Samuel:
Pomalu jsem se posadil, bolely mě moje.. ehm citlivé partie. Ďábelský Lewis mě ovšem propaloval bodavým pohledem, i když jsem byl otočený.
Zvedl jsem se z postele a vydal se k zrcadlu. Prohlížel jsem si můj krk, na kterém jsem měl několik značek.
,,Co ten kyselej obličej? Musel jsem si tě nějak označit." hrdě řekl. Jsem snad jeho trofej?
Opatrně jsem si sáhl na krk, zakoulel jsem očima. Kdyby jich udělal aspoň méně..
,,Wow, Lewisi. Fakt skvělý důvod." mírně dopáleně jsem odpověděl a snažil se zakrýt cucfleky náhrdelníkami.
Po dlouhém upravování jsem se na něj otočil, byl furt bez trička.. jak moc mě to vzrušovalo? Hodně. Ale zaslechl jsem dole nějaké hlasy, rozhodně se nenechám ztrapnit před davem cizinců a mojí sestrou.
Lewis se kousl do rtu, pomalu se zvedal z postele. V žádném případě!
,,Ani krok!" vykřikl jsem a dal před sebe výstražně prst.
,,Proooč?" zarazil se a zastavil v půlce cesty. Vypadalo to dost komicky. Poprvé vypadal jako vylekané neviňátko.
,,Už jsou dole." šeptl jsem a natáhl si na sebe džíny.
,,Ach jooo." zavrněl a kecl si zpátky na postel.
Se zasmátím jsem se vydal pryč z pokoje. Byl slyšet až moc velký rámus.
******
Šel jsem pomalu po schodech, nestačil jsem ani věřit svým očím. Dav lidí se hromadil po našem celém baráku, a sestra někde v hajzlu. To snad není možný... začínám mít úzkosti.
,,Heleeeee! Samuel!" ozval se hlasitý výkřik a já se zastavil v půlce schodů.
Skoro všichni se na mě nadšeně otočili. Sevřel se mi žaludek.
Po celé místnosti se rozezněl hlasitý smích. Zrudl jsem jako rajče. Nesnáším priváty, párty... ať to je cokoliv, co se týče konverzace s hodně lidmi.
Všichni se po chvíli otočili a já mohl konečně sejít těch nekonečno schodů.
Nestačil jsem se ani rozkoukat, a někdo mi omotal nějaký řetízek kolem krku. Udiveně jsem se podíval, kdo to je. Sakra, ufff...
,,Nazdárek!" ukázala na mě svůj zářivý úsměv Hazel. Právě jsem měl kolem krku nějaký hloupý papírový, kytičkový hawaii řetízek či co.
,,Č-čus." zakoktal jsem a snažil se vstřebat situaci.
,,Kde máš toho svého strážníčka? Dám mu taky jeden." zamávala s tím tupým... ani nevím, jak to nazvat. Je to urážka pro ostatní náhrdelníky.
,,Nooo já...." nestihl jsem to dopovědět a ucítil jsem vedle sebe známou, krásnou vůni.
,,Jsem tady, kotě." flirtovně nadhodil Lewis a vytrhl Hazel řetízek z rukou. Ta se strašně lekla.
,,Sakryš, proč ho nemůžu vidět!" hlasitě se zasmála. Kvůli pravidlům pekla a země, že by?
Nervózně jsem si prohrábl vlasy. ,,Heh.." vyšlo ze mě. Styděl jsem se o něm mluvit, když stál hned vedle mě. Celkově mi to dělalo obří problém. Měl jsem v břichu motýlí farmu.
,,Nevadí. Ráda tě poznávám, strážný ďáble." dělala si z Lewise srandu a dala ruku úplně jinám, než tam, kde vlastně stál.
,,Jestli mě bude provokovat zabiju ji." chladně řekl Lewis a stiskl ji ruku. Proč mě děsí ten fakt, že to myslí možná vážně?
Hazel nadšeně vypískla. Dělala z toho moc velké haló.
,,Kde máš vůbec Griffina?" snažil jsem se změnit téma.
,,Prý mi přinese nějaký drink." prohlížela si nadšeně ruku. Bože, ona mě ztrapňuje každý den čím dál tím více.
,,To je její strážňák?" nasupeně řekl Lewis. Neměl rád žádné anděly, tak jako oni jeho.
,,Jo." šeptl jsem.
,,Co?" hezky se na mě podívala Hazel. Nebylo to na tebe, hlupáčku.
,,Ale nic." nechal jsem to být. Začaly se mi nervozitou potit ruce.
,,Aha, dobře-" nestihla to doříct a silně do ní narazil nějaký kluk. Z jeho plastového kelímku se na ní vylil všechen alkohol.
Dal jsem si ruku v pěst a zakryl si s ní pusu. Dusivě jsem se musel zasmát.
,,Och sakra! Já se omlouvám, do háje." vyjekl blonďák a rychle jí začal rukou utírat tričko.
