Samuel:
Když jsme s Hazel přišli do školy, tak jsme se usadili na naše typické místo. Ve třetím patře na schodech, tudy skoro nikdo nechodil. Cesta je totiž moc dlouhá, a tak si to radši všichni zkracují.

Její strážný anděl Griffin odešel pryč. Hazel se mnou měla vždy ráda soukromí a tak ho povolala, ať jí vyzvedne něco z automatu.

Někdy je až vtipné, jaké služky si ze strážců umíme dělat. Pokud ovšem nejsou tvrdohlaví, tím myslím pokud nejsou Lewis. - který mě mimochodem nehodlal opustit, kvůli předešlým nehodám.. tím pádem je moje nervozita na vyšším levlu.

,,Proč jsi tišší než obvykle?" drcla do mě loktem Hazel.

,,Nevím, blbý vzduch." zavtipkoval jsem a natáhl kolem ní ruku. Ona mě za ní oběma svými rukami chytila, trošku jsme sebou houpali.

,,Pamatuješ si na toho blonďáka, který byl na tvé párty?" zaculila se a já uviděl, že se i červená.

,,Eh- jo. Ten magor, který na tebe vylil pití?" dělal jsem si stále srandu. Byla to lepší možnost, než vzpomínat na další věc, která se v tu noc stala.

,,Hele, byl docela sladkej!" vyjekla a odlepila se ode mě. Musel jsem se jí zasmát, stejně jako Lewis, který dusil smích.

Napodobil jsem její hlas. ,,Byl sladkéj.. moc ho miluju a líbí se mi, jóóó." máchal jsem u toho vtipně rukama.

,,Vtipnej jak moje babička." naštvaně si odfrkla.

,,Právě jsi mě pochválila, tvá babička je dost srandovní." zazubil jsem se.

Ona mě na odpověď kopla, dost hodně. Utlumil jsem výkřik bolesti.

,,Na to, jak je malá... je dost agresivní." popadal se smíchy za břicho Lewis. Oběma jim dělá dobře mi ubližovat, ale jakmile to udělám já, je to největší pohroma.

,,Tohle je vážný, Samueli." založila si ruce na prsou. ,,Myslím, že se mi líbí." tiše řekla.

Málem jsem vyskočil ze schodů. ,,Cože!! Slyšel jsem dobře, nebo se Hazel Marianně Arrowoodové někdo líbí?!!" vykřikl jsem překvapeně.

,,Hej, neříkej moje celé jméno!" hanebně mě stáhla za ruku zpátky do sedu. ,,A jo, líbí."

Šokovaně jsem na ní zíral, nemohl jsem tomu uvěřit. ,,Takže.. něco bylo?" vyšlo ze mě. Jenže takhle jsem to vůbec nemyslel.

,,Možná..." protáhla stydlivě.

,,To mě poser." rozesmál jsem se. Mojí nejlepší
kamarádce... té stejné Hazel, kterou znám se někdo líbí? Je to neuvěřitelné.

,,Fajn, směj se. Jenže ty na tom jsi stejně." zamračila se na mě. Po téhle větě jsem se hned uklidil.

,,Pff.. o č-čem mluvíš." zadrmolil jsem. Snažil jsem se teď vyhnout Lewisovému pohledu, který mě propaloval zvenku i zevnitř.

K velkému překvapení se mi rozesmála teď ona. ,,Už jste si říkali přezdívkama? Nebo balící hlášky?"

Zmateně jsem se na ní podíval. ,,To se dělá?" nechápal jsem.

Poplácala mě po rameni. ,,Jo, zkuste to." Teď jsem nevěděl, jestli si dělá srandu nebo ne.

Trochu jsem se oklepal, byla to pro mě citlivá konverzace. ,,Jak se ten tvůj jmenuje?" změnil jsem téma.

,,Noah." začervenala se. Asi ho měla opravdu ráda.

