ale já ho perfektně slyšel. Rozbušilo se mi moje černý srdce, o kterým jsem si myslel, že ho nemám.

Bez odpovědi jsem roztáhl křídla, právě jsem seděl vedle něj na posteli. On leknutím cukl, narovnal se na lokty.

,,Rozmyslel sis to nějak rychle." skousl jsem si spodní ret. On ví, jak mě udělat šťastným.

,,Chtěl jsem, abys mi to řekl." sklopil stydlivě pohled. Huh, takže takhle to je.

,,Já nevím, co chceš povědět." nechal jsem zmizet moje černý křídla a konečně si lehl. Nemusím ani popisovat, jak moc byla tahle postel pohodlná.

,,Co ti řekli?" vysvětlil mi. Vypadá to, že se týhle konverzaci rozhodně nevyhnu.

,,Já nevím, co bys od nich čekal?" otočil jsem se na něj. Vypadal fakt roztomile.. a bylo na něm poznat, že ho to fakt zajímá. Ach jo, já budu tvojí spásou Samueli. ,,Jednoduše jsem špatnej." dodal jsem, protože to je pravda.

,,A proč jsi špatnej?" zeptal se s jeho nevinným výrazem v obličeji.

,,Samueli." oslovil jsem ho. ,,Přišel jsem z pekla, nestačí ti to dostatečně jako odpověď?" zesmutněl jsem. Nerad na tohle myslím.

,,N-no, já vím." přiznal.

,,Když to víš, proč se ptát?" musel jsem od něj uhnout pohledem.

,,Jsi můj osobní strážce.. a jestli spolu máme vycházet, mám právo to vědět, ne?"

,,Tady je rozdíl v tom, že nejsem jako ostatní." špitl jsem potichu.

,,Jestli se bojíš, že na tebe změním názor.." přikryl se více peřinou. ,,Tak to se nestane, stejně se tě nemůžu zbavit." zavtipkoval.

,,Jo, hezký." zasmál jsem se.

Samuel:
Začal mi konečně něco vyprávět. Nebyl jsem si jistý, či mi věří.. protože nevypadá jako ten typ, který by se svěřoval. Ale určitě jsem v něm něco odemkl. Mluvil teď o něco více klidněji, ale zároveň byl i smutný.

Zatím jsem se dozvěděl, že mu je sedmnáct. Nemá rodinu a taky nemá rád melouny. Kdo by je sakryš neměl rád? Víc z něj momentálně nevytáhnu, ale zatím to nechám tak. Jednu věc vím určitě, v sedmnácti udělal něco hodně špatného. Proto se po smrti dostal do pekla. Takhle to mají aspoň andělé, kteří dělají dobré činy a poté se také po smrti dostanou do nebe. Zůstanou obvykle ve věku šestnáct až osmnáct. Tyhle pravidla byly vždy zajímavé a uchvacovaly mě.

,,Dobrou." řekl a otočil se na druhou stranu. Probralo mě to z mých teorií.

,,Dobrou."

[ druhý den ]

Lewis:
Ještě spal, byl fakt roztomilej. Přál bych si mu říct celou pravdu o mně, než se to dozví od někoho jinýho, ale nejde to.. teď to nedokážu.

Přisunul jsem se blíž, byl teď přímo naproti mně. Pomalu jsem k němu natáhl ruku, narovnal jsem mu několik padajících hnědých pramínků. Lehce sebou zachvěl a nevědomky se usmál, musel jsem se taky usmát. Mám strašnou chuť ho políbit. Kdybych jen.. kdybych se ho jen mohl na sekundu dotknout svými rty..

Chtěl jsem se odsunout, ale jeho ruka mě chytila. Zmateně jsem se na něj podíval, pořád spal a teď mě dokonce i držel. Nebudu se mu ale vzpírat, přisunul jsem se hned k němu zpátky.

,,Samueli." oslovil jsem ho po chvíli.

,,C-co..." zamumlal. Oh sakra, proč je tak moc dokonalej?

,,Mačkáš mě." zasmál jsem se. Ne, že by mi to vadilo.. ale on má stejně za chvíli školu, kterou tak strašně moc dodržuje. Nechápu.

Když mu to došlo, rychle otevřel oči a ještě rychleji mě pustil. Vypadal, jako by viděl ďábla. Ehm..

,,P-promiň." zakoktal.

,,V poho, bylo to fajn." zas jsem se k němu přiblížil, ale on se zvedl. Musí to pokazit? Ach jo.

,,Měli bychom se radši připravit." otevřel skříň.

,,Myslíš ty." převrátil jsem se na bok a pozoroval ho. Jeho tričko mu lezlo nahorů, když se natahoval do skříně pro oblečení. Konečně jsem mohl zahlédnou i jeho krásný záda.

,,Nekecej a převlékni se taky." otočil se na mě a hodil po mně tričko.

,,Hej, já mám oblečení." našpulil jsem naštvaně pusu.

,,Který smrdí." odpálkoval mě a vydal se ke dveřím. Fakt si to myslí? Podle mě to je v pohodě..

,,Kam jdeš?" zarazil jsem se.

,,Převléknout se." odešel pryč. Asi do koupelny.

Já se po chvíli taky zvednul z postele, v který bych ležel nejradši věčnost. Převlíkl jsem se a už jen čekal.

Samuel:
Ještě jsem si potřeboval vyčistit zuby, ale moje sestra neustále bouchala na dveře. Nesnáším to.

,,Bože! Nemůžeš si pohnout?" prskla protivně Juliette. Odemkl jsem se.

,,Se třeba zblázni." zakoulel jsem očima a chtěl se vydat pro Lewise, jenže ona mě zastavila.

,,Nemysli si, že už o tom nevím. Ví to i matka." silně mě držela za loket. Jsme možná stejně staří, ale nemusí si na mě vyskakovat. A mně je jedno, kdo to už ví.

,,A co jako?" trhl jsem s její rukou. Začíná mě štvát, jak mi každý říká, co mám dělat.

,,Nemůžeš mít takového strážce!" vyjela na mě.

,,Mně je s ním fajn." přerušil jsem jí. Hodně se zarazila, ale to i já.

Nastalo hromové ticho, které Juillete přerušila, když mi vrazila do ramene. Zabouchla se v koupelně.

                                *******

Přišel jsem pro Lewise do pokoje, pobídl jsem, aby šel. A beze slov jsme se vydali dolů. Pravděpodobně nás se sestrou slyšel, proto nemluvil tak hodně jako obvykle.

Ani jsem se nehodlal loučit s matkou a druhou sestrou, vyrazil jsem společně s ním ze dveří pryč.

Takže, momentálně jsem přišla na ship name! Lamuel? Ne? 😂 Dobře a co Sewis? To je docela cute🥺❤️ Mimochodem u téhle kapitoly jsem neměla nějak nápady, takže to je takové nudnější.. ale snad už budu v další ve své kůži!