,,To je v pohodě, to je v pohodě.." překvapeně se na něj dívala, bylo jí právě jedno, že jí ten úchyl osahává.
,,Promiň.." pořád se dokola zopakovával a konečně ji přestal dělat kouzla na triku.
,,Já.. si to půjdu radši umít." nuceně se na něj usmála. Na mě jen kývla hlavou.
Podíval jsem se vysmátě na Lewise, ale ten se vražedně díval na toho kluka. Měl tam strážného anděla, no jistě..
,,Měl bych si do sebe hodit radši drink. Jinak to nepřežiju se dívat na ty dementy." přihmouřil oči.
Já ho opatrně chytl za ruku, pomalu jsme se vydali k našemu pultu.
Tam seděly nějaké holky, ale nekoukaly se na nás divně. Takže naštěstí u sebe žádné anděly neměly.
,,Mně se to tady taky nelíbí." opřel jsem se o pult. Lewisovi se už na tváři objevil široký úsměv. Dobré znamení.
Přitáhl si mě k sobě za hawaii řetízek, rozbušilo se mi srdce.
,,Ty cucfleky se mi ale povedly." šeptl mi do ucha.
,,L-Lewisi koukají na nás.." udušeně jsem cekl.
Jemu to ale bylo jedno. S klidem se ke mně přiblížil svými nádhernými, plnými rty. Políbil mě... a oba jsme měli co dělat, aby to právě polibkem začalo i skončilo.
Neochotně jsem se od něj odtáhl, hodil jsem pohledem do země. Bylo blízko nás totiž slyšet tiché chychotání.
,,Kéž bych mohla být s mým budoucím andělem blízká jak on....." ,,Přesně, já taky.." ozývalo se.
Nehorázně jsem se červenal, zakryl jsem si rukou obličej.
,,Půjdu si pro ten drink." znuděně řekl Lewis a pohladil mě po vlasech.
Chtěl bych, aby mi bylo všechno tak ukradené.
Lewis:
Šel jsem si pro chlast, všichni se mi hrnuli z cesty. Tyvole, jak já to nesnáším. Začali si o mě povídat. No jo, andělíčci se můžou posrat. Roztáhl jsem víc svoje černý křídla, ať se pořádně podívaj, když chtěj nutně o mně mluvit.
Došel jsem k alkoholu, zbylo tam ještě pár plastovejch kelímků. Po jednom jsem hned hmátl a rychle ho do sebe hodil. Potom jsem si vzal ještě jeden, jen tak do ruky na cestu.
Děcka byly zamlklý, je jasný, že o mojí přítomnosti věděly. Dělalo mi to na jednu stranu dobře. Respektovat samotnýho ďábla? To chceš.
Vydal jsem se od chlastu pryč, ale cestu mi zastoupila něčí hruď. Podíval jsem se nahoru.
Nade mnou stál anděl, s mega teploušským účesem. Rada dne: ať mě nesere.
,,Lewisi." oslovil mě chraptivě. Moje jméno se rozšiřuje pěkně rychle. Kurva, to jsem nejvíc chtěl.
,,Teploušskej ježíši." sám jsem se při vyslovení týhle věty pobavil.
,,Opravdu vtipné." ochable pokýval hlavou. Teď bych nejradši použil boží slovo, ale nebudeme boha zneuctívat. ,,Měl by ses vrátit." dodal.
Vypadá to, že mi to bude říkat každej debilní anděl. ,,Hele..." přiblížil jsem se k němu a lehce se ho dotkl hrudi svým kelímkem. ,,Protože jseš vyšší, tak se z tebe mám zesrat a rychle zmizet do pekla, nebo co, ty drsňáku?" ironicky jsem nadhodil.
Prstem mě odstrčil. ,,Říkáme ti to proto, že to je pravdivé."
,,Vaše moudra si nechte klidně vytetovat na čelo, mě to je stejně jedno."
,,Brzy tě pošlou pryč." zaťal zuby. Jestli mě bude štvát ještě dlouho, tak ho na místě zabiju.
,,Nemyslím si. Nemaj to jak udělat." lehce naštvaně jsem řekl.
,,Kvůli tobě by určitě dokázali přijít na nějaký způsob." přihmouřil na mě oči. Zamračil jsem se, opět jsem se k němu přiblížil. Tyhle pohledy na mě házet nebude.
Zmáčkl jsem v ruce plastovej kelímek, začalo se z něj čoudit. ,,Blbečku, poslouchej pozorně. Dneska jsem mírně nasranej, a ty mi přidáváš k tomu, abych byl víc než mírně. Kliď se mi z cesty, nebo-"
,,Nebo mě zapálíš jako to bistro? Opravdu by to k tobě sedělo." přerušil mě se smíchem. Ten zmrd.
Bleskově jsem ho chytil za tričko a silně si ho přitlačil k sobě. Mačkal jsem ho tak, až se skoro dusil.