,,Vylívač pití Noah.. nezní to skvěle?" cukaly mi zase koutky smíchem. Však byl jsem za ní šťastný, zaslouží si doufejme super kluka.

,,Ha, ha. Radši se soustřeď na svýho sexy ďábla a na konverzaci s matkou."

Lehce mě hrklo. Už zítra to vlastně budu muset matce říct... i když si už slibuji tu samou věc týden.

,,Podle ní jsem sexy?" flirtovně se zeptal Lewis. ,,Nojo, ty blondýny." dodal s úšklebkem.

Lehce jsem do něj strčil a on se naplácl na stěnu.

Zvedl jsem se ze schodů. ,,Měli bychom na hodinu." natáhl jsem k Hazel ruku.

Příjmula mi jí. ,,Pravda." usmála se a já ji pomohl vstát. Vydali jsme se po chodbě do dalšího patra.

Lewis:
Samuelovi skončila škola, právě jsme po cestě mířili na autobus. Nejradši bych ho hodil na záda a odletěl s ním do tý jeho chatrče.

,,Proč nemáš aspoň sakra auto." zdrceně jsem řekl.

,,Náhodou, dělám si řidičák-" zarazil se v půlce věty, bleskově se otočil a chtěl se vydat jinou cestou.

Já jsem ho ale otočil zpátky. ,,Copaaaak?" podíval jsem se dopředu, před náma stálo perverzní hovado Taylor a andělíček nebo-li pán 'nic mě nezajímá'. ,,Neeee, neee, neee.. my půjdeme hezky tomu zmrdovi naproti." důrazně jsem oznámil a chytl Samuela za ruku.

,,N-ne.. b-bude lepší když." zakoktal, ale už jsme u nich byli.

I když mě perverzák nemohl vidět, tak byl posranej až za ušima. A andělíček, ten mě viděl a reakce byla samá. Dělalo mi to dobře.

,,Nazdar, vymatlanci. Furt myslíte jen pérem?" vážně jsem řekl a švihl po obou mým pekelným pohledem.

,,L-Lewisi..." šeptl Samuel a cukl se mnou na odchod. Má smůlu, jsem silnější.

Pořád jsme stáli na stejném místě. ,,Tamten debil mě stejně neslyší ani nevidí." ukázal jsem na Taylora. ,,....a tenhle? Tomu buď došly slova, nebo jen neumí mluvit." ukázal jsem na anděla, pfuj. Teď budu muset představu na něj vymazat, jinak mě ve snech bude strašit.

,,Nemáme si co říci." tiše řekl anděl a snažil se s Taylorem kolem nás protáhnout.

Co si myslí, že je nechám projít? Když si neumí pohlídat perverzáka?

Zarazil jsem je. ,,Dal bych ti nejradši přes hubu stejně jak jemu." přihmouřil jsem oči na anděla.

,,Není za potřebí." vypískl mi bezbranně na odpověď. Debil vedle něj jen mlčel, zajímavé.

Nadechoval jsem se po odpovědi, ale Samuel mě najednou odtáhl.

,,Um, o-omlouváme se..." otočil se na ně a zmizeli jsme v uličce.

Cukl jsem s jeho rukou. ,,Ty se jim omlouváš? Za to všechno?"

,,Nechci ještě větší problémy." vážně se na mě podíval. Vypadal zraněně.

Opatrně jsem mu položil ruku na rameno. ,,Nebudeš mít, já tě ochráním." trochu jsem ho zmáčkl.

On se nejistě podíval na mojí ruku. ,,Prostě... žádné větší drama." vyrazil rychle dopředu.

,,Snažím se jen pomoct." doběhl jsem ho.

,,Já vím, ale snaž se mě pro jednou poslouchat a nech to být."

Na tohle jsem mu nic neodpověděl. Nemůžu slíbit něco, co nedokážu dodržet.

Boo, boo hello!😂❤️ Mám pro vás otázečku, máte radši Lewise nebo Samuela? Docela by mě to zajímalo🤭😁 Užívejte zbytek večera. <3