• Chapter 12
Samuel:
Vrazil jsem s pláčem do pokoje, na posteli mi sedělo několik lidí.
,,Vypadněte, párty se ruší!" zakřičel jsem zlomeně. Takhle se ani neznám...
Oni se mrzutě zvedli, odešli.
Shodil jsem z postele hromadu plastových kelímků, sedl jsem si tam. Nemohl jsem z hlavy vypustit tu scénu... to, jak Lewis Manuela kvůli mně málem zabil. V ten moment jsem byl tak zaražený, že jsem se sotva mohl hýbat.
Rozbrečel jsem se znovu... a přes všechno mé vzlykání jsem si nestihl všimnout, že přede mnou právě stojí Lewis...
Trhl jsem sebou. Byl ještě celý od krve, bál jsem se.
Lewis:
Vypadal hrozně... brečel a klepal se. Pomalu jsem k němu natahoval ruku, ale on sebou cukl.
,,Samueli..." oslovil jsem ho něžně.
,,Běž p-pryč..." zakoktal a odsouval se dozadu na posteli. On.. se mě bál?
,,Nikam nepůjdu." přiblížil jsem se znova k němu, ale on dal před sebe ruce.
,,Nechoď ke mně... nech.. nech mě..." klepal se. Chtěl jsem ho jen ochránit.. ale on si myslí, že jsem monstrum.
,,Nebuď takovej, prosím.." zamračil jsem se, protože se mi slzy hrnuly do obličeje.
,,Já?!" zakřičel ublíženě. Rozšířily se mi vzorničky. Když na mě křičel, tak to dost bolelo. ,,Ty jsi málem zabil nevinného člověka!" zlomil se mu hlas.
,,Nebyl nevinnej, sahal na tebe a líbal tě!!" nenechal jsem ze sebou zacházet takhle. Ten debil ho líbal proti jeho vůli.. co jsem měl asi dělat?
,,Ale zabít ho je ještě horší!" vzlykl.
,,Nebylo by to poprvý!!" vylítlo mi to. Do prdele...
Samuel:
Slyšel jsem dobře?.... co to právě řekl?
,,C-co??" nemohl jsem skoro mluvit a ani se na na něj dívat. On mlčel. ,,Lewisi, cos to řekl?!" zvýšil jsem na něj hlas, ovšem mi selhal.
On se začal pomalu oddalovat, díval se na své zakrvácené ruce. Nevěděl jsem, co se děje. Vypadal teď vystrašeně, jako by se sám sebe bál.
,,Sakra... já jsem monstrum.... jsem...." tiše opakoval pořád dokola. Roztáhl svá křídla.
Nemůžu ho ale nechat odejít. Ničilo by mě to víc, než to všechno, co se dnes stalo..
Chtěl se vydat pryč, ale já ho ihned chytl za ruku. Ani nevím, jak jsem se u něj dokázal tak rychle objevit.
,,Neodcházej." pořád jsem se trochu klepal. Teď jsem byl od krve také.
Neopětoval mi ani jediný pohled, koukal se jinám. Vypadalo to, jako by si vše vyčítal.
Pomalu jsem mu ruku pustil. ,,Řekni mi, c-co jsi ještě.. udělal..." přerývaně jsem řekl.
Zaryl si ruku do černých vlasů, pořád mi pohled neoplácel. ,,Nemůžu.. t-ty.. se mě bojíš.." zakoktal. ,,Neměl bych se o tebe.. starat..."
Píchlo mě u srdce. ,,To není pravda." chtěl jsem mu zalhat, ale vlastně jsem to myslel vážně. I přes to, co dnes udělal.. jakým člověkem je.. miluju ho čím dál tím více.
,,Můžeš mě nesnášet, ale věř mi, víc než já nesnáším sám sebe to nepůjde." chladně řekl.
Nedokázal bych ho nikdy nesnášet. Položil jsem mu ruku na tvář, ale spálilo mě to. Rychle jsem ji dal pryč.
,,Co j-jsi to udělal?" nechápavě jsem se na něj podíval.
Lewis:
Nic jsem neudělal... když se moje pocity začaly mixovat do sebe, tak jsem pomalu zevnitř hořel... vztek a smutek to dost často způsoboval. Je teď ale lepší, že se mě nemůže dotejkat.
,,Jsem sám sebou. Copak to nechápeš?!" zvýšil jsem na něj hlas. ,,Jsem ďábel, Samueli. Kdy pochopíš, že nebudu nikdy dobrej?"
Stísněně se na mě díval. Už jen to mě stresovalo.
,,Řekni mi všechno." chytil mě za ruku. Bylo slyšet hlasité syčení, šla ze mě a z něho pára. Sakra, tak silně mě mačkal... nemohl jsem ho pustit a ubližoval jsem mu. Nechtěl jsem mu ubližovat!
,,Samueli! Přestaň!" křičel jsem na něj a snažil se odtrhnout.
,,T-to zvládneš.... pro mě.. u-uklidni to." tekly mu bolestí slzy po obličeji.
Začal jsem panikařit. Vzdal jsem se pokusů, se od něj odtrhnout. Zavřel jsem oči, hluboce se nadechl.
Přestalo to pálit.. podíval jsem se na něj. Mačkal mě pořád silně za ruku, ale pára byla pryč.
,,Vyšlo to." překvapeně jsem hlesl.
Opatrně mě pustil. ,,Ano.." stáhl ruku za sebe. Hodně ho to muselo bolet.
,,Proč jsi to udělal?" smutně jsem řekl.
,,Věděl jsem, že to dokážeš. Společně můžeme dokázat hodně věcí."
,,Nesnaž se mě udělat dobrým." odpověděl jsem zklamaně. Po tom všem, co jsem udělal se už nikdy nevrátím k mýmu starýmu já.
,,Můžeme být ale dobří spolu." pořád si trval na svým. Jeho potůčky slz pomalu mizely. ,,Řekni mi prosím, co všechno jsi udělal..."
Znamená pro mě víc než kdokoliv jinej.. a to je mým největším strachem. Bojím se, že až mu řeknu celou pravdu o mně, tak to nedá.... a bude ještě víc vystrašenej.
,,Nechci, abys litoval mojí přítomnost ještě víc, než teď."
,,Budu litovat jen toho, že tě pořádně neznám." položil mi ruku na tvář.
Já ho chytil za tu jeho zraněnou, kterou si schovával za sebou. Sýkl bolestí.
,,Tohle je jeden z důvodů, proč bys to vědět neměl." zvedl jsem mu jí před obličej.
Copak si myslíte, že Lewis v minulosti udělal špatného?🥺
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top