,,Zkus něco říct a skončíš znova v nebi." oznámil jsem mu naštvaně.
,,V-vidíš.. t-to j-jsi.. c-e-lý ty...." dusil se.
Škubním jsem s ním hodil o vedlejší stěnu. ,,Máš štěstí, že tady máš kolem sebe andělíčky, kreténe." prskl jsem po něm. Andělové se kolem mě začaly hrnout.
,,Táhneme p-při sobě." zakoktal a snažil se to rozdejchat.
,,Cssss... nenalhávejte si furt všechno. Pak tomu reálně začnete věřit." otočil jsem se a vrazil ramenem do dalšího blbečka.
Samuel:
Hledal jsem Lewise, trvalo mu to až podezřele dlouho. Díval jsem se do různých místností, dokonce i do koupelny.. nikde po něm ani stopy.
Byl jsem na odchodu do druhého patra, ale někdo mě chytl za ruku. Bleskově jsme se objevili na stěně.
,,Čau, krasavče." usmál se na mě brunet. Byl to jeden z Taylorových kluků... Manuel. Myslím, že se půjdu oficiálně zbláznit.
,,N-nesahej na mě." zakoktal jsem a trhl s jeho rukou. Pořád jsme byli ale nalepení na stěně.
,,Tvůj záchranář možná dostal Taylora, ale mě ne. Co sis myslel? Nemůže být přece všude." zasmál se mi. Pomalu mi jel rukou po tváři, více mě mačkal na stěnu.
Měl jsem chuť zakřičet po Lewisovi, ale on mě utišil polibkem. Ze všech sil jsem se snažil odtrhnout, ale nešlo to.
Chytl mě za obě ruce a opřel mi je o stěnu. Proč tohle musí dělat? Hrnuly se mi slzy do očí. Drsně zapojil jazyk do horlivých polibků.
Lewis:
Zkurvený andělové, tak moc mě serou.. nejradši bych je fakt podpálil. Mám strašnej vztek, potřebuju se uklidnit. Potřebuju vidět Samuela.
Blížím se z obýváku do kuchyně, ale u schodů se zarazím.
Nějakej týpek se líbal se Samuelem. Dvakrát jsem zamrkal, ale pořád se to dělo. Mám chuť brečet.. jenže pak mi to dojde. Ty gesta. Silně ho držel za ruce, a tak se nemohl hejbat. A nikdo nic neudělal?! A já tu taky jak kokot stojím!
Rychle jsem se rozešel ke stěně, vztek se ve mně vzpaloval. Neměl u sebe strážnýho a to byla perfektní šance ho odtrhnout od MÝHO kluka.
Chytil jsem ho zezadu za vlasy, on bolestí vykřikl. Flákl jsem s ním o zem, a klekl si na něj. Dostal do ksichtu pěknou pecku. Byl jsem tak nasranej.... dal jsem mu další, a další. Krev mi z kloubů začala stříkat... za to z něj... přímo chcala.
,,Lewisi!!! Lewisi!" křičel na mě Samuel, ale já ho neposlouchal. Mám dost těch perverzáků, který po něm sahaj. Praštil jsem ho znova a tenokrát tak silně, že se vypl.
Samuel ke mně přiběhnul, cítil jsem, jak se mě dotejká. Rychle jsem ho ale odstrčil, prokřupl si moje zakrvácený klouby a jebnul tomu hajzlovi znova.
,,Pomoc! Prosím." zlomeně křičel Samuel, poznal jsem, že brečí. Ale dokud ten hajzl bude dejchat, tak mi to křičení je jedno.
Samuel:
Křičel jsem o pomoc, ale pokaždé se mi zlomil hlas. Byl jsem vystrašený, Lewis do Manuela mlátil každou minutou více. Vypadal šíleně.
Rozhlížel jsem se bezmocně kolem, všichni jen koukali na to, jak ho nějaká neviditelná postava mlátí.. začínal jsem ztrácet naději.
Svalil jsem se do sedu na zem. ,,Přestaň, přestaň..." vzlykal jsem s rukami přes obličej.
Měl jsem zavřené oči... nemohl jsem pomalu dýchat.... ale Lewisovo hlasité dýchání ustálo. Dal jsem si ruce pryč, přes slzy jsem se snažil zaostřit, co se stalo.
Lewis sebou strašně trhal, neviditelné postavy ho držely. Andělové...
,,Kurva! Pusť mě, zabiju toho hajzla!!!" zmítal se. Přestal jsem ho poslouchat a všechno vnímat. Měl jsem prázdno.
,,S-Samí." probrala mě něcí ruka na rameni. Zvedl jsem pohled, byla to má sestra.
,,Louie... L-Lewis.. o-on.." vzlykal jsem. Ona se ke mně hned skrčila, objala mě a začala utišovat.
TAK JO, DĚCKA! Tahle kapitola měla vyjít včera, ale usla jsem. 😂 Máte to tedy později. 🥺❤️
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top